Krysa v pohádkovém království: Walt Disney donášel FBI na vlastní lidi a stvořil impérium na základech paranoie

Představte si muže, který pro celý svět ztělesňuje čistou dětskou radost, rodinnou pohodu a plnění těch nejkrásnějších snů. Laskavý strýček Walt, který stvořil Mickey Mouse, Popelku nebo Sněhurku a vybudoval Disneyland – místo, kde se prý stírají všechny starosti. Jenže když zhasly kamery a zavřely se brány studií, maska dobrotivého pohádkáře spadla. V soukromí to byl tvrdý, neurotický diktátor, který nesnesl sebemenší odpor.

Když jeho vlastní animátoři v roce 1941 vyhlásili stávku za lidské pracovní podmínky, Disney to nevnímal jako byznys, ale jako osobní zradu. Rozjel mašinérii paranoie. Spojil se s obávaným šéfem FBI J. Edgarem Hooverem, stal se tajným agentem a začal na lidi, kteří mu pomohli vybudovat impérium, sepisovat seznamy domnělých komunistů. Pohádka s neskutečně hořkým a temným pozadím.

Walt Disney je dodnes uctíván jako jeden z největších vizionářů 20. století. Jeho jméno je miliardovou značkou. Jenže za tímto nablýskaným americkým úspěchem se skrývá muž, jehož život ovládly stihomam, strach a politická zaslepenost.

Zatímco děti po celém světě věřily, že Walt žije ve světě mluvících zvířátek, on ve své kanceláři detailně studoval zprávy tajných služeb. Věřil, že Hollywood je infiltrován agenty z Moskvy, kteří se pokoušejí zničit jeho životní dílo. A aby své království ochránil, neváhal se sám stát jedním z nejmocnějších udavačů tehdejší Ameriky.

Diktátor v ráji kreslířů

Ve třicátých letech vypadala studia Walta Disneyho jako ideální místo pro život. Walt svým zaměstnancům tykal, pořádal pro ně večírky a stavěl pro ně luxusní kampusy s posilovnami a restauracemi. Jenže to byla jen pozlátka. Walt se choval jako absolutní monarcha. Všechno muselo být podle něj. Zaměstnanci nesměli nosit vousy (ačkoli on sám měl svůj ikonický knírek), ženy nesměly pracovat na pozicích hlavních animátorů a platy byly mizerné.

Zatímco film Sněhurka a sedm trpaslíků vydělal miliony dolarů a zachránil studio před krachem, řadoví kreslíři, kteří u stolů nechávali své zdraví a oči v nepřetržitých přesčasech, nedostali na bonusech téměř nic.

Když v květnu 1941 trpělivost zaměstnanců přetekla a vyhlásili Disney animators‘ strike (velkou kreslířskou stávku), pro Disneyho to byl šok. Muž, který stvořil myšáka, to nedokázal pochopit. Místo toho, aby přiznal, že lidé mají hlad a chtějí férové smlouvy, propadl první velké vlně paranoie. Prohlásil, že stávka je řízena komunistickými agenty zvenčí, kteří chtějí zničit americké hodnoty. Před studiem nechal postavit kamery a všechny stávkující si nechal detailně nafotit a natočit.

Krycí jméno: Tajný agent FBI

Tento moment změnil Walta Disneyho navždy. Obrátil se na instituci, která v té době držela Ameriku pod krkem – na FBI vedenou fanatickým J. Edgarem Hooverem.

Odtajněné dokumenty FBI, které byly zveřejněny až dlouho po Disneyho smrti, odhalily šokující pravdu. Walt Disney byl od roku 1940 veden jako oficiální „SACK“ (Special Agent in Charge Contact) – tedy speciální kontakt tajné služby. Dostal přidělené identifikační číslo a jeho úkolem bylo sledovat situaci v Hollywoodu a podávat zprávy o lidech, kteří vykazovali „neamerické“ nebo levicové smýšlení.

Výměnou za to, že Disney donášel na své kolegy a zaměstnance, mu Hoover poskytoval ochranu. FBI dokonce Disneymu dovolila natáčet v jejich ústředí a upravovala scénáře jeho filmů tak, aby agenti federální služby vypadali vždy jako bezchybní hrdinové. Z Walta se stal loajální voják Hooverovy tajné armády.

Výpověď před Výborem pro neamerickou činnost

Jeho nejtemnější veřejný moment přišel 24. října 1947. V té době v USA vrcholil takzvaný „hysterický hon na čarodějnice“ – období mccarthismu, kdy byli lidé bez důkazů obviňováni ze sympatií k Sovětskému svazu. Walt Disney vystoupil jako klíčový svědek před obávaným Výborem pro neamerickou činnost (HUAC).

Zatímco někteří hollywoodští herci a scenáristé našli odvahu a odmítli před výborem vypovídat a udávat své kolegy (tzv. Hollywoodská desítka, která kvůli tomu skončila ve vězení a na černé listině), Walt Disney mluvil s obrovskou ochotou.

Do mikrofonů komise chladnokrevně jmenoval lidi ze svého vlastního studia, o kterých tvrdil, že jsou komunističtí provokatéři. Označil tak například Arta Babbitta, jednoho ze svých nejgeniálnějších animátorů, který stvořil postavu Goofyho, ale měl tu „drzost“, že během stávky v roce 1941 stál na straně obyčejných kreslířů. Disney Babbittovi a mnoha dalším zničil kariéru. Lidé ze seznamu už v Hollywoodu nenašli práci, přišli o přátele a někteří skončili v naprosté chudobě a sociální izolaci.

Stíny antisemitismu a rasismu

Paranoia a politické udavačství nebyly jedinými stíny v Disneyho životě. Dlouhá desetiletí se nad jeho jménem vznáší plíživé obvinění z antisemitismu. Ačkoli jeho obhájci tvrdí, že šlo jen o produkt doby, fakta jsou znepokojivá.

Disney byl aktivním členem organizace Motion Picture Alliance for the Preservation of American Ideals (Filmová aliance pro zachování amerických ideálů), která byla otevřeně antisemitská a ultrapravicová. V roce 1938, pouhých několik týdnů po strašlivé Křišťálové noci v nacistickém Německu, Walt Disney osobně v Hollywoodu přivítal a provedl po svých studiích Leni Riefenstahlovou – dvorní režisérku Adolfa Hitlera, která natáčela nacistickou propagandu. Zatímco ostatní studia ji odmítla přijmout, Walt ji ubytoval a vyjádřil jí obdiv.

Ve svých raných kreslených filmech navíc často používal rasistické stereotypy. V původní verzi pohádky Tři prasátka z roku 1933 se zlý vlk maskoval jako židovský podomní obchodník s typicky karikovanými rysy (scéna byla později po protestech upravena).

V animovaném filmu Dumbo zase skupina vran, která mluví silným afroamerickým slangem, nese rysy tehdejší rasové segregace – vůdce vran se dokonce v interních dokumentech jmenoval Jim Crow (což byl název amerických segregačních zákonů).

Mrazivý odkaz pohádkového krále

Walt Disney zemřel v prosinci 1966 ve věku 65 let na rakovinu plic. Svět plakal pro muže, který prý přinesl lidstvu čistotu a smích. Jenže realita ukazuje, že pohádkové impérium bylo vybudováno pevnou rukou muže, který se vnitřně utápěl v děsu a nedůvěře k lidem.

Příběh Walta Disneyho pro tvůj blog ukazuje neuvěřitelný psychologický kontrast. Muž, který nedokázal zvládnout lidskou svobodu, odpor a odbory ve svém vlastním studiu, raději stvořil svět, kde zvířátka poslouchají na slovo, usmívají se a nemají žádná lidská práva. Vstoupil do dějin jako král animace, ale také jako varování, že i za tím nejkrásnějším barevným kresleným filmem se může schovávat chladný stín vládního udavače.

Zdroje informací

Eliot, Marc (1993): Walt Disney: Hollywood’s Dark Prince – První velká investigativní biografie, která na základě odtajněných spisů FBI detailně zmapovala Disneyho roli v tajných službách a jeho spolupráci s J. Edgarem Hooverem.
Gabler, Neal (2006): Walt Disney: The Triumph of the American Imagination – Komplexní a uznávaná monografie, která detailně popisuje stávku animátorů z roku 1941 a psychologické dopady na Disneyho osobnost.
House Un-American Activities Committee (1947): Testimony of Walt Disney – Oficiální vládní přepisy a zvukové záznamy Disneyho výpovědi před výborem HUAC ze dne 24. října 1947.
FBI Records: The Vault (Walt Disney): Kompletní spis vedený Federálním úřadem pro vyšetřování k osobě Walta Disneyho, obsahující hlášení a korespondenci z let 1940–1960.
Foto: Wikimedia Commons – Walt Disney – Public domain