Dokážete uhodnout tajemné město, které proslavilo stříbro, krev a královské intriky? III.

Připravila jsem pro vás další tajnou čtenářskou výzvu. Minule jste si vedli skvěle, a tak dnes laťku posuneme ještě o kousek výš. Zavedu vás do místa, kde se lidé doslova brodili bohatstvím, ale které zároveň skrývá jeden z nejtemnějších a nejmorbidnějších koutů střední Evropy. Projdeme si jeho hluboké podzemí, nahlédneme do zákulisí královské ložnice plné strachu a probereme středověké drby o padělání peněz a krvavé pomstě.

Má to však stejný háček jako minule. Název tohoto slavného místa v celém textu ani jednou nezmíním. Schválně, dokážete z mých indicií a příběhů poznat, o které město se jedná? Své tipy mi pište dolů do komentářů!

Pověst o třech prutech a divoká stříbrná horečka

Naše dnešní putování začíná u staré pověsti z hlubokého středověku. Na místě, kde dnes stojí toto architektonické umění, se tehdy rozkládaly jen hluboké lesy a klášterní pozemky. Jeden z místních mnichů, bratr Antonín, prý jednou odpoledne na líném slunci usnul v klášterním sadu. Když se probudil, spatřil nevídanou věc – ze země přímo před ním rašily tři stříbrné pruty. Mnich nezpanikařil. Aby místo označil, sundal svůj mnišský oděv, kápit, a položil ji přes drahocenné pruty. Právě od této mnišské kápě a tehdejšího „okopávání“ země se dodnes odvozuje lidový název tohoto místa.

Jakmile se zpráva o nálezu rozkřikla, propukla nefalšovaná stříbrná horečka, která snesla srovnání s divokým západem. Do té doby klidný kraj zaplavily tisíce dobrodruhů, horníků a řemeslníků z celé Evropy. Lidé zpočátku žili jen v provizorních plátěných stanech a dřevěných chatrčích. Všude vládl chaos, hazard, alkohol a nevěstince. Z tohoto divokého tábora však během několika desítek let vyrostlo druhé nejvýznamnější město v království, které svými financemi drželo nad vodou celou státní pokladnu.

Dokážete uhodnout tajemné město jen podle historických klepů a indicií?

Královské zákulisí: Noční děsy Václava IV. a zkažené mince

Město se stalo tak bohatým, že si v něm čeští králové vybudovali své vlastní sídlo a bezpečné útočiště. Obzvlášť jeden panovník, král Václav IV., si toto místo zamiloval. Utíkal sem z neklidné Prahy, kde se necítil bezpečně. Právě v místním opevněném královském sídle se však odehrávaly scény plné strachu. Král trpěl těžkými nočními děsy a paranoiou. Tehdejší kroniky šuškaly, že se tak bál o svůj život, že ho v noci musela hlídat družina ozbrojených řezníků, kterým bezmezně věřil, a v ložnici s ním museli spát jeho obří lovečtí psi.

S tímto královským dvorem se pojí i obří ekonomický skandál, o kterém se mluvilo po celé Evropě. Král sem pozval elitní mincmistry až z italské Florencie, aby zavedli pořádek do ražby nejslavnější středověké mince. Jenže když panovník potřeboval nutně peníze na války a výkupné, došlo v zákulisí mincovny k podvodu. Tehdejší smetánka si šeptala o tom, že královští úředníci začali stříbro tajně ředit obyčejnou mědí. Lidé na trhu si brzy všimli, že mince už nemají ten správný lesk a rychlým opotřebením červenají. Král tak vlastně legálně padělal svou vlastní měnu.

Krvavé drby a vzpoura, která skončila popravou

Středověké zákulisí města však nebylo jen o lesku stříbra, ale také o tvrdé a nebezpečné práci. Horníci (kterým se tehdy říkalo koflíři a havíři) si uvědomovali svou cenu a když jim vrchnost kvůli znehodnoceným mincím snížila reálné mzdy, vypukla obří vzpoura. Bylo to vůbec první organizované dělnické povstání u nás.

Havíři obsadili okolní kopce a odmítali jít do dolů. Královský podkomoří jim tehdy slíbil milost a spravedlivé jednání, pokud složí zbraně. Byla to však podlá past. Jakmile vůdci povstání uvěřili královskému slovu, byli zatčeni a bez milosti popraveni pod starým dubem za městem. Tento drsný příběh o zradě v lidech rezonoval po celá staletí a dodnes se traduje, že krev popravených horníků tehdy zbarvila kořeny stromu tak hluboko, že listy onoho dubu už nikdy nevyrostly zelené, ale rašily krvavě červené.

Morbidní unikát ze skutečných lidských kostí

Pokud vás mrazivé příběhy baví, v okrajové části tohoto města najdete světový unikát, ze kterého naskakuje husí kůže. Podzemní kaple zdejšího hřbitova je kompletně vyzdobena lidskými ostatky. Nejde o žádné chaotické hromady. Kostry přibližně 40 000 lidí, kteří zemřeli během morových ran a husitských válek, jsou zde poskládány do neuvěřitelných tvarů.

Když sestoupíte do podzemí, spatříte obří pyramidy z lebek, monstrózní kostěný kalich nebo kompletní šlechtický znak rodu Schwarzenbergů, kde je z drobných kostí detailně vyobrazen i krkavec, který kove do hlavy padlého Turka. Uprostřed kaple visí masivní lustr, o kterém se traduje bizarní detail: autor do něj zakomponoval minimálně jeden kus z každé jediné kosti, kterou lidské tělo obsahuje. Podle historických pramenů byl prvním člověkem, který kosti začal rovnat do pyramid, poloslepý mnich, který tak chtěl vzdát úctu mrtvým.

Město bez vody a katedrála, kterou si zaplatili sami dělníci

Když opustíte podzemí a vrátíte se do historického centra, ohromí vás monumentalita místní architektury. Dominantou, která bere dech, je obří gotická katedrála. Na rozdíl od jiných velkých chrámů ji nenechal postavit král ani církev. Postavili a zaplatili si ji sami bohatí měšťané a těžaři. Chtěli tím dát jasně najevo Praze a tamnímu arcibiskupovi, že jsou stejně bohatí a mocní jako hlavní město. Interiér chrámu je dodnes unikátní tím, že místo tradičních fresek svatých na stěnách najdete reálné středověké dělníky v typických bílých kápích a s nástroji při práci v dole.

S městem se pojí ještě jedno fascinující technické zákulisí. Kvůli tomu, že byla celá země pod městem doslova provrtaná stovkami kilometrů hlubokých důlních šachet, došlo k ekologické katastrofě – z povrchu kompletně zmizela spodní voda, protože stekla do hlubin. Město uprostřed středověku nemělo pitnou vodu! Architekti to museli vyřešit geniálním způsobem: vybudovali unikátní dvanáctibokou kamennou kašnu na náměstí, do které se musela pitná voda složitě přivádět dřevěným potrubím z pramene vzdáleného několik kilometrů za hradbami.

Dnes je toto místo klidnou oázou zapsanou na seznamu UNESCO, kde v noci uličky osvětlují historické lampy a z podzemí je stále cítit chlad a vůně stříbrné slávy.

A teď je řada na vás! Povězte mi v komentářích, zda jste město uhodli a co vás navedlo na správnou stopu.

Dokážete uhodnout tajemné město jen podle historických klepů a indicií? II.

Zdroje použité při přípravě textu naleznete v příslušných odborných publikacích a archivech:

• Národní památkový ústav: Stavební vývoj a cechovní historie hornických sakrálních staveb
• Historický archiv: Sborník o mincovnictví a reformách za vlády lucemburských panovníků
• Regionální muzeum: Pověsti a kriminální příběhy ze starých hornických kronik