Město, které dalo světu dolar, Marie Curie Nobelovu cenu a boháčům mladost. Temné i slavné příběhy Jáchymova
V úzkém krušnohorském údolí, jen pár kilometrů od německých hranic, leží město s tak neuvěřitelným osudem, že by jeho příběh vydal na celý televizní seriál. Jáchymov zažil raketový vzestup, jaký Evropa nepamatovala, i pády na samé dno. Právě odsud pochází mince, podle které se dnes jmenuje americký dolar.
Právě z místního odpadu izolovala Marie Curie-Skłodowská vzácné radium a změnila moderní medicínu. V místních lázních se léčili indičtí mahárádžové i nejslavnější hvězdy první republiky, zatímco o pár desítek let později se okolní kopce proměnily v mrazivé peklo uranových lágrů. Pojďme se podívat na neuvěřitelné příběhy, tajemství i lázeňské drby města, které voní stříbrem, smolincem a horkými prameny.

Stříbrná horečka jako na Divokém západě
Ještě na začátku šestnáctého století bylo v údolí pod Klínovcem jen pár dřevorubeckých chalup a hustý, neprostupný les. Pak ale v roce 1516 narazili horníci na neuvěřitelně bohaté žíly čistého stříbra – a vypuklo šílenství, které se ničím nelišilo od pozdější zlaté horečky na Klondiku.
Do údolí se během několika let nahrnuly tisíce dobrodruhů, horníků, obchodníků, ale i podvodníků, hazardních hráčů a lehkých žen z celé Evropy. Majitel panství, hrabě Štěpán Šlik, zde založil svobodné horní město a kolem roku 1533 v něm žilo přes osmnáct tisíc obyvatel. Pro představu – Jáchymov byl tehdy po Praze druhým největším městem v celém Českém království a byl mnohem lidnatější než tehdejší Berlín nebo Drážďany.
Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.
V hospodách teklo víno proudem, v ulicích se hrály karty o celé jmění a v roce 1520 zde začala Královská mincovna razit velké stříbrné mince zvané Joachimsthaler – počeštěně tolar. Mince byla tak kvalitní, že se rozšířila po celém světě a její zkomolený název dal později jméno americké měně – dolaru.

Marie Curie, kouzelný odpad a zrod radonových lázní
Když stříbro v dolech došlo, město upadlo do chudoby. Zůstala po něm jen černá, těžká hornina zvaná smolinec, kterou horníci považovali za bezcenný odpad a sypali ji na haldy. Jenže právě tento „odpad“ přinesl Jáchymovu druhou světovou slávu.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století požádala francouzská vědkyně Marie Curie-Skłodowská rakouskou vládu o několik tun jáchymovského smolince. V primitivní pařížské kůlně z něj v roce 1898 spolu se svým manželem Pierrem izolovala dva zcela nové prvky – polonium a radium. Za tento objev získala Nobelovu cenu a Jáchymov se stal prvním místem na světě, kde se radium průmyslově vyrábělo.
Brzy si místní lidé všimli zvláštní věci. Horníci, kteří pracovali v zatopených štolách, netrpěli revmatismem ani bolestmi kloubů. Lékaři zjistili, že za zázračnými účinky stojí podzemní voda obohacená o vzácný plyn radon. A tak v roce 1906 vznikly v Jáchymově první radonové lázně na světě.

Mahárádžové, šampaňské a pikantní drby z Radium Palace
Jakmile se rozkřiklo, že jáchymovská voda vrací sílu, pohyblivost i chuť do života, stalo se město magnetem pro světovou smetánku. V roce 1912 zde vyrostl pohádkový lázeňský hotel Radium Palace, který svým luxusem připomínal francouzskou Riviéru.
V meziválečných letech se po jáchymovských kolonádách procházela evropská šlechta, továrníci, politici i filmové hvězdy. Pravidelným hostem byl prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který miloval místní klid a lesní procházky, nebo jeho ministr zahraničí Edvard Beneš. Do Jáchymova jezdil i hudební skladatel Richard Strauss či komik Vlasta Burian, který dokázal svým humorem bavit celé lázeňské salony až do ranních hodin.
Největší rozruch a vlnu lázeňských drbů ale budily návštěvy exotických panovníků – například indických mahárádžů. Ti přijížděli s desítkami sluhů, obrovskými lodními kufry a vozili si s sebou i vlastní kuchaře a zásoby koření, protože jim česká kuchyně připadala příliš fádní. Místní personál si léta špital o jejich neuvěřitelné štědrosti – za jedinou přinesenou sklenici vody nebo vyčištění bot dokázali rozdat spropitné, za které si pokojská mohla koupit nové šaty.
Zároveň měly lázně i svou pikantní pověst. Říkalo se, že radonové koupele nejen léčí klouby, ale také výrazně povzbuzují milostný apetit. Lázeňské kavárny a noční podniky proto praskaly ve švech a mnoho zámožných pánů sem jezdilo „léčit“ své neduhy v doprovodu mladých společnic, zatímco manželky zůstávaly doma v Praze či ve Vídni.

Temný stín uranových lágrů
Zlatá éra Jáchymova skončila s druhou světovou válkou a nástupem komunistického režimu v roce 1948. Strategický význam uranu pro sovětský jaderný program proměnil malebné lázeňské město v přísně střežené pásmo obehnané ostnatým drátem.
V okolních lesích vyrostlo osmnáct pracovních táborů, kam režim posílal politické vězně – kněze, studenty, odbojáře, bývalé letce z Anglie i nepohodlné intelektuály. Tisíce nevinných lidí zde v nelidských podmínkách, bez ochranných pomůcek a pod neustálým dohledem dozorců těžily uranovou rudu. Mnozí z nich zaplatili za pobyt v jáchymovském pekle zdravím nebo životem.

Město, které vstalo z popela
Dnes už v Jáchymově ostnaté dráty nenajdete. Město se vrátilo ke své původní lázeňské tradici, honosný hotel Radium Palace znovu září v plné kráse a unikátní královská mincovna dnes slouží jako muzeum. A od roku 2019 je navíc Jáchymov zapsán na prestižním seznamu světového dědictví UNESCO jako součást hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří.
Stačí se projít jeho strmými ulicemi a člověk má pocit, že z každého starého domu na něj dýchne kousek velkých světových dějin.
Zdroje:
- Muzeum Královská mincovna Jáchymov (Karlovarské muzeum – expozice hornictví, mincovnictví a lázeňství)
- Archiv Léčebných lázní Jáchymov a historické kroniky hotelu Radium Palace
- Ústav pro studium totalitních režimů (dokumentace uranových táborů na Jáchymovsku)
- Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří – dokumentace světového dědictví UNESCO


