Boxerský nos, ženy v posteli a kaskadérské kousky na hraně smrti: Divoký život nezkrotného Jeana-Paula Belmonda
Byl ztělesněním francouzského šarmu, neodolatelného rošťáctví a absolutní svobody. Jean-Paul Belmondo nikdy nebyl klasickým krasavcem s dokonalou tváří, přesto mu u nohou ležely ty nejkrásnější ženy světa. Miloval nebezpečí, rychlá auta, alkoholové večírky a odmítal se nechat zastupovat kaskadéry, což ho málem několikrát stálo život.
Zažil divoké románky, bouřlivé rozvody i excentrické manýry, které k velkým hvězdám patří. Pojďte nahlédnout pod pokličku života muže, který žil přesně tak, jak hrál – naplno, drze a bez brzd.

Francouzský herec Jean Paul Belmondo s přítelkyní v italském Via Veneto během natáčení filmu Lettere di una novizia,1960.
Boxer s přeraženým nosem, kterého filmoví bossové nechtěli
Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.
Když se mladý Jean-Paul poprvé pokoušel prorazit ve světě divadla a filmu, profesoři na konzervatoři a producenti nad ním ohrnovali nos. Doslova. Jako teenager se totiž vášnivě věnoval boxu a z ringu si odnesl typicky deformovaný, přeražený nos.
Jeden z jeho profesorů na dramatické akademii mu tehdy prorokoval: „S tímhle obličejem nemůžeš nikdy v divadle nebo ve filmu uspět. Kdybys vzal do náruče ženu, publikum by se smálo.“ Belmondo na to reagoval po svém – ukázal profesorovi obscénní gesto. O pár let později se právě tento „ošklivý obličej“ stal celosvětovým symbolem sexappealu.

Jean-Paul Belmondo a Pascale Petit (a neznámý řidič) v Lancia Flaminia kabriolet. To by mohlo být velmi dobře během nahrávání „Lettere di una novizia“ v roce 1960, kde řídí kabinu Flaminia
Ženy, sex a milostné skandály: Od Bardotky po playmate
Belmondův milostný život byl permanentním požárem. Ženy ho zbožňovaly pro jeho živelnost a humor. Sám herec se netajil tím, že věrnost nepatří mezi jeho nejsilnější ctnosti.
- Ursula Andress (První Bond girl): Jejich románek v 60. letech plnil přední stránky bulváru. Byla to italsko-švýcarská smršť plná žárlivých scén. Ursula byla tak majetnická, že když se Belmondo jednou vrátil domů pozdě a opilý, zamkla dům a odmítla ho pustit dovnitř. Herec neváhal, vzal žebřík, vlezl do okna v patře, ale Ursula ho shodila dolů. Skončil s pohmožděninami, ale vztah vydržel dalších několik let.
- Laura Antonelli: Italská erotická ikona, se kterou prožil sedm let plných vášně, alkoholu a neustálých rozchodů. Laura kvůli němu psychicky trpěla, protože Belmondo se odmítal znovu oženit a neustále flirtoval s jinými kolegyněmi.
- Barbara Gandolfi: Jeho pozdní exces. V pětasedmdesáti letech se zapletl s o čtyřicet let mladší bývalou modelkou z Playboye. Tento vztah provázely obrovské skandály – Barbaru vyšetřovala policie kvůli finančním podvodům a praní špinavých peněz a Belmonda podle přátel jen bezostyšně využívala. Herec ji slepě bránil, dokud sám nezjistil, že z jeho účtů mizí miliony.
Chlast, večírky a divoké manýry v hotelích
Když se v 60. a 70. letech sešla parta kolem Belmonda, Jeana Rocheforta a režiséra Philippa de Brocy, tekly potoky šampaňského a tvrdého alkoholu. Žádný luxusní hotel si před nimi nemohl být jistý.
Při natáčení filmu Muž z Ria v Brazílii proměnili hotelový bar v bojiště. Belmondo se v podnapilém stavu vsadil, že dokáže přeskočit z jednoho hotelového balkonu na druhý ve třetím patře. Když ho personál prosil, ať sleze, začal po nich házet drahý nábytek.
Během jiného večírku v Paříži se svými přáteli kompletně zdemoloval restauraci jen proto, že jim číšník odmítl nalít po zavírací době. Druhý den ráno Belmondo s úsměvem přišel, zaplatil majiteli hotově škodu v trojnásobné výši a objednal si u něj oběd.

Kinema Jumpo březen 1967
Bláznivá dobrodružství: Kaskadér, který pohrdal smrtí
„Bébel“, jak mu Francouzi familiárně říkali, měl jednu zásadní manýru, která přiváděla producenty k šílenství a pojišťovny k bankrotu: odmítal kaskadéry. Všechny šílené scény točil sám.
Ve filmu Strach nad městem (1975) běhal po střeše jedoucího vlaku pařížského metra. Stačil jeden špatný pohyb a byl by namístě mrtvý. V téže snímku visel z helikoptéry desítky metrů nad Paříží, drže se pouze jedné ruky.
Při natáčení filmu Zvíře (1977), kde hrál po boku Raquel Welch, ho na kapotě jedoucího auta napadl živý tygr. Šelma mu roztrhla ucho a potrhala maso na zádech. Režisér křičel, ať akci stopnou, ale Belmondo tygra chytil pod krkem a scénu dokončil. Jindy si při pádu z jedoucího auta zlomil ruku, jindy si natrhl stehenní sval, ale do invalidního důchodu nespěchal. S kaskadérskými kousky přestal až po padesátce, když při natáčení filmu Bezva finta dostal ránu padajícím hákem jeřábu do hlavy.

Jean-Paul Belmondo. Zdroj: Austin Film Society
Manýry velké celebrity
Ačkoliv se prezentoval jako kluk z lidu, Belmondo věděl, jakou má cenu, a dokázal být velmi tvrdohlavý. Miloval luxus. Vlastnil obrovskou sbírku sportovních aut značek Ferrari, Aston Martin a Maserati, se kterými se proháněl po Paříži rychlostmi, za které by běžný občan přišel o řidičák na místě. Policie ho však většinou zastavila jen proto, aby ho požádala o autogram.
Když v roce 1989 získal prestižní filmovou cenu César za hlavní roli ve filmu Cesta zhýčkaného dítěte, cenu odmítl převzít. Důvod? Výtvarník, který sošku Césara navrhl (umělec César Baldaccini), kdysi veřejně zkritizoval dílo Belmondova otce, uznávaného sochaře Paula Belmonda. Jean-Paul měl sloní paměť a urážku rodiny filmařům nikdy neodpustil.

Jean-Paul Belmondo
Mrtvice na Korsice a králův odchod
Jeho divoké životní tempo si vybralo daň v roce 2001. Během dovolené na Korsice ho zasáhla těžká mozková mrtvice. Ochrnula mu polovina těla a ztratil schopnost mluvit. Lékaři mu nedávali velké naděje na návrat do běžného života.
Jenže to by nebyl Belmondo. Se stejnou buldočí povahou, s jakou boxoval v mládí, se pustil do rehabilitace. Znovu se naučil chodit i mluvit a v roce 2008 dokonce natočil svůj poslední film Muž a jeho pes.
Když 6. září 2021 ve věku 88 let navždy odešel, Francie plakala. Měl státní pohřeb s nejvyššími poctami na nádvoří Invalidovny, kde rakev provázela melodie z jeho nejslavnějšího filmu Profesionál. Odešel muž, který dokázal, že k dobytí světa nepotřebujete dokonalou tvář, ale pořádnou porci odvahy, chlapského šarmu a chuti žít na plný plyn.

Použité zdroje informací
- Autobiografická kniha: Jean-Paul Belmondo – Mých tisíc životů (v originále Mille vies valent mieux qu’une)
- Dokumentární filmy: Belmondo o Belmondovi (režie Paul Belmondo, 2015) a archivní profily francouzské televize TF1
- Biografické publikace: Philippe Durant – Belmondo (komplexní životopis mapující natáčení a kaskadérské kousky)
- Zahraniční tisk: Archivní články a nekrology z francouzských deníků Le Monde a Le Figaro (detaily o románcích s Ursulou Andress a Laurou Antonelli)


