Tajemství z výšky 2000 metrů: Nejstarší bible světa ukrývá zakázané knihy, které evropská církev spálila

Představte si knihu, která přežila patnáct století v izolaci, vysoko v horách, chráněná hradbou z ostrých skal a ozbrojenými mnichy. Knihu psanou na kozí kůži, jejíž stránky pod ultrafialovým světlem odhalují pravdu, kterou se evropská inkvizice a církevní koncily snažily po staletí vymazat z povrchu zemského. Zatímco západní svět se drží své verze písma, v Africe leží bible, která obsahuje o dvaadvacet kapitol více. Jsou v nich skryty příběhy o padlých andělech, mýtických obrech a stvoření světa, které měly zůstat zapomenuty. Vítejte v klášteře Abba Garima, kde čas odmítl poslušnost.

Když se řekne kolébka křesťanství, většina lidí si představí Jeruzalém, Řím nebo zaprášené uličky starého Vatikánu. Málokdo však ví, že ta nejstarší, nejuplnější a vědecky nejvíce šokující bible na světě neleží v tajných vatikánských archivech, ale v etiopské provincii Tigraj, v nadmořské výšce přes dva tisíce metrů.

Garimova evangelia (Abba Garima Gospels) byla pro západní vědu dlouho jen bezvýznamnou legendou. Evropští historici, zaslepení pocitem vlastní nadřazenosti, je po staletí přehlíželi. Považovali je za sice krásné, ale relativně moderní středověké kopie z 11. nebo 12. století. V roce 2010 však britský památkový fond zorganizoval expedici, která změnila vše, co jsme si mysleli, že víme o historii svatých textů.

Šok z Oxfordu: Když věda potvrdí zázrak

Odborníci dostali jedinečné povolení odebrat z etiopských rukopisů nepatrné vzorky pergamenu a poslali je na radiouhlíkovou analýzu do laboratoří slavné Oxfordské univerzity. Výsledky vědcům doslova vyrazily dech. Analýza s neúprosnou přesností potvrdila, že texty nevznikly ve středověku, ale pocházejí z let 330 až 650 našeho letopočtu.

To znamená jediné: Garimova evangelia jsou nejstarší dochovanou ilustrovanou křesťanskou biblí na světě. Jsou starší než islám, přežila arabskou expanzi, řádění křižáků, koloniální války i brutální italskou invazi ve 20. století.

Stránky jsou psány na jemné kozí kůži v prastarém africkém jazyce ge’ez, kterým dnes mluví už jen hrstka etiopských kněží. Co je však pro vědce nejvíce fascinující, jsou barvy. Ilustrace zobrazující evangelisty, palmové listy a architekturu jsou stále neuvěřitelně jasné a syté. Jako by je umělec namaloval teprve včera, a ne v době, kdy v Evropě teprve krachovala Západořímská říše.

Legenda o dni, kdy se zastavilo slunce

Kolem vzniku této knihy se mezi etiopskými věřícími vypráví mrazivý lidský příběh. Podle církevní tradice dorazil v roce 494 do Etiopie mnich Abba Garima, jeden z takzvaných Devíti svatých, kteří přišli šířit víru ze Sýrie. Garima se usadil na vrcholu těžko přístupné stolové hory a rozhodl se, že pro místní lidi přeloží a sepíše svatá evangelia.

Legenda vypráví, že mnich psal s takovou zuřivou vášní a rychlostí, že chtěl celé gigantické dílo – včetně složitých barevných iluminací – dokončit za jediný den. Jenže jak hodiny plynuly, slunce nad africkými horami se začalo sklánět k západu. Garimovi chybělo dokončit ještě několik stránek, inkoust na pergamenu byl vlhký a světlo rychle sláblo.

Zoufalý mnich padl na kolena a začal se modlit. Žádal Boha o jediné – o čas. Podle etiopských textů tehdy stvořitel jeho prosbu vyslyšel a zastavil slunce na obloze. Den se prodloužil o několik hodin, sluneční kotouč zůstal stát nehybně nad obzorem, dokud unavený mnich neodložil dláto, nenasypal na poslední řádek jemný písek a knihu nezavřel. Teprve pak padla na Etiopii noc.

Ať už věříte na zázraky, nebo ne, radiouhlíková data z Oxfordu ukázala, že etiopská tradice nelhala – kniha skutečně vznikla v době, kdy Abba Garima v této oblasti reálně žil a působil.

88 oproti 66: Co evropská církev spálila?

To, co dělá etiopskou bibli skutečnou senzací a tématem pro vášnivé debaty, však není jen její stáří. Je to její obsah. Zatímco běžná západní (protestantská) bible, kterou známe z Evropy, obsahuje 66 knih, ta etiopská jich má neuvěřitelných 88.

Když se ve 4. a 5. století formovala křesťanská církev v Evropě, mocní tehdejšího světa se sešli na církevních koncilech. Tam chladnokrevně rozhodovali, co obyčejní lidé smí číst a co ne. Texty, které se jim nehodily do politického konceptu, nebo ty, které obsahovaly příliš mystické a znepokojivé informace, označili za „apokryfy“ (kacířské texty). V Evropě byly tyto knihy zakázány, zabavovány a pálily se na obřích hranicích. Každý, u koho se našly, riskoval život.

Jenže Etiopie byla díky své zeměpisné poloze chráněna hradbou hor a pouští. Evropská inkvizice a vatikánské dekrety na ni neměly žádný vliv. Etiopská církev proto všechny tyto staré texty s úctou zachovala a začlenila je přímo do své bible.

Když do ní nahlédnete, najdete tam kapitoly, které západní teology dodnes děsí:

Kniha Enochova (Book of Enoch): Absolutní klenot etiopské bible. Text, který detailně popisuje příběh o „Strážcích“ – padlých andělech, kteří sestoupili na Zemi, brali si lidské dcery a zplodili s nimi rasu krutých obrů zvaných Nefilim. Enoch v knize popisuje své cesty do nebeských sfér, mluví o technologiích, hvězdných branách a tajemstvích vesmíru, které spíše než středověkou teologii připomínají moderní sci-fi. V Evropě byla tato kniha zničena a po staletí se myslelo, že je navždy ztracena – dokud nebyla její kompletní verze nalezena právě v Etiopii.

Kniha Jubileí (Book of Jubilees): Nabízí úplně jiný pohled na stvoření světa a dny Genesis. Popisuje detaily, které z naší bible vypadly – například kolik dětí reálně měli Adam s Evou, jak mluvila zvířata v rajské zahradě před pádem člověka a jak padlí andělé naučili lidstvo čarodějnictví, bylinkářství a metalurgii.

Strážci, kteří nikdy nespí

Dostat se k této bibli je i v dnešní době téměř nadlidský úkol. Klášter Abba Garima leží mimo běžné turistické trasy. Knihy nejsou uloženy v žádném moderním muzeu s klimatizací. Jsou uloženy v prosté dřevěné truhle v temné klášterní pokladnici.

Rukopisy mají své vlastní strážce – komunitu ortodoxních mnichů, kteří se u nich střídají v nepřetržitých hlídkách. Tito muži věří, že kniha má magickou moc a chrání celou zemi před neštěstím. Cizince k ní pouštějí jen zcela výjimečně a pokud jim ukážete fotoaparát, okamžitě se chopí těžkých železných křížů a tyčí. Pro ně to není historický artefakt, ale živé slovo Boží, které jim bylo svěřeno do opatrování.

Příběh etiopské bible nám tak připomíná, jak křehká je naše verze historie. Ukazuje, že to, co dnes považujeme za nezpochybnitelnou pravdu, je často jen výsledkem cenzury, kterou před patnácti sty lety provedli mocní muži v evropských palácích. Skutečné dějiny lidského ducha však přežily na místě, kde by to nikdo nečekal – na zapomenutém africkém útesu, ukryté v těle staré kozí kůže.

Zdroje informací

Mercier, Jacques (2010): The Garima Gospels: Ethiopia’s Holy Shield – Oficiální vědecká zpráva antropologa, který vedl průzkum a restaurování rukopisů v klášteře Abba Garima.
Oxford Radiocarbon Accelerator Unit (2010): Datování pergamenu z rukopisů Abba Garima – Výzkumné protokoly a výsledky uhlíkové analýzy C14 provedené na Oxfordské univerzitě.
Laurence, Richard (1821): The Book of Enoch the Prophet – První anglický překlad Knihy Enochovy, pořízený z rukopisů dovezených právě z Etiopie, s historickým úvodem o africkém biblickém kánonu.
Phillipson, David W. (2012): Foundations of an African Civilisation: Aksum & the Northern Horn, 1000 BC – AD 1300 – Historická publikace Cambridge University Press o raném etiopském křesťanství a izolaci tamních klášterů.