Jeanne Baret: Žena, která obeplula svět v přestrojení

Když Jeanne Baret v roce 1768 vystoupila na ostrově Tahiti, patrně už věděla, že její tajemství dlouho nevydrží. Rok a půl cestovala po moři převlečená za muže.

Mohla být poslána zpět do Francie.

Mohla být potrestána.

Mohla být jednoduše vymazána z celé výpravy.

Jenže nestalo se to.

Žena, která už měla za sebou půl světa

Bougainville ji nechal pokračovat v cestě.

Jeanne však už nesměla žít úplně stejným způsobem jako před odhalením a další část cesty byla mnohem komplikovanější.

Výprava pokračovala přes Pacifik.

Jeanne se přesto dostala ještě dál.

A nakonec dorazila na ostrov Île de France, dnešní Mauricius.

Tam se její život změnil znovu.

Commerson a Jeanne na ostrově zůstali.

Výprava pokračovala bez nich.

Pro Jeanne to znamenalo zvláštní okamžik.

Nejenže se právě ocitla na druhém konci světa.

Ona už zároveň překonala hranici, za kterou se před ní vydalo jen velmi málo žen.

A přitom její jméno téměř nikdo neznal.

Na Mauriciu se s Commersonem věnovala dalšímu botanickému průzkumu. Navštěvovali také okolní ostrovy a sbírali nové rostliny.

Jejich práce pokračovala ještě několik let.

Jenže Commersonův zdravotní stav se zhoršoval.

A v roce 1773 zemřel.

Jeanne zůstala sama.

Tisíce kilometrů od Francie.

Bez svého dlouholetého zaměstnavatele, partnera a vědeckého spolupracovníka.

A především bez jasné budoucnosti.

Žena, která přežila vlastní legendu

Tady by mohl příběh skončit jako tragédie.

Chudá žena z francouzského venkova se dostane na loď, obejde svět, pomáhá při vědeckých objevech a pak její jediný skutečný spojenec zemře daleko od domova.

Jenže Jeanne Baret měla zřejmě v sobě něco, co ji provázelo celým životem.

Uměla si poradit.

Po Commersonově smrti začala v Port Louis provozovat hostinec.

Není to právě životní dráha, kterou bychom čekali od ženy, která se před několika lety vydala tajně jako muž na výpravu kolem světa.

Ale Jeanne už dávno nebyla obyčejnou vesnickou dívkou.

Dokázala se postavit na vlastní nohy.

A nakonec se v roce 1774 provdala za francouzského vojáka Jeana Dubernata.

Právě s ním se později vydala zpět do Francie.

Tím dokončila svou cestu kolem světa.

Ne návratem lodi, na které vyplula.

Ale jinou cestou, po boku jiného muže.

Do Francie se pravděpodobně vrátila v roce 1775.

Byla pryč přibližně devět let.

Vrátila se domů. A téměř nikdo si toho nevšiml

Tohle je možná nejsmutnější část jejího příběhu.

Jeanne se po devíti letech vrátila do Evropy.

Byla první ženou, která podle dostupných historických důkazů dokončila cestu kolem světa.

Viděla místa, o kterých většina Evropanů pouze četla.

Přežila oceánskou plavbu.

Výpravy v neznámých zemích.

Nemoci.

Nebezpečí.

Fyzicky náročnou práci.

A celé roky musela skrývat svou skutečnou identitu.

Jenže když se vrátila, nestala se slavnou.

Žádné velké oslavy.

Žádná slavná vědecká kariéra.

Žádná učebnice, která by o ní vyprávěla každému školákovi.

Usadila se s manželem ve Francii.

A žila poměrně klidným životem.

Přesto existoval člověk, který na její výkon nezapomněl.

Louis-Antoine de Bougainville.

Právě on později pomohl tomu, aby Jeanne získala oficiální uznání.

V roce 1785 jí byla přiznána roční penze.

Dokument, kterým byla penze udělena, ji označuje za mimořádnou ženu a připomíná její odvahu i práci po boku botanika Commersona.

Je zvláštní si uvědomit, že Jeanne musela nejprve obejít svět převlečená za muže, aby ji stát nakonec oficiálně uznal jako ženu, která něco mimořádného dokázala.

A co vlastně objevila?

Tady je další důvod, proč je její příběh trochu nespravedlivý.

Když se dnes řekne Jeanne Baret, většina lidí si vybaví hlavně převlek.

Žena na lodi.

Mužské oblečení.

Tajemství.

Odhalení.

Jenže Jeanne nebyla pouze dobrodružka.

Byla také součástí vědecké práce.

Spolu s Commersonem pomáhala shromažďovat obrovské množství botanického materiálu.

Dochované údaje hovoří o tisících exemplářů, které se dostaly do francouzských sbírek.

A právě tady se začíná ukazovat, jak snadno se může člověk v dějinách ztratit.

Botanika té doby byla především světem mužských jmen.

Popsaná rostlina dostala jméno vědce.

Vzorek se dostal do herbáře.

Poznámky byly vedeny pod jménem vedoucího výpravy.

Žena, která stála vedle něj a pomáhala s prací, mohla zůstat téměř neviditelná.

Commerson dokonce uvažoval o tom, že jeden botanický rod pojmenuje po Jeanne.

Objevuje se jméno Baretia.

Jenže označení nakonec nebylo v botanické nomenklatuře zachováno.

A tak i tady její jméno téměř zmizelo.

Dokonce i slavná bougainvillea má zvláštní příběh

Na této výpravě byla samozřejmě objevena a popsána řada rostlin.

Jednou z nejznámějších je dnes bougainvillea.

Barevná rostlina, kterou známe z teplých krajin, nese jméno po vedoucím expedice Louisovi-Antoinovi de Bougainville.

Její historie je přitom spojena právě s výpravou, na níž Jeanne působila.

Byla součástí sběru, přípravy a dokumentování botanického materiálu během jedné z nejvýznamnějších francouzských vědeckých výprav 18. století.

A především to všechno dělala v době, kdy její pohlaví samo o sobě představovalo překážku.

Proč na ni dějiny skoro zapomněly?

Protože Jeanne Baret nezapadala do žádné jednoduché škatulky.

Nebyla šlechtična.

Nebyla manželkou slavného vědce.

Neměla univerzitní vzdělání.

Nebyla slavnou spisovatelkou.

Nebyla velitelkou.

Nebyla bohatou cestovatelkou, která si mohla dobrodružství jednoduše zaplatit.

Byla dcerou velmi chudé rodiny z Burgundska.

Ženou, která znala rostliny.

Pomocnicí.

Pracovitou spolupracovnicí vědce.

A také ženou, která pochopila, že pokud bude čekat, až jí někdo dovolí cestovat, věnovat se vědě a poznávat svět, možná se toho nikdy nedočká.

Tak se rozhodla pravidla obejít.

Ještě jedna věc na jejím příběhu je pozoruhodná

Po její smrti v roce 1807 se její příběh postupně rozplýval.

Dokumentů nebylo mnoho.

Některé informace si protiřečily.

Některé části jejího života dnes známe jen velmi přibližně.

A po dlouhou dobu byla v historických vyprávěních především kuriozitou.

„Žena převlečená za muže.“

To je poutavé.

Ale zároveň to její skutečný život zmenšuje.

Protože Jeanne nebyla jen žena v mužském oblečení.

Byla člověk, který dokázal devět let žít v prostředí, do kterého se podle tehdejších pravidel vůbec neměl dostat.

Žena, která se musela schovat, aby ji svět mohl vidět

Její příběh má zvláštní paradox.

Jeanne Baret se stala první ženou, která pravděpodobně obeplula svět, právě proto, že na začátku nikdo nesměl vědět, že je žena.

A když se její tajemství provalilo, už měla za sebou tak velkou část cesty, že ji nebylo možné jednoduše vrátit zpět do života, který vedla předtím.

Francouzské muzeum přírodní historie připomíná nejen její cestu, ale také její botanickou práci.

Historici se stále vracejí k dochovaným dokumentům a snaží se oddělit skutečnost od pozdějších legend.

Čím víc se její příběh zkoumá, tím méně působí jako pohádka o ženě v převleku.

A tím víc jako skutečný život člověka, který byl mnohem schopnější, než mu jeho doba dovolovala být.

Jeanne Baret zemřela v roce 1807.

Bylo jí 67 let.

Možná právě proto si její příběh stojí za připomenutí.

Protože někdy dějiny nezapomenou člověka proto, že by nic velkého neudělal.

Někdy na něj zapomenou jednoduše proto, že se jeho jméno nikdy nedostalo na správné místo.

A Jeanne Baret byla jednou z těch žen, jejichž jméno tam dlouho chybělo.

Zdroje

• Muséum national d’Histoire naturelle – Jeanne Baret (1740–1807) – životopis a informace o její účasti na výpravě, botanické práci a pozdějším uznání.
• Library of Congress – French Women & Feminists in History: Jeanne Baret – informace o jejím původu, převleku, expedici a historických pramenech.
• Royal Museums Greenwich – Jeanne Baret: The Remarkable Story of the First Woman to Sail Around the World – podrobnosti o cestě, Mauriciu, Commersonovi a návratu do Francie.
• Londa Schiebinger, Endeavour / PubMed – Jeanne Baret: the first woman to circumnavigate the globe – odborná studie o jejím příběhu, převleku a postavení ženy ve vědě 18. století.
• Glynis Ridley – The Discovery of Jeanne Baret – odborná biografie věnovaná jejímu životu a cestě.