Cesty časem a prostorem,  Historie

Když rozum potká víru: Příběh vzpurného šlechtice, kterého vlastní rodina věznila, aby se nestal mnichem

Spread the love

Tomáš Akvinský patřil k nejbrilantnějším mozkům středověku, přestože ho na univerzitě kvůli jeho robustní postavě a mlčenlivosti přezdívali „Němý vůl“. Jako syn z mocného šlechtického rodu měl před sebou zářivou kariéru plnou bohatství a vlivu. On si však vybral chudé dominikánské mnichy. Jeho vlastní bratři ho proto unesli a na rok uvěznili na rodovém hradě, kde se ho pokusili zlomit i pomocí prostitutky. Mladý Tomáš však neustoupil, propojil antickou filozofii s křesťanskou vírou a navždy změnil způsob, jakým lidstvo přemýšlí o Bohu.

Příběh jednoho z největších myslitelů lidských dějin začal kolem roku 1225 na hradě Roccasecca nedaleko Neapole. Narodil se do vlivné hraběcí rodiny z Akvina, která měla s nadaným chlapcem velké plány. Již v pěti letech ho poslali na výchovu do slavného kláštera Montecassino. Rodina doufala, že se Tomáš jednou stane tamním opatem. To by pro rod Aquinských znamenalo obrovskou politickou moc a trvalý přísun peněz. Mladý Tomáš však během studií v Neapoli poznal něco, co plány jeho rodičů zcela rozmetalo – potkal bratry z řádu dominikánů.

Únos na rodový hrad a zkouška nejtěžšího kalibru

Rozhodnutí mladého šlechtice vstoupit k dominikánům vyvolalo v jeho rodině naprosté zděšení. Dominikáni byli v té době novým, žebravým řádem. Chodili pěšky, žili z milodarů a jejich životní styl byl pro hrdé šlechtice naprostou potupou. Když se Tomáš vydal na cestu do Paříže, jeho vlastní bratři, kteří sloužili jako vojáci v císařské armádě, ho na příkaz matky na cestě přepadli a unesli.

Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.

QR Platba 19 Kč

Dlouhé měsíce vězení na rodovém hradě Roccasecca měly mladíka přivést k rozumu. Rodina zkoušela všechno – domluvy, sliby i vyhrožování. Když nic nezabíralo, rozhodli se bratři pro radikální krok. Do jeho vězeňské komnaty tajně poslali krásnou, spoře oděnou kurtizánu, která měla osmnáctiletého mladíka svést a zlomit tak jeho slib čistoty. Tomáš však reagoval způsobem, který nikdo nečekal. Popadl z krbu žhavé poleno, s řevem nevěstku vyhnal a rozžhaveným koncem vyrytím do dřevěných dveří hradní cely vytvořil znamení kříže. Rodina pochopila, že s tímto tichým obrem nic nepohne, a po více než roce ho nechala z okna hradu tajně utéct.

Němý vůl, který zařval na celý svět

Cesta za vzděláním zavedla Tomáše do Paříže a Kolína nad Rýnem, kde se stal žákem slavného učence Alberta Velikého. Tomáš byl obrovské postavy, mluvil jen velmi zřídka a na přednáškách seděl tiše jako zařezaný. Spolužáci si z něj brzy začali utahovat a kvůli jeho zjevu a zamlklosti mu dali přezdívku Němý vůl.

Geniální učitel Albert však brzy rozpoznal, jak hluboký intelekt se v tichém mladíkovi skrývá. Když mu Tomáš odevzdal k posouzení své písemné pojednání o nejobtížnějších teologických otázkách, Albert před celou univerzitou pronesl slavná prorocká slova: „Říkáme mu němý vůl, ale jeho bučení jednou uslyší celý svět.“ Měl absolutní pravdu. Z podceňovaného studenta se stal nejmladší profesor teologie na tehdejší prestižní Pařížské univerzitě.

Velkolepý most mezi rozumem a vírou

Největší intelektuální revoluce středověku spočívala v tom, jak se tehdejší církev stavěla k pohanské filozofii. V té době se do Evropy dostávaly překlady děl antického filozofa Aristotela. Mnozí teologové se Aristotelových myšlenek báli a považovali je za nebezpečné kacířství. Tomáš Akvinský však udělal něco nevídaného. Prohlásil, že rozum a víra nejsou nepřátelé, ale dvě křídla, která člověka vedou ke stejné pravdě.

Jeho životní dílo, monumentální spis Teologická suma (Summa theologiae), se stalo základním kamenem křesťanského myšlení. Tomáš v něm mimo jiné sepsal slavných pět cest, jak lze existenci Boha dokázat čistě racionálním rozumem, bez nutnosti slepé víry. Tvrdil, že k poznání světa potřebujeme vědu, logiku a pozorování přírody. Říkával, že „milost neruší přírodu, ale zdokonaluje ji“, čímž dal lidskému rozumu a vědeckému bádání plnou svobodu.

Záhadné mlčení a odložené pero

Poslední měsíce života tohoto neúnavného spisovatele, který dokázal diktovat své texty i čtyřem písařům najednou, přinesly nečekaný zvrat. Dne 6. prosince 1273, během sloužení mše svaté v Neapoli, zažil Tomáš hluboký mystický zážitek. Nikdy přesně neprozradil, co viděl, ale od té chvíle odmítl napsat jediné slovo.

Když ho jeho věrný sekretář bratr Reginald prosil, aby pokračoval v psaní nedokončené Sumy, Tomáš mu se slzami v očích odpověděl slovy, ze kterých mrazí: „Reginalde, nemohu. Všechno, co jsem dosud napsal, mi teď připadá jako pouhá sláma v porovnání s tím, co mi bylo zjeveno.“ O několik měsíců později, 7. března 1274, zemřel na cestě na církevní koncil ve věku pouhých 49 let.

Tomáš Akvinský, později prohlášený za svatého a jmenovaný učitelem církve, zanechal lidstvu odkaz, který překonal staletí. Ukázal, že opravdová víra se nemusí bát otázek a že ten, kdo skutečně přemýšlí, se nemůže bát pravdy.

Použité zdroje a literatura

  • AKVINSKÝ, Tomáš. Teologická suma. Olomouc: Krystal OP (Základní český překlad klíčového filozofického a teologického díla).
  • CHESTERTON, Gilbert Keith. Svatý Tomáš Akvinský. Praha: Krystal OP (Biografické dílo zaměřené na Tomášův životní příběh, rodinné vězení a střet s antickou filozofií).
  • Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Přednášky z dějin středověké filozofie: Tomáš Akvinský a scholastika.
  • Wikipedie. Odborná encyklopedická hesla: Tomáš Akvinský, Scholastika a Summa theologiae.

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

sofiepise
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.