Historie,  Příběhy s duší,  Tajemství

Čech, který předběhl celý svět, a přesto zemřel v zapomnění: Příběh Josefa Ressela, vynálezce, kterému slavný patent doslova vybuchl pod rukama

Spread the love

Představte si, že vymyslíte něco, co během několika desetiletí změní tvář celé planety. Vynález, bez kterého by se neobešla světová doprava, obchod ani moderní cestování. A teď si představte, že zatímco jiní na vašem nápadu pohádkově bohatnou, vy bojujete s chudobou, nepochopením úředníků a smůlou, která se vám lepí na paty na každém kroku. Přesně takový byl osud Josefa Ressela. Muže z východočeské Chrudimi, jehož jméno dnes nese lodní šroub, ale jehož skutečný životní příběh připomíná spíše tragikomický román než oslavnou kapitolu z učebnic dějepisu.

Místo techniky lesy a voda v patách

Josef Ressel se narodil v roce 1793 v Chrudimi do česko-německé rodiny a od dětství bylo jasné, že má hlavu plnou nápadů. Chtěl studovat dělostřelectvo nebo techniku, jenže rodinné finance byly napjaté. Nakonec tak zakotvil na lesnické akademii v rakouském Mariabrunnu. Právě tam, uprostřed hlubokých lesů, ho ale začalo fascinovat něco úplně jiného než stromy. Voda.

Když ho úřady poslaly pracovat jako lesníka na území dnešního Slovinska a později do přístavního města Terst, ocitl se v ráji lodí. Tehdejší námořní dopravě vládly kolesové parníky. Byly to obrovské, těžkopádné kolosy s gigantickými koly po bocích. Když se zvedly vlny, jedno kolo mlátilo naprázdno do vzduchu a druhé se topilo pod hladinou.

Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.

QR Platba 19 Kč

Navíc stačila jediná dobře mířená dělová koule a loď byla neovladatelná. Ressel se díval na moře a v hlavě mu uzrála myšlenka tak jednoduchá, až byla geniální: co kdyby se místo obřích kol schoval pod záď lodi pod hladinu obyčejný nekonečný šroub, podobný starověkému Archimédovu šroubu?

Osmnáct uzlů a jeden prasklý kotel

Ressel nebyl jen snílek. Vše pečlivě propočítal, vyrobil první dřevěné modely a testoval je na malých člunech, které poháněl vlastní silou. V roce 1827 konečně získal v Rakousku vytoužený patent na svůj lodní šroub. Chybělo už jen jediné – přesvědčit bohaté obchodníky a předvést vynález na skutečné lodi.

Po letech přemlouvání a zadlužování se v létě roku 1829 konečně dočkal. Na palubu parníku Civetta v terstském přístavu nastoupilo přes čtyřicet vážených hostů. Ressel stál na můstku, plný naděje, že tento den změní jeho život. Parník vyplul a stal se zázrak. Loď klouzala po hladině s nevídanou lehkostí a dosáhla rychlosti šesti uzlů, což bylo na tehdejší dobu ohromující tempo.

Jenže pak zasáhla pověstná resselovská smůla. V strojovně praskla měděná trubka od parního kotle. Nešlo o chybu lodního šroubu, šlo o obyčejnou ledabylost instalatéra, který pájel potrubí. Přesto zasáhla přístavní policie. Vyděšení úředníci označili Resselův vynález za smrtelně nebezpečný hazard a okamžitě zakázali jakékoliv další pokusy. Ressel stál na břehu se slzami v očích a bez jediného krejcaru v kapse.

Ukradený sen a posmrtné uznání

Zatímco v Rakousku se nad Resselovým nápadem zavřela voda, zprávy o podivném šroubu se rozletěly po Evropě. Ressel v dobré víře poskytl své plány francouzským podnikatelům, kteří mu slíbili spolupráci. Ti však jeho nákresy okopírovali, zmizeli a o pár let později si v Anglii i ve Francii nechali patentovat téměř totožný vynález jako svůj vlastní.

Nejslavnějším „konkurentem“ se stal Angličan Francis Pettit Smith, který v roce 1839 postavil parník Archimedes a sklidil za lodní šroub světovou slávu i tučné odměny. Josef Ressel se o svá práva soudil, psal dopisy na císařský dvůr i britské admiralitě, která dokonce vypsala tučnou odměnu pro skutečného vynálezce lodního šroubu. Peníze si ale rozdělili jiní. Ressel se nikdy nedočkal ani spravedlnosti, ani bohatství.

Tichý konec génia

Zbytek života strávil Josef Ressel jako řadový úředník námořního lesnictví. Nikdy ale nepřestal přemýšlet a tvořit. Kromě lodního šroubu vymyslel například kuličková ložiska bez mazání, potrubní poštu, lis na víno nebo dokonce jakýsi předchůdce parního automobilu. Většina jeho nápadů ale zůstala jen na papíře.

Zemřel v říjnu roku 1857 na služební cestě v Lublani, pravděpodobně na malárii, osamělý a chudý. Teprve o devět let později, v roce 1866, mu americká Akademie věd ve Washingtonu oficiálně přiznala prvenství ve vynálezu lodního šroubu. Pro muže z Chrudimi už ale bylo pozdě.

Zůstalo po něm však poselství, které platí dodnes: i když vám svět zavře dveře a sebere zásluhy, skutečně velká myšlenka si cestu na hladinu vždycky najde.

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

sofiepise
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.