Ke kafi ☕
-
Když peníze přestaly být vaše: Den, kdy se československé úspory změnily v bezcenný papír
Psal se rok 1953 a lidé v Československu měli v bankách peníze, které si střádali celé roky. Na nové bydlení, na auto, na vybavení domácnosti, pro děti nebo jednoduše na horší časy. Psal se rok 1953 a lidé v Československu měli v bankách peníze, které si střádali celé roky. Na nové bydlení, na auto, na vybavení domácnosti, pro děti nebo jednoduše na horší časy. Článek Pak přišlo několik vět v rozhlase. A během jediného dne se pro miliony lidí změnila hodnota toho, co celý život považovali za jistotu. Měnová reforma z roku 1953 dodnes patří k nejdramatičtějším zásahům do majetku obyvatel v československých dějinách. Nešlo přitom jen o bankovky. Šlo o úspory, důvěru a pocit, že peníze uložené v bance člověku opravdu patří. Peníze, které měly hodnotu…
-
Eben Byers: Milionář, kterému měla radioaktivní voda vrátit sílu. Místo toho mu rozebrala tělo zevnitř
Měl peníze, slávu, krásné ženy kolem sebe, dostihové koně a titul amerického golfového šampiona. Když si v roce 1927 poranil ruku, dostal radu, která zněla jako zázrak. Měl pít radioaktivní vodu. Za několik let už neměl téměř čelist. Dnes bychom při slově radioaktivní nejspíš sáhli po telefonu a hledali nejbližší únikovou cestu. Ve dvacátých letech minulého století to ale bylo trochu jinak. Radioaktivita byla nová, fascinující a pro mnoho lidí téměř magická. Radium bylo symbolem pokroku. Něco tak neviditelného, co dokázalo zářit ve tmě, muselo přece být něčím výjimečným. A tak se začaly objevovat krémy s radiem, kosmetika, léčebné přípravky, různé „radioaktivní“ pomůcky a také nápoj, který měl člověku dodat…
-
SHAMAN: Z kluka z Hlasu se stal Putinův zpěvák. Příběh muže, který změnil image, manželku i celý svůj život
Ještě před několika lety byl pro většinu lidí mimo Rusko prakticky neznámým zpěvákem. Mladý muž s výrazným hlasem, který se objevil v televizních pěveckých soutěžích, několikrát skončil těsně pod vrcholem a potom se snažil prorazit jako zpěvák v nepříliš úspěšné kapele. Dnes ho znají miliony lidí. Nejen kvůli jeho písním. Jmenuje se Jaroslav Dronov, ale většina Rusů ho zná jako SHAMAN. Muže s odbarvenými vlasy, koženými kalhotami, obrovskou ruskou vlajkou, křížem na krku a písněmi, které po začátku války na Ukrajině udělaly z nepříliš známého zpěváka jednu z nejviditelnějších hvězd Putinova Ruska. Jeho příběh je přitom mnohem zajímavější než jednoduchá nálepka „prokremelský zpěvák“. Protože cesta k SHAMANOVI nezačala válkou. Začala…
Mohlo by se vám také líbit
Když peníze přestaly být vaše: Den, kdy se československé úspory změnily v bezcenný papír
Prodával sladkosti na ulici, aby neumřel hlady. Pak ho poznali jeho bývalí studenti
Když je život soupeře víc než zlatý pohár: Peklo v Šanghaji vystřídalo hrdinství, které mění motorsport
-
Písnička mezi tabulkami
Stačilo pár tónů ze staré skladby a běžné poledne v kanceláři se na chvíli zastavilo. Mezi e-maily se otevřely vzpomínky, které nikdo neplánoval sdílet. Krátká povídka o tom, jak hudba dokáže připomenout, kým jsme byli dřív, než jsme se stali kolegy. Bylo 12:17, čas, kdy se kancelář mění v čekárnu na oběd. Monitory svítily do unavených očí, někdo si ohříval těstoviny v mikrovlnce a tiskárna naposledy zavrčela, jako by chtěla říct: dnes už dost. Pak to udělal Petr. Bez varování pustil z mobilu starou písničku. Ne nahlas. Jen tak, aby byla slyšet mezi stoly. Kytara, lehce zastřený hlas, refrén, který kdysi zněl z kazetových přehrávačů. „Ty jo…“ ozvala se Klára od okna. „Tohle hrávali na každé diskotéce.“ Nikdo…
-
Pérák: Muž, který skákal po střechách Prahy a stal se legendou protektorátu
Praha za protektorátu nebyla městem, které by přestalo žít. Právě naopak. Tramvaje stále zvonily, z komínů stoupal kouř, v hospodách se šeptalo a v bytech se večer zatahovaly závěsy. Jenže pod tím vším se změnila jedna věc. Lidé se začali bát. Báli se gestapa, udání, razií, zatčení i toho, co může následovat po jediném neopatrném slově. Naučili se dívat před sebe a příliš se neptat. Některé věci se neříkaly vůbec. Některé jen mezi čtyřma očima. A některé se vyprávěly tak, aby nikdo nemohl zjistit, kde končí skutečnost a začíná fantazie. Právě v takové Praze se začal objevovat podivný muž. Nikdo přesně nevěděl, kdo je. Někteří tvrdili, že pracuje v továrně.…
-
Louis Pasteur a Joseph Meister: Skutečný příběh první vakcíny proti vzteklině
Příběh o první vakcíně proti vzteklině zná z internetu skoro každý. Skutečná fakta o dramatu Louise Pasteura a Josepha Meistera jsou ale mnohem fascinující a temnější než populární legendy ze sociálních sítí. Vražedné léto 1885: Když věda závodila s časem Dne 4. července 1885 se v alsaském městečku Steige odehrála tragédie. Devítiletého Josepha Meistera cestou do školy brutálně napadl pes místního řezníka. Zvíře chlapce povalilo a způsobilo mu čtrnáct hlubokých ran. Pes byl prokazatelně nakažen vzteklinou – nemocí, která v 19. století znamenala rozsudek smrti v nepředstavitelných křečích. Zoufalá matka se chopila poslední naděje. Slyšela o pařížském vědci, který provádí úspěšné pokusy na zvířatech. O dva dny později, 6. července, už stála s plačícím synem v laboratoři Louise Pasteura. Hazard na hraně zákona: Vědec bez diplomu Louis Pasteur byl…
Mohlo by se vám také líbit
Jaroslavl: město, které podle legendy založil kníže po souboji s medvědem
Stanisława Leszczyńská: žena, která se vzepřela Mengelemu v pekle Osvětimi. Porodní bába, která zachránila tisíce novorozenců
Den, kdy hory spláchly údolí: Zapomenuté šílenství protržené přehrady na Bílé Desné
-
Muž, který nechtěl prohrát: Příběh Friedricha Merze
Příběh nezačíná v záři reflektorů v Berlíně, ale v zaprášených archivech malého vestfálského města Brilon. Píše se rok 2004 a Friedrich Merz, tehdy stoupající hvězda konzervativní CDU, čelí otázkám, kterým se každý německý politik touží vyhnout. Prolog: Stíny v brilonských archivech Na světlo světa se dostávají dokumenty o jeho dědečkovi, Josefu Paulu Sauvignyovi. Sauvigny nebyl jen tak nějaký řadový občan – byl to brilonský starosta, muž, který v roce 1933 dobrovolně oblékl uniformu útočných oddílů SA a později vstoupil do NSDAP. Vedl město v dobách, kdy z něj mizeli židovští sousedé. Pro Merze, vychovaného v úctě k právu a měšťanským tradicím, je to tvrdá rána. Dlouho to popíral. Nakonec musel před novináři přiznat: Ano, můj dědeček byl nacistický funkcionář. Tento stín minulosti ho bude provázet už…
-
Hladová zeď: Proč Karel IV. nechal na Petříně stavět zeď, která dala Pražanům práci
Když dnes člověk prochází Petřínem, může ji snadno přehlédnout. Staré kameny, kus zdi, kolem kterého vedou cesty a po kterých chodí turisté, zamilované dvojice i Pražané venčící psy. Jenže tahle zeď má za sebou příběh, který je mnohem zajímavější než její dnešní nenápadný vzhled. Vznikala v době Karla IV. a dodnes se jí říká Hladová zeď. A ten název není náhodný. Podle tradičního vyprávění totiž nebyla jen vojenským opevněním. Měla také pomoci lidem, kteří se ocitli v nouzi. V době, kdy člověk neměl práci, neměl peníze a nevěděl, co dá rodině na stůl, mohl být obyčejný kámen v císařově zdi docela důležitou věcí. Praha Karla IV. nebyla městem bez problémů…
Mohlo by se vám také líbit
Zapomenuté krušnohorské mauzoleum: Největší masový hrob v Čechách, kde v tichu vyhasly tisíce životů
Každý rok se v opuštěném domě rozsvítilo jedno okno. Nikdo nevěděl proč
Peklo za ostnatým drátem: Utajená tragédie broumovského tábora, kde v tichosti umíraly tisíce zajatců
-
Grónsko: Kronika života na konci světa
Když se řekne Grónsko, většina z nás si představí bílou pustinu, ledovce a malou skupinku lidí schoulenou někde na pobřeží. Jenže Grónsko není jen bílá mapa na kraji světa. Je to země barevných domků, psů štěkajících na pobřeží, rybářských člunů, velryb v moři, polární záře nad střechami a lidí, kteří si už po generace předávají jednu důležitou zkušenost: přírodu tady nepřemůžete. Musíte se s ní naučit žít. A možná právě proto je život v Grónsku mnohem zajímavější, než bychom čekali. Země, která je skoro celá pokrytá ledem Grónsko je obrovské. Jeho rozloha je přibližně 2,2 milionu kilometrů čtverečních, takže je větší než západní Evropa. Přesto na něm žije jen něco…
-
Svět, který se balí do maringotek
Světští nejsou romantická legenda ani relikt minulosti. Jsou to lidé s trasou místo adresy, s vírou v počasí a životem, který se každý týden znovu skládá a rozkládá. Pohled zblízka ukazuje, že tenhle svět je mnohem složitější, než se zdá z kolotoče. Existují lidé, kteří mají domov. A pak existují lidé, kteří mají trasu. Světský neříká „vracím se domů“, ale „jedeme dál“. A tím „dál“ se nemyslí metafyzické dál, žádná buddhistická pouť za osvícením, ale konkrétní dál: Litomyšl – Jičín – Hořice – někde za zatáčkou, kde starosta slíbil elektřinu, vodu a klid od místních, kteří se budou ptát, kolik to stojí a proč je to tak drahé. Život světských, kolotočářů, cirkusáků bez cirkusu a poutníků bez svátku je životem, který se nedá romantizovat…
