Žena, která milovala faraona: Neuvěřitelný život Omm Sety

Historie archeologie je plná podivínů, ale nikdo se nevymyká racionálnímu chápání tak jako Dorothy Eady. Pro jedny bláznivá Angličanka s bujnou fantazií, pro druhé nejlepší terénní výzkumnice, jakou kdy Egypt měl. Její příběh je mrazivou sondou do míst, kde se věda potkává s mystikou, a kde se jedno dětské zranění stalo branou do světa mrtvých faraonů.

Pád, který probudil cizinku

Všechno to začalo v londýnské čtvrti Blackheath v roce 1907. Tříletá Dorothy, živé a veselé dítě, neopatrně běžela po schodech rodinného domu, uklouzla a zřítila se dolů. Když na místo dorazil vyděšený rodinný lékař, našel holčičku bez hnutí. Po důkladném vyšetření konstatoval nejhorší: Dorothy byla mrtvá.

Zdrcení rodiče odešli do vedlejší pokoje zařizovat pohřeb. Když se ale lékař o hodinu později vrátil do pokoje, aby tělo připravil, našel Dorothy, jak sedí na posteli, hraje si a usmívá se. Byl to zázrak. Jenže s jejím návratem mezi živé se něco zásadního změnilo.

Malá Dorothy už nebyla tou stejnou britskou holčičkou. Začala trpět záchvaty pláče a neustále opakovala jedinou větu: „Chci jít domů!“ Marně jí matka ukazovala její hračky a pokojíček. Dorothy tvrdila, že její skutečný domov je jinde. Popisovala obří kamenné sloupy, stromy, které v Anglii nerostly, a nádherné zahrady. Doktoři to přisuzovali traumatu po těžkém otřesu mozku. Skutečný šok ale přišel, když rodiče vzali tehdy čtyřletou Dorothy na výlet do Britského muzea.

Jakmile rodina vstoupila do expozice starověkého Egypta, Dorothy jako smyslů zbavená utekla rodičům. Běžela k obřím mramorovým sochám, líbala jim nohy a odmítala odejít. Když se ji otec pokusil odtáhnout, chytila se skleněné vitríny s mumií a zakřičela: „Nechte mě tady! To jsou moji lidé!“

Tajemství chrámu v Abydosu a noční návštěvy

Klíč k záhadě se objevil, když Dorothy v jednom časopise uviděla fotografii ruin chrámu Setiho I. v Abydosu. Budova byla napůl zasypaná pískem, ale holčička na ni ukázala prstem a rozzářila se: „Tady jsem žila! Tohle je můj dům! Ale kde jsou ty zahrady a stromy? Proč je kolem jen písek?“

Od té chvíle se Dorothy odmítala učit běžné věci. Místo toho vymetala knihovny. V pouhých sedmi letech se setkala se slavným egyptologem E. A. Wallisem Budgem v Britském muzeu. Ten byl tak ohromen její fascinací, že ji začal učit staroegyptské hieroglyfy. K jeho úžasu se holčička učila jazyk mrtvých neuvěřitelnou rychlostí. Když se jí ptal, jak je to možné, odpověděla mu s naprostou vážností: „Já se ten jazyk neučím. Já si na něj jen vzpomínám.“

V dospívání Dorothy začala mít živé noční sny a upadala do stavů somnambulismu (náměsíčnosti). Tvrdila, že ji v noci navštěvuje duch samotného faraona Setiho I. Během těchto nočních transů napsala automatickým písmem přes sedmdesát stránek hieroglyfického textu, který detailně popisoval její minulý život.

Podle těchto zápisků se v minulém životě jmenovala Bentreshyt (což v překladu znamená „Brána harfy“). Byla dcerou chudé pradleny a vojáka. Když jí matka zemřela, otec ji dal do chrámu v Abydosu, kde byla vychována jako posvátná kněžka. Složila slib čistoty a stala se strážkyní chrámových tajemství. Jenže pak do chrámu dorazil mocný faraon Seti I. Mladá kněžka a vládce Egypta do sebe propadli vášnivou, ale zakázanou láskou. Když Bentreshyt otěhotněla, věděla, že za porušení slibu čistoty ji čeká poprava a faraona obří politický skandál. Aby svého milovaného panovníka ochránila, spáchala Bentreshyt sebevraždu.

Návrat domů a zrození Omm Sety

V roce 1933, ve svých 29 letech, Dorothy udělala zásadní krok. Sbalila si jeden kufr, opustila chladný Londýn a odplula do Egypta. Jakmile její nohy stanuly na egyptské půdě, padla na kolena a políbila zem. Prohlásila, že konečně dorazila domů.

Brzy se provdala za egyptského učitele jménem Eman Abdel Meguid. Narodil se jim syn, kterého Dorothy k nevoli manželovy muslimské rodiny pojmenovala Sety. Podle místních tradic se matce začalo říkat Omm Sety – Matka Setiho. Tohle jméno už jí zůstalo navždy. Manželství ale dlouho nevydrželo. Dorothy trávila veškerý čas v Gíze u pyramid, psala články pro archeologické časopisy a komunikovala s duchy. Manžel nakonec požádal o rozvod a Dorothy zůstala sama se synem.

V roce 1956 se stalo to, na co Dorothy čekala celý život. Egyptský úřad pro starožitnosti jí nabídl práci kresličky a dokumentaristky přímo v Abydosu. Když tam dorazila, chrám Setiho I. už nebyl jen obrázkem z časopisu. Stála před ním z masa a kostí.

Zkouška ve tmě a šokovaní archeologové

Místní archeologové a inspektoři se na prapodivnou Angličanku, která tvrdila, že byla egyptskou kněžkou, dívali s obrovským despektem a výsměchem. Hlavní inspektor se rozhodl, že Dorothy veřejně zesměšní a dokáže, že je to podvodnice.

Vymyslel krutý test. Vzal Dorothy do chrámu uprostřed noci, kdy uvnitř byla naprostá, černočerná tma. V té době ještě nebyly stěny chrámu plně zmapované ani publikované v knihách. Inspektor ji postavil doprostřed temné síně a řekl: „Pokud jsi tu žila, popiš mi, co je teď na stěně přesně před tebou a za tebou.“

Dorothy se ani nehnula. V absolutní tmě začala klidným hlasem popisovat do nejmenších detailů reliéfy na stěnových malbách. Říkala, kde přesně je zobrazen bůh Usir, kde faraon a jaké náboženské texty jsou kolem nich napsané. Když inspektor rozsvítil svítilnu, zjistil, že se Dorothy nezmýlila ani v jediném hieroglyfickém znaku. Tyto malby přitom nebyly nikde publikovány a nikdo je předtím neviděl. Inspektor zbledl a od té chvíle o ní nikdo v Abydosu neřekl křivé slovo.

Jak zahanbila moderní vědu

Omm Sety se stala pro egyptology neocenitelným pokladem. Její znalosti starověkých rituálů nebyly teoretické – ona věděla, jak se ty věci dělaly prakticky. Pomohla objevit obrovské množství artefaktů.

Jedním z nejslavnějších důkazů byla právě ona bájná zahrada z jejích dětských vzpomínek. Archeologové tvrdili, že kolem chrámu v Abydosu nikdy žádná zahrada nebyla, protože půda je tam příliš suchá a písčitá. Dorothy ale trvala na svém: „Tady, na severní straně chrámu, byla velká zahrada, kde jsem trhala květy pro oltáře. Byly tu stromy a zavlažovací kanály.“

Vědci nakonec na jejím určeném místě začali kopat spíše z rozmaru. K jejich naprostému šoku vykopávky v hloubce několika metrů pod pískem odhalily zbytky starověkých zavlažovacích příkopů, ztvrdlé bahno a zkamenělé kořeny stromů přesně tam, kde Dorothy ukázala.

Stejně tak pomohla najít ztracenou podzemní chodbu na severní straně chrámu a lokalizovala skrytou knihovnu s cennými texty. Slavní archeologové jako William Kelly Simpson nebo Klaus Baer s ní pravidelně konzultovali své nálezy. Sice nevěřili na reinkarnaci, ale museli uznat, že Dorothy má přístup k informacím, které moderní věda prostě nedokáže racionálně vysvětlit.

Život mezi dvěma světy

Omm Sety žila v Abydosu v prostém domku z nepálených cihel, obklopená husami a kočkami. Místní lidé ji milovali. Brali ji jako svatou ženu. Dorothy sice respektovala islám i křesťanství svých sousedů, ale tajně v chrámu dál prováděla staroegyptské rituály. Každý měsíc přinášela oběti vína, chleba a husího tuku na oltáře boha Usira. Před vstupem do chrámu se zouvala, což tehdy žádný archeolog nedělal.

Říkalo se o ní, že má zvláštní moc nad zvířaty. Dokázala prý holýma rukama chytat jedovaté kobry a krmit je, aniž by jí ublížily. Tvrdila, že kobry v sobě nosí ducha starověké bohyně Vadžet a kněžce neublíží.

Až do své smrti v roce 1981 žila na hraně dvou světů – moderního 20. století a dávného Egypta 13. století před naším letopočtem. Zemřela ve věku 77 let. Kvůli svým pohanským rituálům nemohla být pohřbena na muslimském ani křesťanském hřbitově. Místní jí proto vykopali hrob na kraji pouště, hned vedle jejích milovaných ruin v Abydosu, s hlavou otočenou směrem k západu – tak, jak to dělali staří Egypťané, když odcházeli do říše mrtvých.

Jeho tajemství si Dorothy vzala s sebou. Byla to jen brilantní vědkyně s fotografickou pamětí a obsesí, nebo se její duše skutečně po třech tisících letech vrátila domů za svým faraonem? Odpověď leží hluboko pod pískem v Abydosu.

Zdroje:

• The New York Times / BBC – Historické články a publicistické materiály mapující život Dorothy Eady a její přínos pro egyptologii.
• Egypt Exploration Society (EES) – Záznamy a dokumentace o její odborné práci, kresbách a asistenci při vykopávkách v Abydosu.
• Kniha „Omm Sety’s Abydos“ (Dorothy Eady) – Její vlastní odborná publikace detailně popisující chrám, rituály a reálie starověkého Egypta.
• Kniha „The Search for Omm Sety“ (Jonathan Cott) – Biografické dílo obsahující rozhovory s jejími spolupracovníky, archeology a rodinou, které podrobně zkoumá vědecky nevysvětlitelné momenty jejího života.