-
Muž, kterému se padesát let smáli: Jak satelity NASA odhalily největší potopu v dějinách Země
Představte si, že objevíte stopu po největší katastrofě v dějinách lidstva, ale místo uznání se vám dostane jen veřejného ponížení. Celých padesát let byl americký geolog J. Harlen Bretz pro smích celému vědeckému světu. Profesorům z prestižních univerzit připomínal spíše náboženského fanatika než seriózního vědce. Když totiž ve dvacátých letech dvacátého století prohlásil, že specifická, divoká krajina na západě USA nevznikala miliony let, ale byla vyhloubena během několika málo hodin apokalyptickou mega-povodní, akademická elita ho označila za blázna. On se však odmítl vzdát. Detektiv v pustině Channeled Scablands Všechno to začalo v roce 1922, kdy Bretz začal zkoumat podivnou oblast ve státě Washington zvanou Channeled Scablands. Je to fascinující, surové místo plné hlubokých…
-
🤣 Rubrika pro všechny, kteří si chtějí na chvíli vypnout mozek.
Tady nehledejte hluboké životní pravdy, historické souvislosti ani návod, jak změnit svůj život. Tady jsou rébusy, hádanky, obrázkové hlavolamy a další naprosté zbytečnosti, které vám sice k ničemu nebudou, ale zato vám mohou na pět minut zaměstnat hlavu. A právě proto jsou tak skvělé. 😁 Takže kolik vyjde tento příklad?😉 A jestli se spletete? Nevadí. Nikdo se nedívá.Tedy… kromě mě. 😂
-
Přežila Titanic, Britannic i Olympic: Skutečný příběh Violet Jessop, kterou moře nedokázalo pohřbít
Když se řekne zkáza Titanicu, většina lidí si představí hollywoodský film, ledovec a tragické osudy stovek pasažérů. Existuje však jeden skutečný lidský příběh, který svou neuvěřitelností překonává jakýkoliv filmový scénář. Je to příběh nenápadné lodní stevardky jménem Violet Jessop. Tato žena se totiž neocitla v ledových vodách Atlantiku jen jednou. Během svého života sloužila na všech třech gigantických sesterských lodích společnosti White Star Line – na Olympicu, Titanicu i Britannicu. A co je nejvíce fascinující? Přežila těžkou havárii či potopení každé z nich. V historii lodní dopravy tak získala naprosto výjimečný, i když trochu děsivý status nejodolnější ženy světa. První varování na palubě Olympicu Violet se narodila v Argentině irským emigrantům a její život byl plný bojů o přežití už…
-
Zapomeňte na Austrálii: První velkou trestaneckou kolonií Velké Británie byla Amerika
Když se řekne země založená britskými trestanci, drtivá většina lidí si okamžitě představí Austrálii. Tento obraz je hluboce zakořeněný v popkultuře a Australané dodnes poslouchají vtipy o svých kriminálních předcích. Historická realita je však jiná. Celých sedmdesát let předtím, než první britská loď s vězni vůbec spatřila břehy Austrálie, posílala Brritánie desetitisíce svých odsouzených na úplně jiné místo: do severoamerických kolonií. Pro moderní Američany, kteří jsou od základní školy vychováváni v příbězích o Puritánech, Otcích zakladatelích a lidech prchajících do Nového světa za náboženskou svobodou, je to dodnes málo známá kapitola dějin. Když věznice praskají ve švech Na přelomu 17. a 18. století procházela Británie bouřlivým obdobím. Města se rychle rozrůstala a chudoba byla obrovským problémem. Britské právo…
-
Cristiano Ronaldo: Jeho matka pracovala do úmoru, později jí splnil vše, o čem si netroufala snít
Dnes zná jeho jméno téměř každý. Cristiano Ronaldo. Fotbalová legenda, muž, jehož fotografie se objevují na billboardech po celém světě, jehož jmění se počítá v obrovských částkách a jehož kariéru sledují miliony lidí. Jenže než přišly miliony, trofeje, luxusní domy a slavné stadiony, existoval jeden malý dům na portugalské Madeiře. A v něm chlapec, který miloval fotbal. A jeho matka, která někdy neměla dost ani pro sebe. Maria Dolores dos Santos Aveiro porodila Cristiana 5. února 1985 ve Funchalu jako nejmladší ze čtyř dětí. Rodina nežila v žádném přepychu. Otec José Dinis pracoval jako zahradník a příležitostně také jako pomocník u místního fotbalového klubu. Dolores pracovala jako kuchařka a později také jako uklízečka. Peníze v domácnosti často jednoduše nebyly.…
-
Když peníze přestaly být vaše: Den, kdy se československé úspory změnily v bezcenný papír
Psal se rok 1953 a lidé v Československu měli v bankách peníze, které si střádali celé roky. Na nové bydlení, na auto, na vybavení domácnosti, pro děti nebo jednoduše na horší časy. Psal se rok 1953 a lidé v Československu měli v bankách peníze, které si střádali celé roky. Na nové bydlení, na auto, na vybavení domácnosti, pro děti nebo jednoduše na horší časy. Článek Pak přišlo několik vět v rozhlase. A během jediného dne se pro miliony lidí změnila hodnota toho, co celý život považovali za jistotu. Měnová reforma z roku 1953 dodnes patří k nejdramatičtějším zásahům do majetku obyvatel v československých dějinách. Nešlo přitom jen o bankovky. Šlo o úspory, důvěru a pocit, že peníze uložené v bance člověku opravdu patří. Peníze, které měly hodnotu…
-
Eben Byers: Milionář, kterému měla radioaktivní voda vrátit sílu. Místo toho mu rozebrala tělo zevnitř
Měl peníze, slávu, krásné ženy kolem sebe, dostihové koně a titul amerického golfového šampiona. Když si v roce 1927 poranil ruku, dostal radu, která zněla jako zázrak. Měl pít radioaktivní vodu. Za několik let už neměl téměř čelist. Dnes bychom při slově radioaktivní nejspíš sáhli po telefonu a hledali nejbližší únikovou cestu. Ve dvacátých letech minulého století to ale bylo trochu jinak. Radioaktivita byla nová, fascinující a pro mnoho lidí téměř magická. Radium bylo symbolem pokroku. Něco tak neviditelného, co dokázalo zářit ve tmě, muselo přece být něčím výjimečným. A tak se začaly objevovat krémy s radiem, kosmetika, léčebné přípravky, různé „radioaktivní“ pomůcky a také nápoj, který měl člověku dodat…
-
SHAMAN: Z kluka z Hlasu se stal Putinův zpěvák. Příběh muže, který změnil image, manželku i celý svůj život
Ještě před několika lety byl pro většinu lidí mimo Rusko prakticky neznámým zpěvákem. Mladý muž s výrazným hlasem, který se objevil v televizních pěveckých soutěžích, několikrát skončil těsně pod vrcholem a potom se snažil prorazit jako zpěvák v nepříliš úspěšné kapele. Dnes ho znají miliony lidí. Nejen kvůli jeho písním. Jmenuje se Jaroslav Dronov, ale většina Rusů ho zná jako SHAMAN. Muže s odbarvenými vlasy, koženými kalhotami, obrovskou ruskou vlajkou, křížem na krku a písněmi, které po začátku války na Ukrajině udělaly z nepříliš známého zpěváka jednu z nejviditelnějších hvězd Putinova Ruska. Jeho příběh je přitom mnohem zajímavější než jednoduchá nálepka „prokremelský zpěvák“. Protože cesta k SHAMANOVI nezačala válkou. Začala…
-
Písnička mezi tabulkami
Stačilo pár tónů ze staré skladby a běžné poledne v kanceláři se na chvíli zastavilo. Mezi e-maily se otevřely vzpomínky, které nikdo neplánoval sdílet. Krátká povídka o tom, jak hudba dokáže připomenout, kým jsme byli dřív, než jsme se stali kolegy. Bylo 12:17, čas, kdy se kancelář mění v čekárnu na oběd. Monitory svítily do unavených očí, někdo si ohříval těstoviny v mikrovlnce a tiskárna naposledy zavrčela, jako by chtěla říct: dnes už dost. Pak to udělal Petr. Bez varování pustil z mobilu starou písničku. Ne nahlas. Jen tak, aby byla slyšet mezi stoly. Kytara, lehce zastřený hlas, refrén, který kdysi zněl z kazetových přehrávačů. „Ty jo…“ ozvala se Klára od okna. „Tohle hrávali na každé diskotéce.“ Nikdo…
-
Pérák: Muž, který skákal po střechách Prahy a stal se legendou protektorátu
Praha za protektorátu nebyla městem, které by přestalo žít. Právě naopak. Tramvaje stále zvonily, z komínů stoupal kouř, v hospodách se šeptalo a v bytech se večer zatahovaly závěsy. Jenže pod tím vším se změnila jedna věc. Lidé se začali bát. Báli se gestapa, udání, razií, zatčení i toho, co může následovat po jediném neopatrném slově. Naučili se dívat před sebe a příliš se neptat. Některé věci se neříkaly vůbec. Některé jen mezi čtyřma očima. A některé se vyprávěly tak, aby nikdo nemohl zjistit, kde končí skutečnost a začíná fantazie. Právě v takové Praze se začal objevovat podivný muž. Nikdo přesně nevěděl, kdo je. Někteří tvrdili, že pracuje v továrně.…






















