Cesty časem a prostorem,  Historie,  Politika,  Tajemství

Prokleté příjmení a bratr, kterého se bála. Příběh Pauly Hitlerové, poslední žijící sestry obávaného diktátora

Spread the love

Když se vysloví příjmení Hitler, každému okamžitě naskočí obraz muže s typickým knírkem, válečné hrůzy a miliony zmařených lidských životů. Málokdo si však uvědomí, že tento muž vyrůstal v běžné rakouské rodině a měl mladší sestru, která ho přežila o patnáct let.

Paula Hitlerová nesla celý život břemeno jména, které si nevybrala. Byla tichou, nenápadnou ženou, jež svého staršího bratra na jednu stranu obdivovala a na druhou stranu se ho od dětství bála. Zatímco on měnil mapu Evropy a posílal miliony lidí na smrt, ona žila pod falešným jménem v ústraní, přišla o práci i o jedinou životní lásku – právě kvůli bratrovi, který rozhodoval o všem.

Dětství pod přísnou rukou staršího bratra

Paula se narodila v lednu roku 1896 jako nejmladší dítě celního úředníka Aloise Hitlera a jeho třetí ženy Kláry. Z šesti dětí, které se tomuto páru narodily, se dospělosti dožili pouze dva – o sedm let starší Adolf a malá Paula.

Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.

QR Platba 19 Kč

Jejich dětství nebylo ani zdaleka idylické. Otec Alois byl přísný, cholerický muž, který v rodině vládl tvrdou rukou. Zemřel, když bylo Paule pouhých šest let, a o pouhé čtyři roky později podlehla rakovině prsu i jejich milovaná matka Klára. Jedenáctiletá Paula a osmnáctiletý Adolf zůstali na světě úplně sami, odkázáni jen na skromný sirotčí důchod.

Právě v těchto letech se naplno projevil Adolfův povahový rys, který o desítky let později děsil celý svět. Cítil se být hlavou rodiny a svou mladší sestru vychovával s neúprosnou přísností. V jejích pozdějších denících a výpovědích se dochovaly vzpomínky na to, jak ji bratr neustále poučoval, kontroloval a když měl pocit, že se nechová podle jeho představ, neváhal jí uštědřit tvrdou facku. Přesto ho malá Paula obdivovala jako svého jediného ochránce.

Vyhazov z práce a život pod krycím jménem

V dospělosti se jejich cesty rozešly. Zatímco Adolf odešel do Německa a začal budovat svou politickou kariéru, Paula zůstala ve Vídni. Nezajímala se o politiku, chtěla žít obyčejný, klidný život. Našla si práci jako úřednice a sekretářka v rakouské pojišťovně a nikomu se nechlubila tím, kdo je její bratr.

Jenže jak Adolfova moc v sousedním Německu rostla, tajemství nešlo udržet navždy. V srpnu roku 1930 zjistilo vedení vídeňské pojišťovny, kdo jejich tichá sekretářka ve skutečnosti je. Následoval okamžitý vyhazov – firma nechtěla být spojována s kontroverzním německým politikem.

Paula zůstala bez příjmů. Tehdy zasáhl Adolf. Začal jí posílat pravidelnou měsíční finanční podporu, ale měl jednu nekompromisní podmínku: musela si změnit příjmení. Aby ji ochránil před zvědavostí novinářů i před svými politickými odpůrci, nařídil jí, aby používala jméno Paula Wolfová – podle jeho vlastní krycí přezdívky „Wolf“ (Vlk), kterou v začátcích své politické dráhy sám používal. Od té chvíle žila v naprostém utajení a svého mocného bratra vídala jen zřídka, většinou jednou do roka při krátkých, formálních setkáních.

Zakázaná láska a bratrovo kruté rozhodnutí

Přestože Paula nikdy nevstoupila do nacistické strany a politice se vyhýbala obloukem, stín diktátorského režimu dostihl i její soukromý život. Na začátku čtyřicátých let se zamilovala. Jejím vyvoleným se stal vídeňský psychiatr Erwin Jekelius.

Nebyl to však obyčejný lékař – Jekelius patřil k horlivým nacistům a podílel se na zrůdném programu eutanazie, v rámci kterého nacisté systematicky vraždili psychicky nemocné a postižené lidi. Když se Paula s Jekeliusem zasnoubila a lékař požádal vůdce říše o oficiální souhlas se sňatkem, narazili na tvrdý odpor. Adolf Hitler sňatek okamžitě zakázal. Nechtěl, aby se jeho sestra vdávala, a už vůbec ne za muže, o jehož motivech pochyboval. Jekeliuse nechal zatknout gestapem a vzápětí ho odvelel na východní frontu, odkud se už nikdy nevrátil – zemřel v sovětském zajetí.

Paula tuto ránu nikdy nepřekonala. Už nikdy se nevdala, neměla žádné děti a zbytek války strávila jako obyčejná sekretářka ve vojenské nemocnici.

Výslechy americké rozvědky a mlčení v alpském ústraní

Když se v květnu roku 1945 nacistické Německo zhroutilo, Paula pobývala v bavorském Berchtesgadenu nedaleko bratrova horského sídla. Právě tam ji zatkli důstojníci americké vojenské kontrarozvědky.

Vyšetřovatelé ji podrobili dlouhým a důkladným výslechům. Doufali, že jako nejbližší příbuzná odhalí tajemství fungování nacistické špičky nebo ukrytého majetku. Brzy ale pochopili, že před nimi sedí jen zlomená, nevýrazná žena, která o bratrových plánech nevěděla o nic víc než běžný čtenář novin. Američané ji propustili bez jakéhokoliv obvinění, protože nenašli jediný důkaz o tom, že by se podílela na válečných zločinech.

Po válce žila v naprostém ústraní a chudobě v malém bytě v Berchtesgadenu. Finančně jí tehdy pomáhali jen bývalí členové okruhu Hitlerových spolupracovníků a veteráni SS, kteří se cítili zavázáni postarat se o vůdcovu sestru.

Jediný rozhovor a konec pokrevní linie

Po celá poválečná léta Paula důsledně odmítala všechny novináře, kteří jí nabízeli obrovské sumy za rozhovor. Výjimku udělala až v únoru roku 1959, kdy svolila k rozhovoru pro britskou televizi. Před kamerou působila jako skromná, trochu ustrašená starší paní. Opatrně vzpomínala na společné dětství, vyhýbala se politickým otázkám a přiznala, že pro ni Adolf navždy zůstal především starším bratrem, jehož činy nedokázala pochopit ani ovlivnit.

Paula Hitlerová zemřela 1. června 1960 v Berchtesgadenu ve věku čtyřiašedesáti let. Její smrtí se definitivně uzavřela přímá pokrevní linie rodiny, jejíž jméno se stalo navždy symbolem největšího zla dvacátého století.


Zdroje:

  • Archivy americké vojenské kontrarozvědky (CIC – záznamy z výslechů Pauly Hitlerové z května 1945)
  • Dokumentární rozhovor britského producenta Petera Morleyho pro televizi Associated-Rediffusion (1959)
  • Historická publikace Hitlerovi: Rodinný portrét (autor Wolfgang Zdral)
  • Rakouský státní archiv ve Vídni (Österreichisches Staatsarchiv)
  • fotografie vygenerována AI

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

sofiepise
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.