Louis Pasteur a Joseph Meister: Skutečný příběh první vakcíny proti vzteklině

Příběh o první vakcíně proti vzteklině zná z internetu skoro každý. Skutečná fakta o dramatu Louise Pasteura a Josepha Meistera jsou ale mnohem fascinující a temnější než populární legendy ze sociálních sítí.

Vražedné léto 1885: Když věda závodila s časem

Dne 4. července 1885 se v alsaském městečku Steige odehrála tragédie. Devítiletého Josepha Meistera cestou do školy brutálně napadl pes místního řezníka. Zvíře chlapce povalilo a způsobilo mu čtrnáct hlubokých ran. Pes byl prokazatelně nakažen vzteklinou – nemocí, která v 19. století znamenala rozsudek smrti v nepředstavitelných křečích.

Zoufalá matka se chopila poslední naděje. Slyšela o pařížském vědci, který provádí úspěšné pokusy na zvířatech. O dva dny později, 6. července, už stála s plačícím synem v laboratoři Louise Pasteura.

Na tomto slavném obrazu z roku 1885 zachytil finský malíř Albert Edelfelt okamžik, který se stal symbolem moderní medicíny. Louis Pasteur stojí ve své pařížské laboratoři, zcela ponořený do práce. V ruce drží skleněnou baňku se vzorkem a jeho soustředěný pohled prozrazuje člověka, který si uvědomuje, že sebemenší chyba může mít nedozírné následky. Edelfeltův portrét tak není jen obrazem vědce. Je připomínkou odvahy, trpělivosti a neochvějné víry ve vědu – vlastností, díky nimž se z laboratoře v Paříži zrodila jedna z největších nadějí moderního lékařství.

Hazard na hraně zákona: Vědec bez diplomu

Louis Pasteur byl geniální mikrobiolog a chemik, měl však jeden zásadní problém – nebyl lékař. Podle francouzských zákonů neměl právo lidským pacientům cokoli aplikovat. Pokud by chlapec po jeho experimentální látce zemřel, Pasteur by šel před soud za nelegální praktikování medicíny a neúmyslné zabití.

Vakcína byla do té doby testována výhradně na zvířatech, zejména na psech a králících. Pasteur však věděl, že bez léčby Joseph stoprocentně zemře. Rozhodl se zariskovat. Přizval uznávaného lékaře Jacquese-Josepha Granchera, který byl Pasteurovu výzkumu nakloněn. Grancher převzal právní odpovědnost a aplikoval první injekci.

Nově otevřený Pasteurův ústav v Paříži v roce 1888. Tato monumentální budova nevznikla jen jako vědecké pracoviště, ale také jako symbol mimořádné důvěry veřejnosti ve vědu. Po úspěšné léčbě devítiletého Josepha Meistera, prvního člověka zachráněného proti vzteklině novou Pasteurovou vakcínou, dorazily do Francie tisíce finančních darů z celého světa. Přispívali panovníci, vědecké společnosti, města i obyčejní lidé, kteří vnímali Pasteurův objev jako naději pro celé lidstvo.

Institut Pasteur byl slavnostně otevřen 14. listopadu 1888 a stal se jedním z nejvýznamnějších center lékařského výzkumu na světě. Právě odsud se začaly šířit objevy, které v následujících desetiletích zachránily miliony lidských životů. Součástí budovy byla nejen laboratoř, ale také klinické oddělení pro pacienty se vzteklinou, výukové prostory a později i mauzoleum, kde dnes Louis Pasteur odpočívá.

Třináct kroků do neznáma

Léčba trvala deset dní a připomínala ruskou ruletu. Joseph dostal celkem 13 injekcí. Princip léčby byl tehdy revoluční, ale děsivý. První injekce obsahovaly materiál z vysušené míchy králíků, kde byl virus vztekliny extrémně oslabený. S každým dalším dnem se však síla dávky zvyšovala.

Poslední injekce obsahovaly plně virulentní, čerstvý virus vztekliny. Pokud by vakcína nezafungovala a nevytvořila v těle chlapce imunitu, poslední dávka by ho okamžitě usmrtila. Pasteur prožíval obrovská muka, podle svědectví celou noc nespal a propadal depresím. Joseph Meister však nemoc nikdy nedostal. Stal se prvním člověkem na světě zachráněným před vzteklinou.

Joseph Meister před branou Pasteurova ústavu ve 30. letech 20. století. Muž, který se jako devítiletý chlapec stal prvním člověkem na světě úspěšně zachráněným proti vzteklině díky průkopnické léčbě Louise Pasteura, svůj osud s touto institucí spojil na celý život.

Na tomto vzácném snímku z 30. let stojí Joseph Meister hrdě před vstupem do ústavu v uniformě správce. Jeho klidný výraz a vzpřímený postoj symbolizují nejen osobní vděčnost, ale také neobyčejné pouto mezi člověkem a institucí, která mu darovala celý další život. Jen málokterý příběh v dějinách medicíny spojuje vědecký průlom s tak silným lidským osudem.

Věrnost až za hrob: Strážcem vlastního zázraku

Úspěch léčby vyvolal celosvětovou senzaci. Z darů vděčných lidí a panovníků byl v roce 1888 v Paříži založen Institut Pasteur. Joseph Meister na svého zachránce nikdy nezapomněl. V dospělosti se do ústavu vrátil a přijal místo hlavního správce a vrátného.

Desítky let chránil odkaz muže, který mu daroval život. Provázel návštěvníky a staral se o Pasteurovu hrobku, která se nachází přímo v kryptě institutu. Jeho životní příběh se tak uzavřel v místech, kde jako chlapec plakal strachy před injekční stříkačkou.

Jak vzniká mýtus: Skutečná pravda o tragické smrti

Na sociálních sítích dnes koluje dojemný příběh o Meisterově smrti během druhé světové války. Podle něj spáchal v červnu 1940 sebevraždu, aby nemusel německým vojákům otevřít Pasteurovu kryptu a dovolit jim ji znesvětit. Je to silný příběh o hrdinství, ale historická fakta mluví jinak.

Krypta Louise Pasteura pod Pasteurovým ústavem v Paříži patří k nejkrásnějším vědeckým památníkům na světě. Byla vybudována v neobyzantském stylu a její stěny pokrývají bohaté zlaté mozaiky, které neoslavují vojenská vítězství ani politickou moc, ale triumfy vědy a služby lidstvu. Jednotlivé mozaiky připomínají nejvýznamnější okamžiky Pasteurova života – jeho výzkum kvašení, objevy v oblasti mikrobiologie, vývoj očkování proti sněti slezinné a především průlomovou léčbu vztekliny. Právě záchrana devítiletého Josepha Meistera v roce 1885 se stala symbolem nové éry medicíny. Díky tomuto jedinému odvážnému rozhodnutí získaly během dalších desetiletí naději miliony lidí po celém světě. Krypta dodnes působí jako místo hlubokého klidu a úcty. Připomíná, že největší památníky nemusí být postaveny vojevůdcům ani panovníkům. Někdy jsou zasvěceny člověku, který svými objevy zachránil nespočet lidských životů.

Meisterova sebevražda byla důsledkem osobní válečné tragédie a paniky. Když nacistická armáda postupovala na Paříž, Meister poslal svou ženu a dcery pryč z města. Sám zůstal v ústavu. Krátce poté se k němu dostaly falešné zprávy, že evakuační autobus s jeho rodinou byl vybombardován německým letectvem. V hluboké depresi a přesvědčení, že přišel o všechny blízké, si 24. června 1940 pustil plyn. Jeho rodina přitom v pořádku přežila a vrátila se do institutu jen několik hodin po jeho smrti.

Skutečný příběh Josepha Meistera tak zůstává fascinujícím svědectvím o odvaze, která i přes nánosy internetových mýtů navždy změnila dějiny moderní medicíny.

Použité zdroje:

Dufour, L.: Louis Pasteur: Vědec a člověk. (Historické záznamy Institutu Pasteur).
Geison, G. L.: The Private Science of Louis Pasteur. Princeton University Press, 1995. (Kniha detailně rozebírá Pasteurovy laboratorní deníky a průběh léčby Meistera).
Archiv Institut Pasteur (Paříž): Historické dokumenty k úmrtí Josepha Meistera z června 1940.
Grancher, J.-J.: Lékařské zprávy o aplikaci vakcíny proti vzteklině u člověka. (Dobové zápisy z Francouzské akademie věd, 1885).