Tajemství
-
Dokážete uhodnout tajemné město jen podle historických klepů a indicií?
Připravila jsem pro vás novou čtenářskou výzvu. Dnes vás zavedu do jednoho z nejkrásnějších historických měst u nás. Projdeme si jeho staleté dějiny, nahlédneme do ložnic slavných panovníků, probereme staré drby a ukážu vám jeho památky… Má to však jeden háček. Název tohoto místa v celém článku ani jednou nezmíním. Schválně, dokážete z mých indicií a vyprávění poznat, o které město se jedná? Své tipy mi pište dolů do komentářů! Poznáte historickou perlu podle jejích hříchů a slávy? Naše dnešní putování začíná v hlubokém středověku. Toto město nevzniklo jako obyčejná poddanská osada. Od samého počátku mělo královský lesk. Bylo založeno ve třináctém století na břehu naší nejdelší řeky a jeho poloha měla strategický význam. Mělo chránit obchodní…
-
Manětín – nejkrásnější barokní město, o kterém skoro nikdo nemluví
Kdyby někdo vzal kousek Prahy z první poloviny 18. století, naložil ho na vůz a odvezl hluboko do západních Čech, možná by vzniklo něco jako Manětín. Zámek, kostel, terasy, kašny, desítky soch, staré domy a cesta lemovaná světci. Jenže zatímco do Českého Krumlova proudí davy turistů, Manětín zůstává podivuhodně stranou. A přitom má jeden příběh za druhým. Manětín leží přibližně 35 kilometrů severozápadně od Plzně. Na první pohled působí jako nenápadné malé město. Jenže stačí přijít na náměstí a člověk začne mít pocit, že se ocitl v nějakém podivném barokním divadle. Nad svahem stojí zámek, pod ním terasy s kašnami a sochami. Proti nim kostel svatého Jana Křtitele. Mezi tím…
-
Zapomenuté krušnohorské mauzoleum: Největší masový hrob v Čechách, kde v tichu vyhasly tisíce životů
Krušné hory jsou dnes vyhledávaným rájem turistů, lyžařů a milovníků panenské přírody. Pod nánosem hlubokých zelených lesů nedaleko Jindřichovic na Sokolovsku se však skrývá mrazivé tajemství, které svou děsivou bilancí bere dech. Právě zde, v tichu horského svahu, stojí monumentální kamenná stavba s byzantskými prvky – Jindřichovické mauzoleum. Jde o vůbec největší hromadné pohřebiště z první světové války na našem území, o jehož existenci nemá většina Čechů dodnes ani tušení. Za zdmi tohoto památníku spí svůj věčný sen tisíce mužů, kteří se domů z válečného šílenství už nikdy nevrátili. Jejich osud se začal psát v roce 1915 v obřím zajateckém táboře, který tehdejší Rakousko-Uhersko vybudovalo uprostřed krušnohorské divočiny. Lager Heinrichsgrün:…
-
Peklo pod nohama: Záhada moravského podzemí, kde žili dobrovolně lidé ve středověku
Představte si, že nad vaší hlavou duní kopyta nepřátelských koní, praská hořící dřevo vašeho domova a vzduchem se nese křik umírajících sousedů. Vy ale nekřičíte. Ležíte o několik metrů hlouběji, v naprosté, hmatatelné tmě, břichem přitisknutí k chladné, vlhké hlíně. Nemůžete se otočit, nemůžete se postavit a každý polknutý doušek vzduchu chutná po zemi a potu ostatních. Vítejte v erdstallu. V záhadném podzemním labyrintu, který protkává jižní Moravu a Rakousko. Místě, které středověcí lidé vykopali s jediným cílem – dobrovolně se v něm nechat pohřbít zaživa. Když se řekne historické podzemí, většina z nás si představí honosné vinné sklepy, chodby středověkých hradů nebo rozsáhlé katakomby pod velkými městy. Jenže hluboko…
-
Jeanne Baret: Žena, která obeplula svět v přestrojení
Když Jeanne Baret v roce 1768 vystoupila na ostrově Tahiti, patrně už věděla, že její tajemství dlouho nevydrží. Rok a půl cestovala po moři převlečená za muže. Mohla být poslána zpět do Francie. Mohla být potrestána. Mohla být jednoduše vymazána z celé výpravy. Jenže nestalo se to. Žena, která už měla za sebou půl světa Bougainville ji nechal pokračovat v cestě. Jeanne však už nesměla žít úplně stejným způsobem jako před odhalením a další část cesty byla mnohem komplikovanější. Výprava pokračovala přes Pacifik. Jeanne se přesto dostala ještě dál. A nakonec dorazila na ostrov Île de France, dnešní Mauricius. Tam se její život změnil znovu. Commerson a Jeanne na ostrově zůstali. Výprava pokračovala bez…
-
Den, kdy hory spláchly údolí: Zapomenuté šílenství protržené přehrady na Bílé Desné
Představte si klidné zářijové odpoledne v horském údolí. Lidé se vracejí z polí, v kuchyních voní káva a děti si hrají u potoka. Nikdo z nich netuší, že vysoko nad jejich hlavami, uprostřed hlubokých lesů Jizerských hor, právě tiká obří časovaná bomba. Přehrada na řece Bílá Desná měla být chloubou moderního inženýrství a ochranou před povodněmi. Místo toho se 18. září 1916 zapsala do dějin jako největší technická katastrofa v naší historii. Sto padesát tisíc kubíků vody se tehdy během několika minut provalilo údolím a bralo s sebou vše – stromy, domy i lidské životy. Toto je příběh o pýše, která předcházela pádu, a o sekundách, které dělily přeživší od jisté smrti. Jizerské hory byly odjakživa drsným krajem. Když přišly přívalové deště, potoky se…
-
Martin Guerre: Muž, který se vrátil domů nebyl tím, za koho se vydával
Představte si, že vám po osmi letech zmizí manžel. Neřekne vám, kam jde. Prostě jednoho dne odejde a nechá za sebou dům, rodinu i celý dosavadní život. Roky plynou a vy už pomalu přijímáte skutečnost, že se možná nikdy nevrátí. A potom jednoho dne stojí před vámi. Usmívá se, zná vaše jméno, jména příbuzných, vzpomínky z dětství i drobnosti, které by cizí člověk neměl znát. Ví, kde co v domě bývalo. Pamatuje si společné chvíle. Vypadá jako váš muž. Tak ho pustíte dovnitř. Jenže po několika letech někdo vysloví nahlas větu, které se všichni bojí: „Tohle není Martin Guerre.“ Příběh, který se odehrál ve Francii v 16. století, patří k nejpozoruhodnějším případům záměny identity v evropských dějinách. A jeho největší záhada…
-
Světová moudrost: 10 anglických přísloví, která musíte znát
Angličtina je jazykem byznysu, internetu a popkultury. Slyšíme ji denně v písničkách, filmech nebo na sociálních sítích. Ale jak dobře znáte její lidovou moudrost? Anglická přísloví v sobě nesou staletí britského pragmatismu, suchého humoru i typického nadhledu. Některá z nich mají v češtině přímého dvojníka, jiná vás překvapí tím, jak kreativně Angličané popisují každodenní situace. Pojďme se podívat na 10 ikonických anglických přísloví, která skvěle obohatí vaši slovní zásobu a možná vám dají i nový pohled na život. 1. Don’t count your chickens before they hatch. 2. Actions speak louder than words. 3. A barking dog seldom bites. 4. Don’t put all your eggs in one basket. 5. Birds of…
-
Tajný rasový experiment Pentagonu: Když USA za druhé světové války testovaly yperit na vlastních lidech
Když se mluví o zvěrstvech druhé světové války, lidská mysl automaticky zaletí k nacistickým koncentračním táborům nebo k japonské jednotce 731. Jen málokdo si však dokáže představit, že děsivé medicínské a vojenské experimenty na lidech probíhaly také na demokratické straně Atlantiku. A co víc – že jejich obětí se stali lidé, kteří oblékli uniformu, aby svou vlast bránili. V letech 1942 až 1945 prováděla americká armáda přísně utajovaný výzkumný program. Jeho cílem bylo otestovat účinky chemických zbraní, zejména yperitu a lewisitu. Na tom by z vojenského hlediska možná nebylo nic překvapivého, kdyby armáda netestovala tyto látky na více než 60 000 vlastních vojácích. A co je nejtemnější: celý projekt byl…
-
Stanisława Leszczyńská: žena, která se vzepřela Mengelemu v pekle Osvětimi. Porodní bába, která zachránila tisíce novorozenců
Stanisława Leszczyńská dostala v koncentračním táboře jasný rozkaz: každé narozené dítě okamžitě usmrtit. Ona se však rozhodla riskovat vlastní život. Fascinující příběh ženy, která dokázala porazit nacistickou mašinerii lidskostí. Když v dubnu roku 1943 skřípěly brzdy vlakového transportu na osvětimské rampě, obloha byla šedivá a vzduch páchl spáleninou. Z vagónu pro dobytek vystoupila drobná, sedmačtyřicetiletá polská žena. Jmenovala se Stanisława Leszczyńská. Do pekla na zemi ji nacisté poslali za to, že její rodina v Lodži pomáhala židovskému ghettu. Zatímco většina vězňů viděla v Osvětimi jen konec všeho, Stanisława měla u sebe věc, která pro ni znamenala poslání – malý kufřík s porodnickými nástroji. Jako zkušená porodní bába byla okamžitě přidělena do takzvaného porodního baráku číslo 24. Jenže slovo „porodní“ bylo v kontextu…
