Ke kafi ☕
-
Rubrika pro všechny, kteří si chtějí na chvíli vypnout mozek.
Tady nehledejte hluboké životní pravdy, historické souvislosti ani návod, jak změnit svůj život. Tady jsou rébusy, hádanky, obrázkové hlavolamy a další naprosté zbytečnosti, které vám sice k ničemu nebudou, ale zato vám mohou na pět minut zaměstnat hlavu. A právě proto jsou tak skvělé. Takže kolik vyjde tento příklad?A jestli se spletete? Nevadí. Nikdo se nedívá.Tedy… kromě mě.
-
Každý rok se v opuštěném domě rozsvítilo jedno okno. Nikdo nevěděl proč
Na okraji malého města stál dům, kolem kterého lidé raději procházeli po druhé straně ulice. Nebyl nijak strašidelný. Neměl rozbitá okna, zřícenou střechu ani zahradu proměněnou v neproniknutelnou džungli. Ještě před několika lety patřil k nejhezčím domům v celé ulici a někdo se o něj dlouhá léta pečlivě staral. Jenže už dlouho v něm nikdo nebydlel. Vrata zůstávala zavřená, zahrada pomalu zarůstala a na poštovní schránce už dávno nebylo žádné jméno. Přesto si lidé z okolí všimli jedné zvláštní věci, která se opakovala každý rok. Vždycky ve stejný večer se v horním patře rozsvítilo jedno okno. Nikdo nevěděl, kdo světlo rozsvěcí, a ještě méně lidí dokázalo vysvětlit proč. Poprvé si toho všimla mladá žena jménem Klára, která se do…
-
Kankán a noc plná bohémů: Jak Moulin Rouge změnil Paříž v hlavní město hříchu a umění
Když se na podzim roku 1889 na pařížském Montmartru poprvé roztočila čtyři mohutná křídla rudého větráku, nikdo netušil, že se rodí nejslavnější kabaret světa. Moulin Rouge nevznikl jako obyčejná tančírna pro pány z vyšší společnosti. Bylo to místo, kde se zrodila moderní popkultura, kde chudé tanečnice diktovaly pravidla nejbohatším mužům Evropy a kde se potkávala pařížská avantgarda s podsvětím. Pod stropem, ze kterého shlížela obří sádrová replika slona, se zrodil kankán – tanec tak divoký a skandální, že ho tehdejší policie pokoušela zakázat, ale umělci jako Toulouse-Lautrec ho svými obrazy navždy zapsali do dějin lidstva. Svatyně pro krále i žebráky Montmartre byl na konci devatenáctého století svéráznou čtvrtí. Žili zde…
-
Samotář, který zachránil Francii: Výbušný život generála de Gaulla, který přežil 30 atentátů a urážel spojence
Byl největším Francouzem dvacátého století, ale také mužem, kterého bylo téměř nemožné milovat. Charles de Gaulle neměl přátele, pohrdal politiky a své spojence přiváděl k šílenství svou bezbřehou arogancí. Když Francie v roce 1940 padla před Hitlerem, on sám sebe prohlásil za legitimní vládu a z londýnského exilu si vynutil status velmoci. Přežil desítky pokusů o vraždu, zkrotil rozpadající se zemi, a když ho unavila moc, prostě odešel hrát pasians. Pojďte nahlédnout za fasádu chladného monumentu z mramoru a objevte příběh muže, který věřil, že Francie – to je on. Dvoumetrový chřest, který neuhnul ani před kulkou Už od mládí Charles de Gaulle vyčníval. A to doslova – měřil téměř…
Mohlo by se vám také líbit
Vzpurná manželka reverenda Packarda: Tříleté peklo v ústavu, které změnilo americké zákony
Eben Byers: Milionář, kterému měla radioaktivní voda vrátit sílu. Místo toho mu rozebrala tělo zevnitř
Hladová zeď: Proč Karel IV. nechal na Petříně stavět zeď, která dala Pražanům práci
-
Král valčíků, rocková hvězda s houslemi a muž, který kvůli svému snu málem zbankrotoval: Neuvěřitelný fenomén jménem André Rieu
Zatímco kritici vážné hudby nad ním občas ohrnují nos a mluví o něm jako o „přílišném sentimentu“, on vyprodává fotbalové stadiony po celém světě rychleji než rockové legendy. André Rieu, nizozemský houslový virtuóz a dirigent, dokázal zničit představu, že klasická hudba patří jen do upjatých a poloprázdných koncertních síní. Vytvořil miliardový byznys, koupil si středověký hrad, přežil těžký finanční kolaps a na pódiu diriguje smyčcem ze Stradivárek z roku 1732. Tohle není suchý životopis – to je portrét muže, jehož život je jednou velkou, nespoutanou rokokovou show. Chlapec, který se nechtěl v orchestru nudit Když malý André vyrůstal, hudbu měl všude kolem sebe. Jeho otec byl uznávaným dirigentem Maastrichtského symfonického…
-
Mechanik zrudnul a vrátil mi starou součástku. V servisu jsem odhalila trik s drahou opravou
Přijedete do servisu s drobnou závadou a odjíždíte s účtem na tisíce korun. Většina žen sklopí hlavu, protože autům nerozumí, a zaplatí. Já jsem ale zažila moment, kdy stačila jedna klidná otázka, aby se z dravého opraváře stal malý kluk. Žena v autoservisu je pro spoustu prohnaných mechaniků stále tou nejlepší kořistí. Spoléhají na to, že pod kapotu se nedíváme, technickým výrazům nerozumíme a raději poslušně zaplatíme jakoukoliv částku, hlavně aby auto jezdilo a my měly klid. Domů pak odjíždíme se skřípěním zubů a s peněženkou lehčí o polovinu výplaty. Minulý měsíc mě potkala banální nepříjemnost. U mého auta začal divoce pískat klínový řemen. Zvuk to byl sice strašidelný, ale jako řidička s letitou praxí vím, že unavený řemen občas stačí jen…
-
Prodával sladkosti na ulici, aby neumřel hlady. Pak ho poznali jeho bývalí studenti
Stál na rohu rozpálené ulice, v rukou krabičku se zbožím a v očích únavu člověka, kterého zlomil osud. Netušil, že ho z dálky pozorují lidé, kterým kdysi změnil budoucnost. Přináším příběh o tom, že skutečné dobro se nikdy neztratí. Nejdřív si ho všimli jen úplnou náhodou. Starý muž stál na sluncem rozpáleném chodníku, obklopen hlukem projíždějících aut, prachem a oprýskanými výlohami unaveného města. V třesoucích se rukou držel skromnou papírovou krabičku s levnými sladkostmi a tichým, unaveným hlasem oslovoval spěchající kolemjdoucí. Nevtíravě. Bez stopy jakéhokoliv naléhání. Spíš jako někdo, kdo už dávno pochopil, že lidská důstojnost bývá někdy to úplně poslední, co člověku v těžkých dobách zbude. Nikdo z davu by se nad ním možná ani nepozastavil, takové obrazy se…
-
Už nad ním málem zlomila hůl. Pak přišel poslední den školy a všechno změnil
Celý rok vyrušoval, zapomínal domácí úkoly a často zkoušel učitelčinu trpělivost. Když se ale třída před prázdninami loučila, právě on jí předal drobnost, která změnila způsob, jakým se na celý školní rok dívala. Moje babička s oblibou říkala, že největší darebáci mají často to nejčistší srdce, zatímco ti nejvysmátější premianti vám klidně ukradnou i poslední kousek drahého másla ze spíže, když se zrovna nedíváte. V dnešní drahé realitě všedního dne, kdy vládní garnitury fungují jako vzorní premianti z bruselských lavic, co sice mají čisté sešity, ale lidem pod okny sosají peníze z přepálených cen benzínu, se lidskost ze školních chodeb pomalu vytrácí. Paní učitelka Jarmila o tom věděla své. Byl konec června. Jarmila unaveně seděla…
Mohlo by se vám také líbit
Prokletí diamantu Hope: Modrá krev, která nosila smrt
Architekt vesmíru s krví na rukou: Wernher von Braun dostal lidstvo na Měsíc, ale jeho rakety se rodily v pekle koncentračních táborů
Eben Byers: Milionář, kterému měla radioaktivní voda vrátit sílu. Místo toho mu rozebrala tělo zevnitř
-
Příběh ze stratosféry: Když Češi padali z hranice vesmíru
Psal se 21. březen 1957. Na vojenském letišti Boží Dar u Milovic panovalo sice jasné, ale mrazivé ráno. Skupina sportovních komisařů, mechaniků a novinářů nervózně přešlapovala na ranveji. Všichni upírali zraky k nebytné hlubině oblohy, kde ve výšce přes 12 kilometrů, kam běžné lidské oko nedohlédne, letěl upravený proudový bombardér Il-28. V jeho těsné, temné pumovnici, původně určené pro ničivý náklad bomb, se tísnili tři muži: Jaroslav Jehlička, Zdeněk Kaplan a Gustav Koubek. Peklo v pumovnici Přípravy na tento okamžik trvaly roky. Každý z parašutistů na sobě měl výstroj vážící téměř 50 kilogramů – těžké zimní kombinézy, kyslíkové dýchací přístroje, hlavní a záložní padáky a speciální měřicí přístroje (barografy). V…
Mohlo by se vám také líbit
Krysa v pohádkovém království: Walt Disney donášel FBI na vlastní lidi a stvořil impérium na základech paranoie
Rádio, které nebylo rádiem: Fascinující příběh československého rozhlasu po drátě
Dvanáct let v temnotě: Budínský labyrint ukrývá vězení hraběte Drákuly i tajemství podzemní nemocnice
-
Měla pouhých osmnáct let, když stvořila jednu z nejslavnějších příšer světa
Venku pršelo. Ne tím příjemným letním deštěm, při kterém člověk sedí u otevřeného okna a poslouchá kapky. Tohle bylo počasí, kvůli kterému člověk raději nikam nechodil. Bylo chladno, zataženo a kolem Ženevského jezera se držela pochmurná atmosféra. Uvnitř velkého domu Villa Diodati se přesto sešla společnost, která by za normálních okolností měla o zábavu postaráno. Byl tam slavný básník Lord Byron. Jeho přítel a básník Percy Bysshe Shelley. Percyho mladá partnerka Mary Godwinová. Její nevlastní sestra Claire Clairmontová. A Byronův mladý lékař John Polidori. Byli mladí, vzdělaní, trochu výstřední, zvyklí na společnost a rozhodně se nenudili životem. Jenže toho léta roku 1816 měli problém. Počasí jim zkazilo plány. A tak jednoho večera seděli uvnitř,…
Mohlo by se vám také líbit
Stanisława Leszczyńská: žena, která se vzepřela Mengelemu v pekle Osvětimi. Porodní bába, která zachránila tisíce novorozenců
Prokletí diamantu Hope: Modrá krev, která nosila smrt
Přežila Titanic, Britannic i Olympic: Skutečný příběh Violet Jessop, kterou moře nedokázalo pohřbít
