Politika
-
🇸🇰 OČIMA ROBERTA FICA: Moje politika je jasná – Slovenská republika na prvním místě, ať se to v Bruselu líbí, nebo ne
Už když jsem se ucházel o důvěru slovenských občanů, jasně jsem slíbil, že pod mým vedením bude Slovensko dělat suverénní zahraniční politiku. Politiku orientovanou na všechny čtyři světové strany. Politiku, která se nebude krčit v koutě a slepě plnit příkazy z Bruselu nebo zpoza oceánu, pokud tyto příkazy poškozují naše vlastní lidi. A svému slovu držím. V posledních dnech poslouchám ze stran naší opozice a z některých západních hlavních měst hysterické výkřiky o tom, jak prý Slovensko izolujeme. Proč? Protože odmítám hrát hru na černobílý svět a odmítám obětovat slovenské národní zájmy na oltář cizí ideologie. Skutečná diplomacie totiž nespočívá v tom, že s někým přerušíte veškeré kontakty, ale v…
Mohlo by se vám také líbit
Tajemství z výšky 2000 metrů: Nejstarší bible světa ukrývá zakázané knihy, které evropská církev spálila
Anděl, který spadl z nebe. Příběh dívky, jejíž dobrovolná smrt fascinuje svět i po desítkách let
Každý rok se v opuštěném domě rozsvítilo jedno okno. Nikdo nevěděl proč
-
Korporátní morálka, nebo politické gesto? Když se současný boj o demokracii střetne s nacistickou minulostí BMW
Nedávné rozhodnutí automobilového gigantu BMW zrušit leasingovou nabídku na služební vůz pro nově zvoleného předsedu zemského sněmu v Sasku-Anhaltsku vyvolalo v Německu bouřlivou debatu o tom, kde končí svoboda podnikání a kde začíná politická kampaň soukromých firem. Tento incident však otevírá mnohem hlubší otázku: Jakou roli hraje historická odpovědnost v moderním korporátním světě? Pohled do archivů BMW totiž ukazuje, že cesta firmy k dnešní obraně demokratických hodnot byla vykoupena jednou z nejtemnějších kapitol v dějinách průmyslu – systematickým využíváním nucených prací a vězňů z koncentračních táborů za Třetí říše. Německá politická a byznysová scéna zažívá v posledních týdnech nevídané napětí. Rozbuškou se stal zdánlivě banální obchodní vztah – pronájem vládního…
Mohlo by se vám také líbit
Společný čas, na který se nezapomíná: Jak zabavit odrostlejší děti a zažít skutečné dobrodružství?
Martin Guerre: Muž, který se vrátil domů nebyl tím, za koho se vydával
Když je život soupeře víc než zlatý pohár: Peklo v Šanghaji vystřídalo hrdinství, které mění motorsport
-
Tajný rasový experiment Pentagonu: Když USA za druhé světové války testovaly yperit na vlastních lidech
Když se mluví o zvěrstvech druhé světové války, lidská mysl automaticky zaletí k nacistickým koncentračním táborům nebo k japonské jednotce 731. Jen málokdo si však dokáže představit, že děsivé medicínské a vojenské experimenty na lidech probíhaly také na demokratické straně Atlantiku. A co víc – že jejich obětí se stali lidé, kteří oblékli uniformu, aby svou vlast bránili. V letech 1942 až 1945 prováděla americká armáda přísně utajovaný výzkumný program. Jeho cílem bylo otestovat účinky chemických zbraní, zejména yperitu a lewisitu. Na tom by z vojenského hlediska možná nebylo nic překvapivého, kdyby armáda netestovala tyto látky na více než 60 000 vlastních vojácích. A co je nejtemnější: celý projekt byl…
Mohlo by se vám také líbit
Přežila Titanic, Britannic i Olympic: Skutečný příběh Violet Jessop, kterou moře nedokázalo pohřbít
Aristokrat, který měl zabít svou ženu: Lord Lucan ubil chůvu a zmizel z povrchu zemského
Čtyři komunisti na výletě: Drsný vtip z internetu, ze kterého mrazí, protože je to čistá pravda
-
Zapomeňte na Austrálii: První velkou trestaneckou kolonií Velké Británie byla Amerika
Když se řekne země založená britskými trestanci, drtivá většina lidí si okamžitě představí Austrálii. Tento obraz je hluboce zakořeněný v popkultuře a Australané dodnes poslouchají vtipy o svých kriminálních předcích. Historická realita je však jiná. Celých sedmdesát let předtím, než první britská loď s vězni vůbec spatřila břehy Austrálie, posílala Brritánie desetitisíce svých odsouzených na úplně jiné místo: do severoamerických kolonií. Pro moderní Američany, kteří jsou od základní školy vychováváni v příbězích o Puritánech, Otcích zakladatelích a lidech prchajících do Nového světa za náboženskou svobodou, je to dodnes málo známá kapitola dějin. Když věznice praskají ve švech Na přelomu 17. a 18. století procházela Británie bouřlivým obdobím. Města se rychle rozrůstala a chudoba byla obrovským problémem. Britské právo…
-
Když peníze přestaly být vaše: Den, kdy se československé úspory změnily v bezcenný papír
Psal se rok 1953 a lidé v Československu měli v bankách peníze, které si střádali celé roky. Na nové bydlení, na auto, na vybavení domácnosti, pro děti nebo jednoduše na horší časy. Psal se rok 1953 a lidé v Československu měli v bankách peníze, které si střádali celé roky. Na nové bydlení, na auto, na vybavení domácnosti, pro děti nebo jednoduše na horší časy. Článek Pak přišlo několik vět v rozhlase. A během jediného dne se pro miliony lidí změnila hodnota toho, co celý život považovali za jistotu. Měnová reforma z roku 1953 dodnes patří k nejdramatičtějším zásahům do majetku obyvatel v československých dějinách. Nešlo přitom jen o bankovky. Šlo o úspory, důvěru a pocit, že peníze uložené v bance člověku opravdu patří. Peníze, které měly hodnotu…
-
SHAMAN: Z kluka z Hlasu se stal Putinův zpěvák. Příběh muže, který změnil image, manželku i celý svůj život
Ještě před několika lety byl pro většinu lidí mimo Rusko prakticky neznámým zpěvákem. Mladý muž s výrazným hlasem, který se objevil v televizních pěveckých soutěžích, několikrát skončil těsně pod vrcholem a potom se snažil prorazit jako zpěvák v nepříliš úspěšné kapele. Dnes ho znají miliony lidí. Nejen kvůli jeho písním. Jmenuje se Jaroslav Dronov, ale většina Rusů ho zná jako SHAMAN. Muže s odbarvenými vlasy, koženými kalhotami, obrovskou ruskou vlajkou, křížem na krku a písněmi, které po začátku války na Ukrajině udělaly z nepříliš známého zpěváka jednu z nejviditelnějších hvězd Putinova Ruska. Jeho příběh je přitom mnohem zajímavější než jednoduchá nálepka „prokremelský zpěvák“. Protože cesta k SHAMANOVI nezačala válkou. Začala…
-
Muž, který nechtěl prohrát: Příběh Friedricha Merze
Příběh nezačíná v záři reflektorů v Berlíně, ale v zaprášených archivech malého vestfálského města Brilon. Píše se rok 2004 a Friedrich Merz, tehdy stoupající hvězda konzervativní CDU, čelí otázkám, kterým se každý německý politik touží vyhnout. Prolog: Stíny v brilonských archivech Na světlo světa se dostávají dokumenty o jeho dědečkovi, Josefu Paulu Sauvignyovi. Sauvigny nebyl jen tak nějaký řadový občan – byl to brilonský starosta, muž, který v roce 1933 dobrovolně oblékl uniformu útočných oddílů SA a později vstoupil do NSDAP. Vedl město v dobách, kdy z něj mizeli židovští sousedé. Pro Merze, vychovaného v úctě k právu a měšťanským tradicím, je to tvrdá rána. Dlouho to popíral. Nakonec musel před novináři přiznat: Ano, můj dědeček byl nacistický funkcionář. Tento stín minulosti ho bude provázet už…
Mohlo by se vám také líbit
Dokonalá pomsta v pětihvězdičkovém resortu: Jak moje babička zničila jednoho manažera
Král valčíků, rocková hvězda s houslemi a muž, který kvůli svému snu málem zbankrotoval: Neuvěřitelný fenomén jménem André Rieu
Už nad ním málem zlomila hůl. Pak přišel poslední den školy a všechno změnil
-
Megalomanský omyl za 28 miliard: Jak se z chlouby Evropy stalo luxusní letiště duchů?
Mělo odbavovat miliony cestujících ročně a ulevit přetíženému Madridu. Místo toho se španělské letiště Ciudad Real stalo jedním z největších pomníků lidské pýchy, kde na čtyřkilometrové ranveji místo letadel panuje hrobové ticho. Na přelomu tisíciletí zažívalo prosluněné Španělsko nevídaný stavební boom. Investoři a draví developeři pod vlivem levných úvěrů věřili, že hospodářský růst a touha lidstva létat za zážitky porostou do nekonečna. Vznikaly tisíce kilometrů nových dálnic, vysokorychlostní železnice a v hlavách soukromých investorů uzrál plán na stavbu nejmodernějšího mezinárodního letištního uzlu ve střední Evropě. Projekt dostal hrdý název Don Quijote Airport, později známý jako Ciudad Real Central Airport. Myšlenka byla na papíře geniální: postavit gigantické letiště asi 200 kilometrů jižně od Madridu, které…
-
Švédský zubař zpochybnil věk migrantů. Spor o jeho případ rozdělil veřejnost
Příběh tamního dentálního hygienika Bernta Herlitze z roku 2017 ukazuje, jak krutě dokáže politická korektnost zlikvidovat obyčejného člověka, který odmítl zavírat oči před očividnou lží. Bernt tehdy pracoval na ostrově Gotland a jeho úkolem bylo pomáhat s chrupem dětským migrantům, kteří do země přicházeli bez dokladů. Jako odborník při vyšetření sledoval vývoj zubů a všiml si šokující anomálie. Celých 80 procent jeho dětských pacientů mělo kompletně vyvinuté stoličky moudrosti. Podle všech lékařských tabulek a rentgenových snímků to znamenalo jediné. Tito lidé nebyli žádné děti, ale dospělí muži starší osmnácti let, kteří pouze zneužívali štědrý sociální systém určený pro nezletilé sirotky. Když Bernt na tento masivní podvod upozornil Švédskou migrační agenturu, úředníci ho vyzvali, aby své tvrzení doložil…
-
Zákulisí cynismu: Jak byrokraté a televizní kamery rozhodovali o životě Sarajevské princezny
V létě roku 1993 žilo bosenské Sarajevo v pekle na zemi. Město sevřené v nejdelším obležení moderní historie čelilo každodennímu krupobití granátů. Když 30. července zasáhl jeden z nich i pětiletou Irmu Hadžimuratović a zabil její matku, stal se z holčičky celosvětový symbol válečného utrpení, kterému média dala vznešené jméno „Sarajevská princezna“. Jenže pod nánosem dojemných televizních reportáží se skrývá mnohem temnější a pikantnější pravda. Skutečný boj o Irmin život se totiž nerozhořel na operačním sále, ale v klimatizovaných kancelářích mezinárodních úředníků. Příběh Irmy odkrývá děsivé pokrytectví západních vlád, které si z umírajících dětí dělaly reklamní kampaň, a byrokratickou mašinerii OSN, pro kterou měl vyplněný formulář větší cenu než lidský život. Sarajevo v červenci 1993 připomínalo antickou tragédii. Město bylo bez vody, bez…
