Diktatura s modrým logem? Když se záchrana světa mění v absolutní kontrolu nad našimi životy

Světové elity přicházejí s novým viníkem našeho podlomeného zdraví: za všechno prý může klima. Je ale mnohem snazší ukázat prstem na globální oteplování než se podívat do zrcadla a rekapitulovat události z minulých let. Proč nadnárodní organizace, které nikdo z nás nevolil, čím dál víc rozhodují o tom, co máme jíst, co si myslet a jak máme žít?

Při sledování veřejných projevů nejvyšších představitelů Světové zdravotnické organizace člověka snadno přepadne pocit prázdnoty. Scénář je totiž pokaždé stejný.

Zase se před námi objevuje nový, neviditelný nepřítel, na kterého lze svést všechno lidské utrpení. Tentokrát se dozvídáme, že za dramatický nárůst srdečních onemocnění, plicních chorob a rakoviny může změna klimatu. Nejdříve to byla jedna věc, pak druhá, teď je to klima a zítra to dost možná bude hybridní válka.

Mezitím se však úplně vytrácí debata o tom, co se ve světě skutečně dělo v posledních letech. Lidé vnímají nepřirozené nárůsty vážných onemocnění a úmrtí, která se až příliš často týkají mladé generace – lidí, kteří měli mít celý život teprve před sebou. V široké veřejnosti logicky roste frustrace z toho, že se oficiální místa dostatečně nezabývají otázkami, zda tyto smutné statistiky nemohou mít souvislost s masivními vakcinačními kampaněmi z minulých let.

Namísto hlubokého prověřování všech možných příčin a otevřeného dialogu se však raději ukazuje prstem na globální oteplování nebo emise CO2.

Změna klimatu, v té formě, v jaké je nám denně předkládána, se pro mnohé stává spíše politickým nástrojem než čistou vědou. Působí jako univerzální záminka pro zavádění větší kontroly, šíření strachu a umlčování jakéhokoliv kritického myšlení. Jakmile jeden příběh přestane fungovat a lidé začnou klást nepohodlné otázky, okamžitě se vytáhne jiná karta.

Důvěryhodnost velkých institucí se ale neztrácí náhodou. Ztrácí se přesně ve chvíli, kdy pokračují ve svém monologu v naivním domnění, že si lidé nedokážou spojit souvislosti.

Když si vedle sebe postavíte čtyři známé zkratky – Světová zdravotnická organizace, Světové ekonomické fórum, OSN a Evropská unie – dojdete k jednomu zásadnímu jmenovateli. Tyto organizace nikdo z běžných občanů nikdy nevolil. Nikdo z nás si nevybral jejich vedení a nikdo z nás je nemůže prostřednictvím demokratických voleb odvolat. A přesto tyto nadnárodní struktury, stojící vysoko nad suverénními státy a národy, čím dál častěji rozhodují o našem zdraví, našich penězích, našem jídle a naší osobní svobodě.

Tento systém už dávno nepřipomíná klasickou demokracii, kde rozhoduje hlas lidu. Mění se v mocenské struktury, které diktují, co si máme myslet, co máme říkat, nebo dokonce co si máme nechat aplikovat do vlastního těla. Pokud s jejich vizí nesouhlasíte, jste okamžitě onálepkováni jako popírači, stáváte se nebezpečnými pro společnost a vaše názory čelí skryté či otevřené cenzuře. Elity se podle svého vlastního přesvědčení nikdy nemýlí. Vina leží vždy na vnějších okolnostech nebo na občanech, kteří prý jen dostatečně nerozumí složitosti světa.

Skutečná svoboda se ale nevyjednává na uzavřených schůzkách v Davosu, neručí se za ni v Ženevě a nerazítkuje se v Bruselu nebo v New Yorku. Svoboda odjakživa patřila národům a lidem, kteří v nich žijí. Je načase si uvědomit, že moc, kterou nelze kontrolovat, volit ani zastavit, představuje vážné riziko pro nás všechny.

Tento text vyjadřuje pouze můj osobní názor a pohled na současné dění ve světě. Nikoho se nesnažím přesvědčovat o své pravdě, pouze sdílím myšlenky a pocity, které ve mně vyvolává sledování dnešních globálních událostí a diskusí ve společnosti.