S mečem proti Hitlerovi: Neuvěřitelný příběh Šíleného Jacka, který válčil s lukem a na bojišti hrál na dudy

Představte si, že sedíte v zákopu uprostřed druhé světové války. Kolem duní dělostřelectvo, vzduchem sviští kulky z kulometů a vy čekáte na povel k útoku. Najednou se vedle vás postaví britský důstojník. Místo moderní pušky drží v rukou obří anglický luk, přes rameno mu visí skotské dudy a u pasu se mu houpe masivní středověký meč broadsword.

Než stihnete cokoli říct, důstojník vyskočí ze zákopu, vypustí šíp, který přišpendlí německého poddůstojníka ke zdi, vytasí meč a s divokým řevem se vrhne do nepřátelské palby. Seznamte se s Johnem Malcolmem Thorpe Flemingem Churchillem, mužem, který byl pro nepřátele noční můrou, pro své nadřízené šílencem a pro historii nejbizarnějším hrdinou moderních dějin.

„Každý důstojník, který jde do akce bez svého meče, je nesprávně oblečen.“ Tento výrok patřil muži, kterému nikdo v britské armádě neřekl jinak než Mad Jack (Šílený Jack) nebo Fighting Jack (Bojující Jack). V době, kdy se osud lidstva rozhodoval pomocí tankových bitev a strategického bombardování, Jack Churchill uplatňoval taktiku ze čtrnáctého století. A co je na tom nejšílenější – ono mu to procházelo.

Kdo byl tento britský aristokrat, který považoval nejkrvavější konflikt lidstva za skvělé dobrodružství a na konci byl upřímně zklamaný, že válka skončila příliš brzy?

Model z novin, filmový kaskadér a mistr luku

Jack Churchill se narodil v roce 1906 v Hongkongu do staré britské rodiny. Už od mládí bylo jasné, že v něm koluje krev dobrodruha, která se naprosto nehodí do klidné a nudné mírové doby. Vystudoval prestižní vojenskou akademii v Sandhurstu a deset let sloužil u pluku v Barmě, kde jezdil na motorce napříč džunglí a učil se střílet z luku.

V roce 1936 ho ale armáda začala nudit. Odešel do civilu a jeho život nabral nečekané obrátky. Díky svému atletickému vzhledu pracoval jako model pro novinové reklamy na oblečení. Naučil se skvěle hrát na skotské dudy a v roce 1938 skončil druhý v celobritské dudácké soutěži – což byl šok, protože byl Angličan, nikoli Skot.

Jako elitní lukostřelec dokonce reprezentoval Velkou Británii na mistrovství světa v Oslu v roce 1939. Jeho neobvyklé dovednosti ho zavedly i k filmu. Zahrál si menší role a dělal kaskadéra v hollywoodských historických velkofilmech, jako byl Zloděj z Bagdádu nebo Ivanhoe, kde z velké dálky střílel šípy z hradeb.

Pak ale Adolf Hitler napadl Polsko. Jack Churchill okamžitě sbalil kufry, dokráčel na verbířský úřad a prohlásil: „Armáda mě sice propustila, ale teď se země dostala do pěkných potíží, tak jsem zpátky.“

Jediný sestřel šípem v moderní historii

V květnu 1940 byl Jack Churchill jako kapitán pěchoty nasazen ve Francii. Britská armáda tehdy prožívala katastrofální ústup před německým bleskovým útokem a spěchala k Dunkerku. Zatímco ostatní důstojníci propadali panice, Jack Churchill viděl příležitost.

Během obranných bojů u vesnice L’Epinette vedl Jack malou jednotku, která měla zadržet německou hlídku. Churchill se schoval na seníku. V rukou svíral svůj obří luk z tisového dřeva. Když se německá jednotka přiblížila, Jack zamířil na německého poddůstojníka.

Vypustil šíp. Zbraň bezhlučně prořízla vzduch a těžký hrot zasáhl Němce přímo do hrudníku. Muž padl na místě mrtev. V tu samou sekundu spustili Churchillovi muži palbu z kulometů. Jack Churchill se tímto výstřelem stal jediným britským vojákem, který během celé druhé světové války prokazatelně zabil nepřítele středověkým lukem.

Když se ho později novináři ptali, proč proboha tahal do Francie luk, s ledovým klidem odpověděl, že luk je tichý, přesný na sto metrů a záblesk z výstřelu neprozradí vaši pozici nepřátelským odstřelovačům.

Dudy na pláži a Commandos

Po evakuaci z Dunkerku se Jack Churchill okamžitě přihlásil k nově vznikajícím jednotkám Commandos – elitním speciálním silám určeným pro ty nejnebezpečnější sebevražedné operace za nepřátelskými liniemi. Výběrové řízení bylo brutální, ale Jacka přijali s nadšením, jakmile zjistili, že strach je pro něj neznámé slovo.

Při slavném nájezdu na německou posádku v norském Vágsoy v roce 1941 Jack Churchill opět potvrdil svou pověst šílence. Když se vyloďovací čluny blížily k břehu, Jack stál na přídi prvního plavidla. Kolem vybuchovaly německé granáty, voda stříkala do výšky, ale on si klidně nasadil dudy a začal na plné pecky hrát pochod „March of the Cameron Men“.

Jakmile se rampa člunu dotkla norské pláže, Jack odhodil dudy, vytasil svůj skotský meč broadsword, zařval jako smyslů zbavený a vyrazil vpřed. Němečtí obránci byli tak šokovaní pohledem na muže s mečem, že se polovina z nich dala na útěk. Za tuto operaci dostal své první vysoké britské vyznamenání.

Jak s mečem zajmout 42 Němců

V roce 1943 byl Jack Churchill nasazen v Itálii v oblasti Salerna. Jeho úkolem bylo se svými muži vyčistit německá kulometná hnízda v okolí vesnice Pigoletti. Jack pojal operaci po svém. Vzal s sebou pouze jednoho desátníka jménem Ruffell.

Uprostřed noci se tito dva muži vplížili do německého tábora. Jack Churchill využíval absolutní tmu. Najednou vyskočil ze stínu přímo před německou hlídkou, v ruce se mu zlověstně zaleskl masivní meč a v obličeji měl výraz šíleného vraha. Němci, vyděšení k smrti, okamžitě zvedli ruce.

Jack donutil zajatého důstojníka, aby zavelel své jednotce ke kapitulaci. Tímto způsobem, krok za krokem, obcházel jedno kulometné hnízdo za druhým. Když se ráno vrátil na britskou základnu, Churchill a jeho desátník vedli zástup 42 spoutaných německých zajatců, které Jack zajal pouze pomocí svého středověkého meče.

Když se ho nadřízení ptali, jak to dokázal, Jack Churchill pokrčil rameny: „Když Němci vidí muže, který na ně uprostřed noci míří obřím mečem a vypadá, že ho bez váhání použije, prostě nechtějí riskovat. Myslí si, že jste blázen a bláznů se lidé bojí.“

Útěk z koncentračního tábora Sachsenhausen

V roce 1944 poslali Jacka do Jugoslávie, kde měl pomáhat partyzánům Josipa Broze Tita v boji proti nacistům na ostrově Brač. Jack vedl útok na silně opevněný kopec obsazený Němci. Útok byl však zmasakrován dělostřelectvem.

Na vrcholu kopce zbyl naživu pouze Jack Churchill a několik těžce zraněných mužů. Došla jim munice. Když němečtí vojáci stoupali na kopec, aby přeživší zlikvidovali, Jack Churchill si sedl na zem, vytáhl své dudy a začal hrát smutnou píseň „Will Ye No Come Back Again?“. Německý granát ho omráčil uprostřed melodie.

Němci ho zajali. Když zjistili jeho jméno, propadli panice, že zajali příbuzného britského premiéra Winstona Churchilla (což nebyla pravda, byli jen jmenovci). Jacka okamžitě transportovali do Berlína k výslechům a následně ho zavřeli do přísně střeženého koncentračního tábora Sachsenhausen.

Držet Šíleného Jacka za ostnatým drátem však bylo nemožné. Už v září 1944 se s jedním britským letcem podhrabal pod plotem a utekli. Pěšky ušli stovky kilometrů směrem k baltskému pobřeží, ale těsně před cílem je Němci znovu chytili.

V dubnu 1945 ho převezli do tyrolského tábora v Alpách. Když stráže kvůli blížící se frontě uprchly, Jack Churchill prostě odešel. Ušel pěšky přes 150 kilometrů přes Alpy až do Itálie, kde narazil na americkou obrněnou jednotku. Měl na sobě potrhané hadry, v kapse ani floka, ale byl naprosto spokojený, že je volný.

„Mír přišel moc brzo!“

Jack Churchill se okamžitě dožadoval návratu na frontu. Evropa už ale byla osvobozena. Jack byl proto poslán na dálný východ do Barmy, kde stále zuřila válka s Japonskem. Jenže než tam jeho loď stihla doplout, Američané shodili atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a Japonsko kapitulovalo. Druhá světová válka skončila.

Většina světa oslavovala a plakala štěstím. Jack Churchill byl ale nepříčetně zuřivý. Svému příteli si tehdy upřímně stěžoval: „Kdyby nebylo těch zatracenejch Amíků a jejich bomby, mohli jsme tu válku táhnout klidně dalších deset let!“

Vojenský život ale neopustil. Nechal se přeložit k výsadkářům a v roce 1948 sloužil v Palestině, kde zachránil zdravotnický konvoj před útokem arabských radikálů.

V civilu pak pokračoval ve svých bláznivých kouscích. Stal se prvním člověkem, který na surfu sjel přílivovou vlnu na britské řece Severn, a navrhl vlastní surfové prkno. Když v pokročilém věku jezdil domů z práce příměstským vlakem, každý den děsil spolucestující tím, že z otevřeného okna jedoucího vlaku vyhazoval svůj kufřík.

Když se ho ptali, proč to dělá, vysvětlil, že ho vyhazuje přímo do své vlastní zahradní korby, aby ho nemusel tahat pěšky od nádraží.

John „Šílený Jack“ Churchill zemřel v klidu v roce 1996 ve věku 89 let. Jeho příběh ukazuje, že hranice mezi genialitou a čistým šílenstvím je někdy neuvěřitelně tenká. Vstoupil do dějin jako muž, který dokázal, že i v éře strojů a chladné technologie má lidské odhodlání, odvaha a pořádný kus excentricity obrovskou moc.

Zdroje informací

King-Clark, Robert (1997): Free for a Blast – Autobiografie a vzpomínky britských důstojníků, kteří sloužili po boku Jacka Churchilla v Commandos a zaznamenali jeho kousky s lukem.
Kirchner, Paul (2009): More of the Deadliest Men Who Ever Lived – Historická publikace mapující nejvýraznější a nejodvážnější bojovníky historie, včetně detailní kapitoly o operacích Šíleného Jacka v Itálii a Norsku.
Imperial War Museum (London): Oficiální vojenské záznamy, hlášení z nájezdu na Vágsoy (1941) a dokumentace k udělení Řádu za vynikající službu (DSO) kapitánu Churchillovi.
The Commando Association Archives: Dokumenty a osobní dopisy týkající se Jackova útěku ze Sachsenhausenu a jeho jugoslávského zajetí.
zdroj foto: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=John+Malcolm+Thorpe+Fleming+Churchill&title=Special%3AMediaSearch&type=image