Tajný rasový experiment Pentagonu: Když USA za druhé světové války testovaly yperit na vlastních lidech

Když se mluví o zvěrstvech druhé světové války, lidská mysl automaticky zaletí k nacistickým koncentračním táborům nebo k japonské jednotce 731. Jen málokdo si však dokáže představit, že děsivé medicínské a vojenské experimenty na lidech probíhaly také na demokratické straně Atlantiku. A co víc – že jejich obětí se stali lidé, kteří oblékli uniformu, aby svou vlast bránili.

V letech 1942 až 1945 prováděla americká armáda přísně utajovaný výzkumný program. Jeho cílem bylo otestovat účinky chemických zbraní, zejména yperitu a lewisitu. Na tom by z vojenského hlediska možná nebylo nic překvapivého, kdyby armáda netestovala tyto látky na více než 60 000 vlastních vojácích. A co je nejtemnější: celý projekt byl vědecky rozdělen podle rasy a etnicity.

Zatímco tito muži bojovali na frontě za svobodu, v domácích laboratořích s nimi bylo zacházeno jako s laboratorními krysami, a to jen kvůli barvě jejich kůže.

Příběh Rollina Edwardse: „Kůže mi odpadávala v kusech“

Abychom pochopili rozsah této tragédie, musíme opustit chladné statistiky a podívat se do očí konkrétnímu člověku. Jedním z nich byl Rollin Edwards, mladý afroamerický voják, kterého v roce 1943 odveleli na základnu Camp Crowder v Missouri.

Rollin byl hrdý, že může sloužit své zemi. Brzy však zjistil, že jeho služba bude vypadat úplně jinak, než si představoval. Spolu s dalšími desítkami černošských vojáků ho jednoho dne zavřeli do dřevěné, hermeticky uzavřené komory. Na stole uprostřed místnosti stál podivný přístroj.

„Řekli nám, že testují nové uniformy a ochranné obleky,“ vzpomínal Edwards o desítky let později se slzami v očích. „Pak zamkli dveře a pustili plyn. Neměli jsme žádné masky. Jen ty jejich obleky. Netrvalo to dlouho a všichni jsme začali strašlivě kašlat. Nemohli jsme dýchat. Kluci kolem mě omdlévali. Křičeli jsme, ať nás pustí ven, ale důstojníci venku za oknem jen stáli s notesy a dělali si poznámky.“

Látka, kterou armáda do komory vpustila, byl yperit – hořčičný plyn, který spaluje plíce, oči a leptá kůži do obřích, bolestivých puchýřů. Když Edwardse a ostatní konečně pustili ven, nikdo je neošetřil. Byli varováni, že pokud o tom, co se v komoře stalo, řeknou byť jediné slovo, skončí ve vojenském vězení ve Fort Leavenworth.

„Vrátili jsme se na ubikace. Kůže mi začala rudnout, pálit a pak se objevily puchýře velké jako pěsti. Kůže mi doslova odpadávala v celých kusech. Celé roky po válce jsem se budil s děsivým svěděním, tělo jsem měl plné jizev. Moje vlastní země mě zničila,“ vyprávěl Edwards.

Vědecký rasismus v srdci americké armády

Proč to americká armáda dělala? Odpověď leží v hluboce zakořeněném institucionálním rasismu tehdejší doby. V první polovině 20. století byla americká armáda přísně segregovaná. Afroameričané sloužili v oddělených jednotkách, často pod velením bílých důstojníků, kteří na ně pohlíželi s despektem.

Vojenské lékařské špičky tehdy pracovaly s pseudovědeckou teorií, že různé rasy mají odlišnou tloušťku kůže a jinou biologickou odolnost vůči chemickým látkám.

Armáda chtěla najít odpovědi na dvě hlavní otázky:

Jsou Afroameričané, Portorikánci nebo Američané asijského původu odolnější vůči yperitu než bílí vojáci?
Lze tyto „barevné“ vojáky využít v první linii chemického útoku, protože jejich kůže domněle „vydrží víc“?

Aby tyto šílené hypotézy ověřili, rozdělili vědci testované subjekty do jasných rasových kategorií. Výzkum probíhal na několika klíčových místech: v Naval Research Laboratory ve Washingtonu, na základnách Edgewood Arsenal v Marylandu, Camp Sibert v Alabamě a na testovacích polygonech v Panamě.

Typy experimentů, kterým byli vojáci vystaveni:

Plynné komory: Vojáci byli zavíráni do komor, kam byl yperit pumpován v různých koncentracích. Sledovalo se, za jak dlouho nastane kolaps organismu.
Přímá aplikace na kůži: Vědci kapali tekutý yperit přímo na předloktí vojáků. Porovnávali, zda se na černé kůži tvoří puchýře jinak než na bílé, asijské či hispánské.
Polní cvičení v kontaminovaných zónách: Vojáci museli pochodovat, plazit se a provádět těžkou fyzickou aktivitu v terénu, který byl předtím masivně postříkán yperitem, často bez jakýchkoli ochranných pomůcek.

„Bílí muži“ jako kontrolní skupina

Celý zvrácený výzkum měl mít podle tehdejších měřítek „čistou vědeckou metodologii“. Jako kontrolní skupina sloužili bílí vojáci. Výzkumníci sledovali, co plyn udělá s nimi, a výsledky porovnávali s ostatními etniky.

Afroameričané a Portorikánci byli testováni s předpokladem, že jejich tmavší kůže jim poskytuje přirozenou bariéru.
Američané japonského původu (Nisei) byli do testů zařazováni záměrně. USA sice bojovaly proti Japonsku, ale tito muži byli američtí občané, kteří dobrovolně vstoupili do armády, aby dokázali svou loajalitu. Armáda je využila k tomu, aby zjistila, jak bude yperit působit na nepřátelské japonské vojáky v Tichomoří.

Výsledek vědeckého bádání? Šokující zjištění, které moderní medicína věděla dávno: yperit nezná rasu. Spaluje lidskou tkáň úplně stejně, bez ohledu na množství melaminu v kůži. Výzkum byl z biologického hlediska naprosto zbytečný, ale zanechal za sebou tisíce zničených životů.

Pakt mlčení a doživotní trauma

Když druhá světová válka v roce 1945 skončila, tajné programy byly zastaveny. Dokumenty byly uloženy hluboko do archivů Pentagonu pod nejvyšší stupeň utajení. Vojáci byli propuštěni domů.

Mnozí z nich odcházeli s chronickým astmatem, trvalým poškozením zraku, těžkými kožními ekzémy a rakovinou plic či kůže. Když však přišli k civilním lékařům, narazili na neprostupnou zeď. Nemohli doktorovi říct, čemu byli vystaveni, protože podepsali přísnou vojenskou přísahu mlčení. Pokud by promluvili, hrozil jim soud a ztráta veškerých veteránských benefitů.

Lékaři tak tápali v temnotách. Léčili jizvy a dýchací potíže jako běžné nemoci, zatímco těla veteránů tiše sžíraly následky válečné chemie. Muži trpěli nejen fyzicky, ale i psychicky. Trpěli pocitem, že je zradila vlastní vlast – ta vlast, za kterou byli připraveni položit život.

Odhalení pravdy: Investigace NPR v 90. letech

Tajemství vydrželo neporušené téměř padesát let. Teprve v roce 1993 došlo k oficiální deklasifikaci (odtajnění) těchto vojenských spisů. Amerika se poprvé dozvěděla, co se dělo na jejích vlastních základnách. Přesto se o tématu příliš nemluvilo a vláda se k odškodnění stavěla velmi vlažně.

Skutečný zlom nastal až v roce 2015, kdy americká rozhlasová stanice NPR (National Public Radio) spustila rozsáhlé investigativní pátrání. Novináři strávili měsíce v archivech, propojovali odtajněné seznamy vojáků s registry úmrtí a vyhledávali poslední žijící pamětníky.

NPR zjistila alarmující fakta:

Ministerstvo pro záležitosti veteránů (VA) sice v 90. letech slíbilo, že vyhledá všech 4 000 mužů, kteří utrpěli nejtěžší zranění v plynových komorách, a odškodní je.
Ve skutečnosti ministerstvo za celých dvacet let aktivně kontaktovalo pouze 610 veteránů.
Většina žádostí o invalidní důchod spojený s testy yperitu byla zamítnuta kvůli byrokratickým průtahům a „nedostatku důkazů“, protože armáda záměrně nevedla detailní zdravotní záznamy jednotlivých vojáků.

Teprve po nátlaku médií a veřejnosti schválil americký Kongres v roce 2017 legislativu, která zjednodušila proces odškodnění pro poslední hrstku žijících pamětníků. Pro většinu z nich však spravedlnost přišla příliš pozdě. Zemřeli v zapomnění, s těly plnými jizev a s pocitem křivdy.

Závěr: Lekce z temné kapitoly dějin

Příběh o tajných testech yperitu v USA nám připomíná, jak snadno dokáže válečná mašinerie a ideologie rasové nadřazenosti korumpovat morální hodnoty i v demokratické společnosti. Ukazuje, že zneužívání vědy a medicíny k dehumanizaci určitých skupin obyvatel nebylo výsadou pouze totalitních režimů.

Pro Rollina Edwardse, který zemřel krátce po zveřejnění investigace NPR, byla největší bolestí právě ta zrada. „Sloužil jsem hrdě,“ řekl na konci svého života. „Ale oni nás nebrali jako lidi. Byli jsme pro ně jen levný materiál na jedno použití.“

Je povinností historiků a nezávislých autorů tyto příběhy vytahovat na světlo. Ne proto, aby šířili nenávist, ale proto, aby se na tyto zapomenuté oběti nikdy nezapomnělo. Protože národ, který si nepamatuje své vlastní temné kapitoly, je odsouzen k tomu, aby je prožil znovu.

Přehled testovaných etnických skupin a hypotéz

Etnická skupina	Předpokládaná vojenská hypotéza	Skutečný medicínský výsledek
Afroameričané	Silnější kůže odolá přímému poleptání lépe než u kavkazské (bílé) rasy.	Stejná míra destrukce tkáně, těžké popáleniny a puchýře.
Portorikánci	Vyšší adaptabilita na tropické klima spojené s chemickým útokem.	Identické systémové poškození dýchacích cest a plic.
Američané japonského původu (Nisei)	Zjištění specifické reakce asijského organismu pro plánovanou invazi do Japonska.	Žádné genetické ani rasové rozdíly v účincích yperitu nezjištěny.

Doporučené a ověřitelné zdroje pro další čtení:

NPR Investigation (2015): Secret World War II Chemical Experiments Tested Troops By Race – Kompletní série reportáží, audiozáznamy svědectví a dokumenty. Dostupné online na npr.org.
Institute of Medicine (US) Committee (1993): Veterans at Risk: The Health Effects of Mustard Gas and Lewisite – Oficiální lékařská studie vydaná americkou Národní akademií věd po odtajnění projektů.
U.S. Department of Veterans Affairs: Mustard Gas and Lewisite Eligibility – Oficiální vládní směrnice a historické přehledy o odškodňování veteránů z Edgewood Arsenal a dalších základen.
Blakeslee, S. (The New York Times, 1993): U.S. Secretly Tested Mustard Gas on Thousands of Its World War II Soldiers – Dobové články bezprostředně po odtajnění spisů Pentagonu.