Anděl, který spadl z nebe. Příběh dívky, jejíž dobrovolná smrt fascinuje svět i po desítkách let

Byl to teplý jarní den roku 1947, když se čtyřiadvacetiletá účetní Evelyn McHale procházela po vyhlídkové terase ikonického mrakodrapu Empire State Building. O několik minut později se její tělo řítilo z výšky 86. patra přímo do rušných ulic Manhattanu. To, co mělo být další děsivou městskou tragédií, se však vteřinu po dopadu proměnilo v umělecký fenomén. Snímek jejího bezživotného těla, které odpočívalo v hlubokém zářezu zničené luxusní limuzíny, obletěl planetu jako „nejkrásnější sebevražda na světě“. Jaké temné tajemství skrývala mladá, krásná a čerstvě zasnoubená dívka za fasádou dokonale obyčejného amerického snu?

Poslední polibek a ranní vlak do New Yorku

Příběh Evelyn McHale nezačíná jako drama plné viditelného zoufalství. Naopak. Na konci dubna roku 1947 nastoupila tato pohledná třiadvacetiletá žena do vlaku směr Easton v Pensylvánii. Jela navštívit svého snoubence Barryho Rhodese, bývalého vojáka amerického letectva, který studoval na tamní Lafayette College. Pár plánoval svatbu na červen téhož roku.

Když Evelyn 1. května ráno odjížděla zpět do New Yorku, Barry na ní nepozoroval sebemenší známky neklidu. Podle jeho pozdějších slov pro vyšetřovatele byla veselá, usměvavá a chovala se přesně tak, jako každá jiná zamilovaná dívka, kterou čeká život po boku milovaného muže. Políbili se na rozloučenou. Barry netušil, že je to naposledy, co drží svou budoucí nevěstu v náručí.

Jakmile však vlak dorazil na břeh Manhattanu, v nitru mladé ženy se cosi zlomilo. Místo toho, aby zamířila do práce nebo domů do bytu v Baldwinu na Long Islandu, kde žila se svou starší sestrou Helen, její kroky vedly k hotelu Governor Clinton. Na tamním hotelovém papíře v rychlosti rukou načrtla několik řádků. Dopis, ze kterého dodnes mrazí, uložila do své černé kabelky spolu s několika kosmetickými drobnostmi. Pak se vydala k tehdy nejvyšší budově světa – k Empire State Building.

Šestnáct vteřin volného pádu

Kolem půl jedenácté dopoledne si Evelyn koupila lístek na slavnou vyhlídkovou plošinu v 86. patře. Oblékla si svůj elegantní kabát a kolem krku si upevnila lehký bílý šátek. Na terase v tu chvíli nebylo mnoho lidí. Strážník, který měl prostor na starosti, stál jen necelé tři metry od ní, když se Evelyn náhle přiblížila k ochranné bariéře. Nikdo nestihl zareagovat. Dívka odložila kabát na zeď, překročila zábradlí a odrazila se do prázdna.

Pád z výšky více než 300 metrů trval přibližně šestnáct vteřin. Dole na 34. ulici zrovna policista John Morrissey řídil hustou manhattanskou dopravu. Najednou si všiml, že z oblohy pomalu k zemi rotuje bílý hedvábný šátek. O vteřinu později prořízl vzduch ohlušující třesk, který zněl jako výbuch bomby.

Evelyn McHale dopadla přímo na střechu zaparkované černé limuzíny Cadillac, která patřila delegaci Organizace spojených národů. Náraz byl tak brutální, že těžká ocelová střecha luxusního vozu se slisovala hluboko dovnitř kabiny a okna automobilu explodovala do tisíců střípků. Fyzikální zákony v ten moment ale vytvořily cosi nepochopitelného. Zatímco kov pod ní kapituloval, lidské tělo zůstalo vizuálně téměř netknuté.

Čtyři minuty po smrti: Zrod legendy

Pouhé čtyři minuty po dopadu procházel kolem místa neštěstí mladý student fotografování Robert Wiles. Uslyšel ránu, probojoval se skrze shlukující se dav zvědavců a spatřil scénu, která mu vyrazila dech. Zvedl svůj fotoaparát a stiskl spoušť. Vytvořil tak jediný snímek, který kdy v životě publikoval – snímek, který se nesmazatelně zapsal do dějin světové vizuální kultury.

Na fotografii Evelyn nevypadá jako oběť strašlivého skoku z mrakodrapu. Leží v deformovaném lůžku z tmavého kovu jako šípková růženka. Její tvář je naprosto klidná, uvolněná, bez jakýchkoliv stop bolesti nebo strachu. Oči má zavřené, jako by jen hluboce spala. Levou rukou v elegantní bílé rukavičce si jemně tiskne k hrudi šňůru perlového náhrdelníku. Její nohy jsou v kotnících ladně zkřížené a punčochy má dokonale upravené.

Tento neuvěřitelný kontrast mezi totální destrukcí ocelového stroje a křehkou, neporušenou krásou dívky šokoval veřejnost. Když časopis LIFE o 11 dní později otiskl fotografii přes celou stránku, redaktoři ji bez váhání označili za „nejkrásnější sebevraždu“. Snímek později fascinoval i samotného krále pop-artu Andyho Warhola, který jej začlenil do své slavné umělecké série Death and Disaster.

Dopis na rozloučenou a strach z rodinného prokletí

Co však donutilo mladou ženu, která měla před svatbou, udělat tak fatální krok? Odpověď částečně nabídl dopis na rozloučenou nalezený v její kabelce. Text odhalil hluboké niterné pochybnosti a strach, který Evelyn před světem úspěšně maskovala.

Za těmito větami stál hluboký psychologický blok, který pramenil z jejího dětství. Evelyn se narodila jako jedno ze sedmi dětí do rodiny, kterou těžce poznamenala duševní nemoc její matky. Matka trpěla těžkými, tehdy nediagnostikovanými a neléčenými depresemi, což vedlo k rozpadu manželství a bouřlivému rozvodu. Otec tehdy získal všechny děti do péče a odstěhoval se s nimi z Kalifornie do New Yorku.

Evelyn na vlastní oči sledovala, jak duševní choroba dokáže zničit ženu, manželství i celou rodinu. Když se blížil termín její vlastní svatby, propadla panické hrůze, že v sobě nosí stejné genetické prokletí jako její matka. Bála se, že Barrymu zničí život, že propadne depresím a selže jako manželka i matka. Sebevraždu tak ve své zkreslené realitě vnímala jako akt milosrdenství vůči muži, kterého milovala.

Ironie posmrtné slávy

Nejsmutnější pointou celého příběhu je fakt, že Evelyn McHale se stala přesným opakem toho, co si před smrtí výslovně přála. V dopise úpěnlivě prosila, aby její tělo nikdo nespatřil, aby byla zpopelněna a aby její existence upadla v zapomnění. Její rodina sice její přání splnila – tělo bylo identifikováno sestrou Helen, okamžitě zpopelněno a dívka nemá ani vlastní označený hrob – ale Robert Wiles svým jediným stisknutím spouště její přání navždy vymazal.

Místo zapomnění získala Evelyn nesmrtelnost. Její tvář i po desítkách let znají miliony lidí po celém světě. Stala se symbolem melancholické krásy, tragické lásky a záhady lidské psychiky. Zůstala uvězněná v čase jako dokonalý, mrazivý monument lidského zoufalství skrytého za závojem té nejčistší estetiky.

Použité zdroje:

• Časopis LIFE: Vydání z 12. května 1947, rubrika Picture of the Week (původní zveřejnění fotografie Roberta Wilese s dobovým popiskem).
• The New York Times: Archivní článek ze dne 2. května 1947: „Empire State Leap Ends Life of Girl, 20“ (původní policejní hlášení a identifikace sestry).
• Time Magazine & TIME Books: Great Photographs of the 20th Century (analýza dopadu fotografie na pop-art a kulturu).
• Warhol, Andy: The Death and Disaster Series (1962–1967) (uměleckohistorická reflexe zneužití ikony Evelyn McHale).