Když se na podzim roku 1889 na pařížském Montmartru poprvé roztočila čtyři mohutná křídla rudého větráku, nikdo netušil, že se rodí nejslavnější kabaret světa. Moulin Rouge nevznikl jako obyčejná tančírna pro pány z vyšší společnosti. Bylo to místo, kde se zrodila moderní popkultura, kde chudé tanečnice diktovaly pravidla nejbohatším mužům Evropy a kde se potkávala pařížská avantgarda s podsvětím. Pod stropem, ze kterého shlížela obří sádrová replika slona, se zrodil kankán – tanec tak divoký a skandální, že ho tehdejší policie pokoušela zakázat, ale umělci jako Toulouse-Lautrec ho svými obrazy navždy zapsali do dějin lidstva. Svatyně pro krále i žebráky Montmartre byl na konci devatenáctého století svéráznou čtvrtí. Žili zde…

Stál na rohu rozpálené ulice, v rukou krabičku se zbožím a v očích únavu člověka, kterého zlomil osud. Netušil, že ho z dálky pozorují lidé, kterým kdysi změnil budoucnost. Přináším příběh o tom, že skutečné dobro se nikdy neztratí. Nejdřív si ho všimli jen úplnou náhodou. Starý muž stál na sluncem rozpáleném chodníku, obklopen hlukem projíždějících aut, prachem a oprýskanými výlohami unaveného města. V třesoucích se rukou držel skromnou papírovou krabičku s levnými sladkostmi a tichým, unaveným hlasem oslovoval spěchající kolemjdoucí. Nevtíravě. Bez stopy jakéhokoliv naléhání. Spíš jako někdo, kdo už dávno pochopil, že lidská důstojnost bývá někdy to úplně poslední, co člověku v těžkých dobách zbude. Nikdo z davu by se nad ním možná ani nepozastavil, takové obrazy se…

Psal se 21. březen 1957. Na vojenském letišti Boží Dar u Milovic panovalo sice jasné, ale mrazivé ráno. Skupina sportovních komisařů, mechaniků a novinářů nervózně přešlapovala na ranveji. Všichni upírali zraky k nebytné hlubině oblohy, kde ve výšce přes 12 kilometrů, kam běžné lidské oko nedohlédne, letěl upravený proudový bombardér Il-28. V jeho těsné, temné pumovnici, původně určené pro ničivý náklad bomb, se tísnili tři muži: Jaroslav Jehlička, Zdeněk Kaplan a Gustav Koubek. Peklo v pumovnici Přípravy na tento okamžik trvaly roky. Každý z parašutistů na sobě měl výstroj vážící téměř 50 kilogramů – těžké zimní kombinézy, kyslíkové dýchací přístroje, hlavní a záložní padáky a speciální měřicí přístroje (barografy). V…

Představte si rádio, na kterém nemůžete ladit stanice, nemá v sobě žádné elektronky ani tranzistory, a přesto z něj desítky let hrál rozhlas v milionech československých domácností. Legendární „dráťák“, zejména ikonický dřevěný model TESLA 2AN 638 26 z konce 50. let, byl neodmyslitelnou kulisou socialistických kuchyní. Pro režim představoval dokonalý nástroj propagandy, pro lidi spolehlivého společníka, který fungoval i při výpadku proudu. Jak tato technologická hříčka fungovala a proč dnes prožívá nečekanou renesanci? Když z rádia zbude jen reproduktor: Technologický paradox Na první pohled vypadá jako klasický přijímač té doby. Poctivá dřevěná dýha, kterou pro národní podnik TESLA vyráběl nábytkářský podnik Interiér n. p., elegantní textilní mřížka a uprostřed jediné…