Hamburk: Krutý byznys s dětskou smrtí, ze kterého dodnes mrazí

Byla ženou, která měla nešťastným matkám nabízet záchranu a nový začátek pro jejich novorozené děti. Místo toho se v hamburské čtvrti St. Pauli na přelomu 19. a 20. století stala symbolem toho nejčistšího lidského běsu. Příběh o spalující touze po penězích, chladnokrevném cynismu a kouři z kuchyňských kamen, který dusil celé předměstí.

Všechno to začalo v horkých letních měsících roku 1902 v labyrintu špinavých, zakouřených uliček přístavního Hamburku, konkrétně v tehdy vyhlášené vykřičené čtvrti St. Pauli.

Tehdejší německé císařství prožívalo bouřlivý průmyslový rozmach, do měst proudily tisíce chudých dívek za prací a ruka v ruce s neúprosným, puritánským společenským systémem tehdejší doby znamenalo svobodné mateřství absolutní existenční i společenskou likvidaci.

Dívky, které otěhotněly mimo manželství, byly propouštěny ze služeb, rodiny se jich zříkaly a v kapse neměly často ani jeden fenik na mléko. V této dusivé vlně bezmoci vycítila tehdy třiapadesátiletá Elizabeth Wiese obrovskou byznysovou příležitost.

Zkušená porodní bába a bývalá trestankyně si v pronajatém bytě zřídila neoficiální sirotčinec a soukromou pěstounskou stanici. Zoufalým matkám slibovala, že za jednorázový poplatek několika set marek zprostředkuje pro jejich novorozence adopci do bohatých šlechtických rodin v Londýně nebo Paříži.

Mezi nešťastnými matkami a Elisabeth sice panovala zpočátku obrovská vděčnost, ale chladná mašinérie její chamtivosti fungovala na úplně jiných principech. Peníze od matek bleskově utratila za luxusní šaty, návštěvy drahých restaurací a splácení vlastních dluhů. Jakmile hotovost zmizela v její kapse, stalo se pro ni živé dítě jen zbytečným nákladem, který bylo potřeba co nejrychleji a nejlevněji eliminovat.

Bod zvratu nastal v noci na 15. srpna 1902. Když jedna z matek, chudá služebná, přišla nečekaně zkontrolovat svého syna před údajným odjezdem do Anglie, Elisabeth ji do bytu vůbec nepustila. Sousedé v domě později u výslechů přísahali, že z kuchyňského komína v tu noc stoupal neobvykle hustý, mastný a odporně páchnoucí kouř. V celé ulici jako by v tu vteřinu zhaslo světlo…

Drsný střet s realitou a policejním aparátem však přišel na začátku roku 1904. Jedna z matek se nenechala odbýt prázdnými sliby, projevila neuvěřitelný mateřský instinkt a podala na Elisabeth oficiální trestní oznámení pro podvod. Když hamburská kriminální policie provedla v bytě nečekanou domovní prohlídku, vyšetřovatelé zpočátku nenašli nic podezřelého.

Zlom nastal až ve chvíli, kdy jeden z detektivů otevřel dvířka kuchyňských kamen a v nánosu sazí objevil drobné fragmenty lidských kostí a dětské lebky. Celkem se policii podařilo prokázat prokazatelnou vraždu nejméně pěti dětí, ačkoliv historické rešerše odhadují, že obětí tohoto krutého byznysu bylo ve skutečnosti mnohem více. V tu chvíli se z vážené pěstounky stal v očích celého národa nejstrašnější netvor tehdejší doby.

Soudní proces, který vypukl v říjnu 1904, sledovalo celé Německo se zatajeným dechem. Elisabeth Wiese u soudu neprojevila ani špetku lítosti, neustále se hystericky smála, urážela svědky a tvrdila, že děti předala cizím lidem, jejichž jména si prý nepamatuje. Boží mlýny spravedlnosti však v tomto případě zafungovaly s absolutní a nekompromisní rychlostí.

Porota ji uznala vinnou z pětinásobné úkladné vraždy, podvodů a padělání listin. Dne 2. února 1905 byl nad vražedkyní vynesen absolutní trest. Kat Friedrich Reindel ji téhož dne v brzkých ranních hodinách na dvoře hamburské věznice chladnokrevně popravil stětím hlavy gilotinou. Její šílený byznys s lidským neštěstím tak skončil na popravčím špalku, ale mrazivá stopa jejího řádění zůstala v německé kriminologii zapsána navždy.

Zdroje:

• Soudní archivy: Protokoly a zápisy z hlavního přelíčení Královského zemského soudu v Hamburku (Königliches Landgericht Hamburg) z let 1904–1905.
• Dobový tisk: Rešerše článků z německých novin Hamburger Anzeiger a Berliner Tageblatt mapující průběh vyšetřování a popravu Elisabeth Wiese.
• Kriminologické studie: Odborné historické analýzy fenoménu „Engelmacher“ (výrobců andělíčků) v chudinských čtvrtích německých velkoměst na přelomu století.
• obrázky jsou ilustrační, vytvořené AI