Co se jinam nevešlo
-
🤣 Rubrika pro všechny, kteří si chtějí na chvíli vypnout mozek.
Tady nehledejte hluboké životní pravdy, historické souvislosti ani návod, jak změnit svůj život. Tady jsou rébusy, hádanky, obrázkové hlavolamy a další naprosté zbytečnosti, které vám sice k ničemu nebudou, ale zato vám mohou na pět minut zaměstnat hlavu. A právě proto jsou tak skvělé. 😁 Takže kolik vyjde tento příklad?😉 A jestli se spletete? Nevadí. Nikdo se nedívá.Tedy… kromě mě. 😂
-
Cristiano Ronaldo: Jeho matka pracovala do úmoru, později jí splnil vše, o čem si netroufala snít
Dnes zná jeho jméno téměř každý. Cristiano Ronaldo. Fotbalová legenda, muž, jehož fotografie se objevují na billboardech po celém světě, jehož jmění se počítá v obrovských částkách a jehož kariéru sledují miliony lidí. Jenže než přišly miliony, trofeje, luxusní domy a slavné stadiony, existoval jeden malý dům na portugalské Madeiře. A v něm chlapec, který miloval fotbal. A jeho matka, která někdy neměla dost ani pro sebe. Maria Dolores dos Santos Aveiro porodila Cristiana 5. února 1985 ve Funchalu jako nejmladší ze čtyř dětí. Rodina nežila v žádném přepychu. Otec José Dinis pracoval jako zahradník a příležitostně také jako pomocník u místního fotbalového klubu. Dolores pracovala jako kuchařka a později také jako uklízečka. Peníze v domácnosti často jednoduše nebyly.…
-
Když peníze přestaly být vaše: Den, kdy se československé úspory změnily v bezcenný papír
Psal se rok 1953 a lidé v Československu měli v bankách peníze, které si střádali celé roky. Na nové bydlení, na auto, na vybavení domácnosti, pro děti nebo jednoduše na horší časy. Psal se rok 1953 a lidé v Československu měli v bankách peníze, které si střádali celé roky. Na nové bydlení, na auto, na vybavení domácnosti, pro děti nebo jednoduše na horší časy. Článek Pak přišlo několik vět v rozhlase. A během jediného dne se pro miliony lidí změnila hodnota toho, co celý život považovali za jistotu. Měnová reforma z roku 1953 dodnes patří k nejdramatičtějším zásahům do majetku obyvatel v československých dějinách. Nešlo přitom jen o bankovky. Šlo o úspory, důvěru a pocit, že peníze uložené v bance člověku opravdu patří. Peníze, které měly hodnotu…
-
Eben Byers: Milionář, kterému měla radioaktivní voda vrátit sílu. Místo toho mu rozebrala tělo zevnitř
Měl peníze, slávu, krásné ženy kolem sebe, dostihové koně a titul amerického golfového šampiona. Když si v roce 1927 poranil ruku, dostal radu, která zněla jako zázrak. Měl pít radioaktivní vodu. Za několik let už neměl téměř čelist. Dnes bychom při slově radioaktivní nejspíš sáhli po telefonu a hledali nejbližší únikovou cestu. Ve dvacátých letech minulého století to ale bylo trochu jinak. Radioaktivita byla nová, fascinující a pro mnoho lidí téměř magická. Radium bylo symbolem pokroku. Něco tak neviditelného, co dokázalo zářit ve tmě, muselo přece být něčím výjimečným. A tak se začaly objevovat krémy s radiem, kosmetika, léčebné přípravky, různé „radioaktivní“ pomůcky a také nápoj, který měl člověku dodat…
-
SHAMAN: Z kluka z Hlasu se stal Putinův zpěvák. Příběh muže, který změnil image, manželku i celý svůj život
Ještě před několika lety byl pro většinu lidí mimo Rusko prakticky neznámým zpěvákem. Mladý muž s výrazným hlasem, který se objevil v televizních pěveckých soutěžích, několikrát skončil těsně pod vrcholem a potom se snažil prorazit jako zpěvák v nepříliš úspěšné kapele. Dnes ho znají miliony lidí. Nejen kvůli jeho písním. Jmenuje se Jaroslav Dronov, ale většina Rusů ho zná jako SHAMAN. Muže s odbarvenými vlasy, koženými kalhotami, obrovskou ruskou vlajkou, křížem na krku a písněmi, které po začátku války na Ukrajině udělaly z nepříliš známého zpěváka jednu z nejviditelnějších hvězd Putinova Ruska. Jeho příběh je přitom mnohem zajímavější než jednoduchá nálepka „prokremelský zpěvák“. Protože cesta k SHAMANOVI nezačala válkou. Začala…
-
Pérák: Muž, který skákal po střechách Prahy a stal se legendou protektorátu
Praha za protektorátu nebyla městem, které by přestalo žít. Právě naopak. Tramvaje stále zvonily, z komínů stoupal kouř, v hospodách se šeptalo a v bytech se večer zatahovaly závěsy. Jenže pod tím vším se změnila jedna věc. Lidé se začali bát. Báli se gestapa, udání, razií, zatčení i toho, co může následovat po jediném neopatrném slově. Naučili se dívat před sebe a příliš se neptat. Některé věci se neříkaly vůbec. Některé jen mezi čtyřma očima. A některé se vyprávěly tak, aby nikdo nemohl zjistit, kde končí skutečnost a začíná fantazie. Právě v takové Praze se začal objevovat podivný muž. Nikdo přesně nevěděl, kdo je. Někteří tvrdili, že pracuje v továrně.…
-
Svět, který se balí do maringotek
Světští nejsou romantická legenda ani relikt minulosti. Jsou to lidé s trasou místo adresy, s vírou v počasí a životem, který se každý týden znovu skládá a rozkládá. Pohled zblízka ukazuje, že tenhle svět je mnohem složitější, než se zdá z kolotoče. Existují lidé, kteří mají domov. A pak existují lidé, kteří mají trasu. Světský neříká „vracím se domů“, ale „jedeme dál“. A tím „dál“ se nemyslí metafyzické dál, žádná buddhistická pouť za osvícením, ale konkrétní dál: Litomyšl – Jičín – Hořice – někde za zatáčkou, kde starosta slíbil elektřinu, vodu a klid od místních, kteří se budou ptát, kolik to stojí a proč je to tak drahé. Život světských, kolotočářů, cirkusáků bez cirkusu a poutníků bez svátku je životem, který se nedá romantizovat…
