Zákulisí cynismu: Jak byrokraté a televizní kamery rozhodovali o životě Sarajevské princezny

V létě roku 1993 žilo bosenské Sarajevo v pekle na zemi. Město sevřené v nejdelším obležení moderní historie čelilo každodennímu krupobití granátů. Když 30. července zasáhl jeden z nich i pětiletou Irmu Hadžimuratović a zabil její matku, stal se z holčičky celosvětový symbol válečného utrpení, kterému média dala vznešené jméno „Sarajevská princezna“.

Jenže pod nánosem dojemných televizních reportáží se skrývá mnohem temnější a pikantnější pravda. Skutečný boj o Irmin život se totiž nerozhořel na operačním sále, ale v klimatizovaných kancelářích mezinárodních úředníků. Příběh Irmy odkrývá děsivé pokrytectví západních vlád, které si z umírajících dětí dělaly reklamní kampaň, a byrokratickou mašinerii OSN, pro kterou měl vyplněný formulář větší cenu než lidský život.

Sarajevo v červenci 1993 připomínalo antickou tragédii. Město bylo bez vody, bez elektřiny, odstřižené od dodávek léků. Stát na ulici znamenalo hrát ruskou ruletu se srbskými odstřelovači a dělostřelci. Přesně v takový den byla pětiletá Irma se svou matkou Elvirou a tříletou sestrou Medinou v jednom ze sarajevských parků.

Záblesk, ohlušující rána a pach síry. Matka v posledním mateřském instinktu zalehla obě své dcery. Tento čin zachránil tehdy tříletou Medinu, která vyvázla bez zranění. Matka však byla na místě mrtvá. A šrapnely z minometného granátu těžce zasáhly i malou Irmu – protrhly jí vnitřnosti a roztříštily páteř.

Dívka skončila v improvizované nemocnici v rukou mladého, tehdy pětatřicetiletého chirurga Ediba Jaganjace. Ten v katastrofálních podmínkách, kdy se operační sály myly dešťovou vodou a operovalo se při svíčkách, dokázal zázrak. Irmu stabilizoval. Jenže záhy zjistil, že v Sarajevu dívka nepřežije. Do ran se jí dostala infekce, hrozil zánět mozkových blan a ochrnutí. Potřebovala okamžitý transport do specializované nemocnice v zahraničí. A tady začíná ta nejtemnější, byrokratická část příběhu.

Pikantnost schovaná za razítka: Komise, která nespěchala

Dr. Jaganjac okamžitě běžel za představiteli OSN a mezinárodních humanitárních organizací, které měly v rámci mírových sil v Sarajevu obří rozpočty a vrtulníky. Logicky předpokládal, že záchrana umírajícího pětiletého dítěte bude otázkou několika minut. Narazil však na zeď naprostého, chladnokrevného nezájmu.

Úředníci mu suše oznámili, že pro evakuaci pacientů ze Sarajeva existuje přísný protokol. O tom, kdo smí odletět na léčení do Evropy, rozhodovala speciální lékařská komise OSN. A tato komise, složená ze zahraničních lékařů, se scházela pouze jednou za čtyři až šest týdnů!

„Ona ale zemře do několika dní, ne za měsíc!“ zuřil Jaganjac. Odpovědí mu bylo krčení ramen. Šokujícím detailem, který mezinárodní organizace dlouho tajily, byl fakt, že v době Irmina zranění byl v celém Sarajevu přítomen pouze jeden jediný člen této čtyřčlenné komise. Ostatní byli na dovolených nebo mimo město. Systém byl paralyzovaný a nikdo nechtěl převzít osobní odpovědnost za porušení tabulek.

Zoufalý chirurg se proto rozhodl pro tehdy neslýchaný a ilegální krok. Obešel oficiální kanály a spojil se se zahraničními novináři z BBC a dalších televizí, kteří byli ubytovaní v sarajevském hotelu Holiday Inn. Ukázal jim umírající Irmu na lůžku.

Mediální hyenismus a „nákupní horečka“ na lidské utrpení

Jakmile se záběry očí malé, trpící dívky objevily na obrazovkách v Londýně, Paříži a Washingtonu, veřejné mínění explodovalo. Lidé plkali dojetím a zasypali úřady tisíci telefonáty. Britský premiér John Major, jehož vláda v té době čelila obrovské kritice za pasivitu v bosenské válce, vycítil příležitost k dokonalému politickému marketingu. Okamžitě nařídil vyslat pro Irmu armádní speciál.

Tato akce, pojmenovaná „Operace Irma“, však brzy odhalila další vlnu cynismu. Když britské letadlo dorazilo, západní politici zjistili, jak obrovské body u voličů jim zachraňování dětí přináší. V zákulisí vypukla doslova nechutná soutěž.

Představitelé OSN a koordinátoři evakuací později přiznali, že západní vlády se chovaly jako lidé v supermarketu. Vyšší úředník OSN, Dr. Patrick Peillot, tehdy zuřil a veřejně obvinil evropské státy z toho, že se chovají jako „lovci senzací“. Vlády totiž nechtěly přijímat staré, ošklivě zmrzačené muže nebo umírající starce. Poptávaly „vhodné, fotogenické případy“ – ideálně malé, hezké děti, které budou dobře vypadat na fotografiích v novinách, až budou vystupovat z letadla. Obyčejná lidská solidarita se proměnila v nechutný politický obchod s lidským neštěstím.

Pozdní triumf a smutný konec v exilu

Irma byla 9. srpna 1993 úspěšně dopravena do prestižní dětské nemocnice Great Ormond Street v Londýně. Politici se fotili, kamery blikaly. Jenže pro Irmu přišla záchrana příliš pozdě.

Kvůli několikadennímu otálení sarajevských úředníků z OSN se v jejím těle plně rozvinula bakteriální meningitida (zánět mozkových blan). Přestože v Anglii podstoupila celkem 12 složitých operací, její stav byl fatální. Šrapnel jí nevratně poškodil míchu – Irma sice nabyla vědomí, ale zůstala od krku dolů naprosto ochrnutá a odkázaná na dýchací přístroje.

V londýnské nemocnici prožila v bavlnce, ale v naprosté nehybnosti, necelé dva roky. Její otec a sestra Medina získali v Británii azyl a byli s ní. Malá „Sarajevská princezna“ nakonec zemřela tiše ve spánku 1. dubna 1995 na následky celkové infekce krve. Bylo jí pouhých sedm (podle některých pramenů osm) let.

Její ošetřující lékař Edib Jaganjac, který celou bitvu s byrokraty rozpoutal, nakonec před hrůzami války sám utekl. Jeho kroky vedly do Prahy, kde v roce 1994 napsal své slavné knižní svědectví s názvem Sarajevská princezna. Dr. Jaganjac v Česku našel nový domov a jako špičkový chirurg dodnes pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole.

Příběh Irmy Hadžimuratović sice změnil pravidla OSN pro nouzové evakuace, ale zůstává věčným mementem. Ukazuje, že ve válečných konfliktech neumírají lidé jen kvůli zbraním nepřátel, ale velmi často kvůli chladu, lhostejnosti a alibismu těch, kteří mají v popisu práce lidstvo chránit.

Použité zdroje:

Edib Jaganjac: Sarajevská princezna – autentická autobiografická kniha chirurga, který Irmu v Sarajevu operoval a bojoval s OSN.
Archiv BBC & The Independent (srpen 1993) – dobové reportáže, svědectví o zákulisí „Operace Irma“ a prohlášení Dr. Patricka Peillota.
Zprávy nemocnice Great Ormond Street v Londýně (1993–1995) – lékařské zprávy o průběhu Irminy léčby a příčině jejího úmrtí. [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7]