Marketing místo státnické důstojnosti: Jak Petr Pavel v Maroku smazal hranice mezi prezidentem a influencerem

Když Petr Pavel nastupoval do prezidentského úřadu, sliboval řád, transparentnost a návrat politické kultury na Pražský hrad. Po letech kontroverzí jeho předchůdce Miloše Zemana měla veřejnost dostat hlavu státu, která bude ctít pravidla a reprezentovat zemi s neochvějnou důstojností. Nejnovější aféra kolem prezidentovy soukromé dovolené v Maroku však ukazuje, že realita má k ideálu daleko. Pavel se totiž nechal vmanipulovat do role, která nepřísluší žádnému státníkovi – stal se tváří propagačního videa nadnárodního ropného gigantu. A aby toho nebulo málo, nad celou akcí se vznáší stín netransparentního financování soukromých letů.

Prezident jako reklamní poutač

Hlavním kamenem úrazu je video z marocké pouště, kde Petr Pavel během své dovolené navštívil dálkovou rallye. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, prezident je známý milovník motorismu. Problém nastal v momentě, kdy se hlava českého státu objevila v propagačním spotu polského petrochemického holdingu Orlen. Prezident v něm s úsměvem promlouvá na kameru, zatímco za ním svítí loga korporace, která mimo jiné v České republice ovládá síť čerpacích stanic Benzina a rafinérie.

Tento krok je z hlediska politické etiky naprosto nepřijatelný. Prezident republiky disponuje obrovskou symbolickou mocí a jeho úřad nesmí být spouštěn s žádnými komerčními zájmy. Ve chvíli, kdy Petr Pavel poskytuje svou tvář a autoritu pro marketingové účely soukromé (byť polským státem spoluvlastněné) firmy, degraduje úřad prezidenta na úroveň komerčního influencera. Vyvstává zásadní otázka: Uvědomuje si vůbec Petr Pavel a jeho PR tým, jakou váhu má prezidentský úřad, nebo ho vnímají jen jako platformu pro sbírání „lajků“ a budování image „cool jezdce“?

Mlžení kolem soukromého tryskáče

Ještě vážnější rozměr dostává celá kauza ve chvíli, kdy se podíváme na logistiku této dovolené. Prezident musel kvůli neodkladným státním povinnostem a důležitému hlasování narychlo odletět z Maroka zpět do České republiky a následně se na dovolenou opět vrátit. K tomuto účelu nevyužil vládní speciál, ale soukromý luxusní tryskáč.

Hrad okamžitě přispěchal s prohlášením, že tyto lety nebyly hrazeny z peněz daňových poplatníků a že si je prezident platil ze soukromých zdrojů. Jenže tady narážíme na zeď netransparentnosti, kterou Pavel před volbami tak hlasitě kritizoval. Hradní kancelář dosud veřejnosti nepředložila jasné faktury a doklady, které by jednoznačně dokazovaly, kdo, kolik a z jakého účtu za tyto extrémně drahé lety zaplatil.

V demokratické společnosti je nepřípustné, aby hlava státu létala soukromými letadly byznysmenů či korporací bez jasného rozkrytí financování. Pokud lety platil Pavel ze svého, měl by to okamžitě doložit. Pokud mu na ně někdo přispěl, nebo mu je poskytl jako „přátelskou službu“, nacházíme se na nebezpečném území obřího střetu zájmů a korupčního rizika. Kdo byl oním štědrým dárcem? Nebyl to náhodou právě Orlen nebo lidé napojení na sponzory rallye? Mlčení Hradu tyto spekulace jen posiluje.

Ztráta morálního kompasu

Petr Pavel často a rád moralizuje českou společnost a politickou scénu. O to pokrytečtěji působí, když v případě vlastního selhání volí taktiku mlžení a zlehčování. Jeho obhajoba, že šlo o neformální setkání a podporu sportu, neobstojí. Jako prezident jste prezidentem 24 hodin denně, sedm dní v týdnu – i na dovolené v marocké poušti.

Tato aféra zanechává na image Petra Pavla hluboký šrám. Ukazuje totiž na nebezpečný trend, kdy je vnější forma a marketing upřednostňován před obsahem a ústavní odpovědností. Pokud chtěl být Pavel změnou oproti zemanovské éře netransparentních poradců a podivných kšeftů, v Maroku udělal obrovský krok zpět. Veřejnost má plné právo vědět, kdo platí prezidentovy lety, a má plné právo požadovat, aby se hlava státu nepropůjčovala do reklamních videí zahraničních korporací. Dokud Hrad nepředloží jasné důkazy a účty, zůstane nad Petrem Pavlem stín podezření, že pro něj pravidla transparentnosti platí jen tehdy, když se mu to hodí.