Když dnes člověk prochází Petřínem, může ji snadno přehlédnout. Staré kameny, kus zdi, kolem kterého vedou cesty a po kterých chodí turisté, zamilované dvojice i Pražané venčící psy. Jenže tahle zeď má za sebou příběh, který je mnohem zajímavější než její dnešní nenápadný vzhled. Vznikala v době Karla IV. a dodnes se jí říká Hladová zeď. A ten název není náhodný. Podle tradičního vyprávění totiž nebyla jen vojenským opevněním. Měla také pomoci lidem, kteří se ocitli v nouzi. V době, kdy člověk neměl práci, neměl peníze a nevěděl, co dá rodině na stůl, mohl být obyčejný kámen v císařově zdi docela důležitou věcí. Praha Karla IV. nebyla městem bez problémů…

Když se řekne Grónsko, většina z nás si představí bílou pustinu, ledovce a malou skupinku lidí schoulenou někde na pobřeží. Jenže Grónsko není jen bílá mapa na kraji světa. Je to země barevných domků, psů štěkajících na pobřeží, rybářských člunů, velryb v moři, polární záře nad střechami a lidí, kteří si už po generace předávají jednu důležitou zkušenost: přírodu tady nepřemůžete. Musíte se s ní naučit žít. A možná právě proto je život v Grónsku mnohem zajímavější, než bychom čekali. Země, která je skoro celá pokrytá ledem Grónsko je obrovské. Jeho rozloha je přibližně 2,2 milionu kilometrů čtverečních, takže je větší než západní Evropa. Přesto na něm žije jen něco…