Když mateřský pud selže: Nejsmutnější případy v české kriminalistice
Pokaždé, když médii proletí zpráva o tom, že matka ublížila svému vlastnímu dítěti, společností otřese hluboký šok. Mateřská láska je vnímána jako nejčistší a nejstabilnější část lidské existence.
Kriminalistické archivy a data za posledních padesát let však hovoří zcela jasně: žádná epidemie se nekoná. Vraždy dětí vlastními matkami patří v České republice mezi extrémně vzácné, anomální jevy. Klamný dojem, že se tyto tragédie dějí častěji než dříve, vytváří především obrovská mediální pozornost, rychlost sociálních sítí a masivní rozmach true crime podcastů.
Přesto česká historie pamatuje několik mrazivých případů, které se nesmazatelně zapsaly do paměti i těch nejzkušenějších vyšetřovatelů. Co přesně se muselo odehrát v mysli žen, které překročily to nejtemnější lidské tabu?
Široký Důl (2011): Ticho v chalupě na konci vesnice
Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.
Psalo se září roku 2011 a v nenápadné obci Široký Důl na Svitavsku se odehrála tragédie, jakou novodobá česká kriminalistika nepamatovala. Když policisté a záchranáři vstoupili do rodinného domku, naskytl se jim pohled, při kterém i otrlí vyšetřovatelé jen těžko skrývali slzy. Šestatřicetiletá Romana Z. zde připravila o život všechny své čtyři děti. Nejstarší dceři bylo osm let, nejmladšímu chlapečkovi teprve dva měsíce.
Vyšetřování odhalilo mrazivý obraz tzv. rozšířené sebevraždy. Žena se nacházela v hluboké osobní krizi po rozpadu vztahu a dospěla k pokřivenému přesvědčení, že bez ní děti nezvládnou další život. Své potomky nejprve omámila tlumícími léky, poté je udusila a některým zasadila i řezné rány, aby měla jistotu, že nezemřou v bolestech nebo se neprobudí. Následně se pokusila vzít si život sama – oběsila se a pořezala. Zásah policie, kterou přivolal její bývalý partner poté, co se nemohl do domu dostat a všiml si zatažených závěsů i podivného ticha, však přišel včas a ženu se podařilo zachránit.
U soudu se Romana Z. bránila naprostou ztrátou paměti. Tvrdila, že má v hlavě jen bílé místo a z osudného dne si nepamatuje vůbec nic. Tým soudních znalců z oboru psychiatrie a psychologie ji podrobil důkladnému zkoumání, ale žádnou duševní chorobu, která by jí zatemnila mysl, neodhalil. Znalci konstatovali, že jednala s chladnou rozvahou a plně si uvědomovala, co dělá. Soud jí proto uložil nejvyšší možný trest – doživotí, které si odpykává v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou a v Opavě.
Dolní Dunajovice (2012–2014): Tajemství ukryté pod podlahou
Zatímco tragédie ze Širokého Dolu pramenila z naprostého zoufalství, případ z jihomoravských Dolních Dunajovic šokoval kriminalisty svou mrazivou systematičností a naprostou absencí emocí. Mladá žena zde v průběhu tří let dokázala před svým okolím, včetně vlastního partnera a sousedů, dokonale utajit hned tři těhotenství. Každé z dětí v tichosti porodila doma a bezprostředně po porodu je udusila.
Celý přízračný koloběh by možná pokračoval dál, nebýt zdravotních komplikací při třetím tajném porodu v létě roku 2014. Žena začala masivně krvácet a musela být převezena do nemocnice. Zkušení gynekologové okamžitě poznali, že žena právě přivedla na svět dítě, které však nikde nebylo. Lékaři neváhali a zalarmovali policii.
Následná domovní prohlídka přinesla děsivé nálezy. Kriminalisté postupně objevili ostatky tří novorozenců – jedno tělíčko bylo ukryté v komoře přímo v domě, další dvě žena zakopala na zahradě a v kůlně. Při výsleších a znaleckých posudcích vyšel najevo motiv, ze kterého mrazilo. Žena netrpěla finanční nouzí ani poporodní psychózou. Podle soudních znalců jednal čistý, chladný egoismus. Obávala se totiž, že další děti by narušily její pohodlný životní styl, připravily by ji o volný čas a mohly by vést k rozchodu s partnerem. Vrchní soud v Olomouci jí nakonec vyměřil trest 22 let vězení.
Neviditelný nepřítel: Když zabíjí rozvrácená mysl
Zcela odlišnou a z lidského hlediska nesmírně tragickou kapitolu tvoří případy, kdy matka jedná v područí těžké duševní choroby, nejčastěji paranoidní schizofrenie nebo akutní psychózy. V takových chvílích žena nevnímá realitu. Její mozek jí předkládá děsivé bludy a halucinace, ve kterých je pevně přesvědčena, že své milované dítě ve skutečnosti zachraňuje před peklem, démony nebo krutým zánikem světa.
- Pražský Břevnov (2019): Sedmatřicetiletá matka zde v bytě zaútočila nožem na svého devítiletého syna a způsobila mu zranění neslučitelná se životem. Vyšetřování odhalilo, že žena se dlouhodobě léčila s těžkou psychickou poruchou, ale krátce před tragédií svévolně vysadila předepsané léky, protože měla pocit, že je už nepotřebuje. V okamžiku útoku byla zcela nepříčetná a nedokázala své jednání ovládat ani rozpoznat jeho nebezpečnost. Soud ji proto nemohl poslat do klasického vězení, ale nařídil jí přísnou ústavní psychiatrickou léčbu.
- Česká Lípa (2013): Podobně otřesný scénář se odehrál o šest let dříve v České Lípě. Matka zde brutálním způsobem připravila o život svou čtyřletou dcerku. Následné psychiatrické zkoumání prokázalo plně rozvinutou formu schizofrenie, kvůli které žena ztratila jakýkoli kontakt s realitou. I ona byla uznána trestně neodpovědnou a skončila v zabezpečovací detenci, tedy v nejpřísněji střeženém typu léčebného zařízení.
Pohled do minulosti: Utajené tragédie socialismu
Abychom pochopili statistiky posledních padesáti let, musíme nahlédnout i do archivů z doby před rokem 1989. Tehdejší komunistický režim si úzkostlivě zakládal na budování obrazu šťastné a dokonalé socialistické rodiny. O brutálních zločinech, a o vraždách dětí obzvlášť, se v novinách ani v televizi prakticky neinformovalo, aby se mezi lidmi nešířila panika a nenarušovala se ideologie.
Zažloutlé kriminalistické spisy ze 70. a 80. let však dokazují, že k těmto tragédiím docházelo ve velmi podobné míře jako dnes. Většinou šlo o takzvané infanticidy – případy mladých, svobodných žen na venkově, které ze strachu před společenským odsouzením a ostudou své těhotenství tajily a novorozence po porodu usmrtily. Další skupinu tvořily matky trpící laktační psychózou, kterou tehdejší medicína ještě neuměla tak dobře včas diagnostikovat a léčit jako dnes.
Zajímavostí z tehdejší soudní praxe je, že ačkoliv v Československu existoval trest smrti a u jiných brutálních vrahů se uplatňoval, matkám za tyto specifické činy nejvyšší trest udělován nebyl. Pokud se prokázalo, že jednaly v poporodním rozrušení, pohybovaly se sazby kolem patnácti let vězení, nebo ženy končily v tehdejších psychiatrických léčebnách, často v naprosté izolaci od okolního světa.
Vražda vlastního dítěte zůstává tím nejtemnějším stínem lidské duše, který nás nepřestane děsit. Čísla kriminalistů a psychologů nám ale zároveň dávají jasnou naději a klid: mateřský pud a bezpodmínečná láska v 99,99 procentech případů neochvějně vítězí.
Použité a ověřené zdroje
- Odborné analýzy a statistiky infanticidy: Dlouhodobá policejní data, typologii pachatelek a psychologické souvislosti popisuje forenzní psycholožka doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. ve svých odborných publikacích (např. Forenzní psychologie) a v rozhovorech pro portál Šance dětem a zpravodajský server iDNES.cz.
- Případ Široký Důl (2011): Detaily o vyšetřování, znaleckých posudcích, motivu rozšířené sebevraždy a potvrzení doživotního trestu pro Romanu Z. vycházejí ze soudních spisů Krajského soudu v Hradci Králové a z dobového zpravodajství serverů Novinky.cz a iROZHLAS.
- Případ Dolní Dunajovice (2012–2014): Informace o utajených porodech, nálezu ostatků a motivaci pachatelky čerpají z rozsudků Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, které podrobně zmapoval Brněnský deník a zpravodajství České televize (ČT24).
- Případy duševních poruch (Praha-Břevnov 2019 a Česká Lípa 2013): Údaje o průběhu vyšetřování, závěrech psychiatrických posudků a nařízení ústavní léčby či zabezpečovací detence vycházejí z tiskových zpráv Policie ČR, soudních zpráv České tiskové kanceláře (ČTK) a zpravodajských archivů Aktuálně.cz a Deník.cz.
- Kriminalistické archivy z období před rokem 1989: Pohled na historickou praxi, posuzování laktační psychózy a neudělování trestu smrti ženám za vraždy novorozenců vychází z dobových archivů Veřejné bezpečnosti, odborných článků v časopise Kriminalistika a historických studií Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).


