Muž za kouřovým sklem: Jak pořad Tabu boural předsudky a šokoval devadesátkové Česko

Když se v devadesátých letech v obývacích pokojích rozezněla temná, tajuplná znělka a na obrazovce se objevil tehdy velmi mladý, seriózní lékař Roman Šmucler, diváci u televizí sotva dýchali.

Pořad Tabu byl dalším neuvěřitelným fenoménem rodící se televizní zábavy, který diváky nenechával chladnými. Zatímco erotické Peříčko bylo spíše o odlehčené zábavě a zvědavosti, Tabu nahlíželo do těch nejtemnějších, nejhlubších a často děsivých koutů lidské duše a společnosti.

Princip byl na tehdejší dobu naprosto revoluční. Do studia, kterému dominovalo velké kouřové sklo, přicházeli lidé, kteří v sobě nosili tajemství, o kterém se báli mluvit i se svými nejbližšími. Schovaní za silnou stěnou, viditelní jen jako rozmazané siluety a s elektronicky deformovaným hlasem, se poprvé v životě zpovídali z věcí, které tehdejší většinová společnost považovala za absolutně nepřípustné.

Odvrácená strana lidské přirozenosti v přímém přenosu

Témata pořadu byla neskutečně pestrá a odvážná. Jeden týden seděl za sklem člověk, který prožíval bizarní sexuální fetiše nebo žil v polyamorních vztazích, další týden se diváci dívali na siluetu ženy, která dobrovolně pracovala v nejstarším řemesle, nebo muže, který přežil pokus o vraždu. Roman Šmucler do studia zval také lidi s těžkými psychickými poruchami, závislostmi nebo ty, kteří se museli vyrovnat s krutou ranou osudu.

Český národ, který byl po desítky let zvyklý na šedivou televizní nudu a přísnou cenzuru, kde se o problémech zásadně mlčelo, na to koukal s otevřenými ústy. Pro tehdejší diváky to byl drsný a šokující střet s realitou. Najednou zjišťovali, že svět kolem nich není černobílý a že za zdmi sousedních domů se často odehrávají příběhy, které by nevymyslel ani ten nejvynalézavější scénárista.

Hlas z temnoty a psychologická laboratoř

Největší kouzlo celé show spočívalo v neuvěřitelném napětí. Roman Šmucler nehrál roli bulvárního hyeny, který chce z hosta vymámit co nejvíc špíny. Naopak, s chladným, profesionálním a téměř lékařským klidem pokládal sice přímé a tvrdé, ale nesmírně kultivované otázky. Do studia si navíc pravidelně zval odborníky – psychology, sexuology a právníky, kteří se snažili dané téma rozebrat z vědeckého pohledu.

Lidé u televizí byli fascinováni tou anonymní upřímností. Ten deformovaný, kovový hlas, který mluvil z naprosté temnoty za sklem, měl v sobě zvláštní magickou sílu. Čtenáři a diváci si uvědomovali, že ten člověk za sklem může být jejich kolega z práce, soused z patra nebo klidně i někdo z vlastní rodiny. Tabu tak nastavovalo tehdejší společnosti zrcadlo, které často hodně bolelo, protože odhalovalo naši vlastní malost a neochotu přijímat odlišnosti.

Odkaz kouřového skla v dnešním světě

S postupem let a rozvojem internetu, kde se lidé začali masivně svěřovat na sociálních sítích pod přezdívkami, začal formát pořadu přirozeně ztrácet na své exkluzivitě. To, co v roce 1995 působilo jako absolutní šok a výbuch bomby, se postupem času stalo běžnou součástí veřejné debaty. Pořad nakonec po letech úspěšného vysílání skončil, ale jeho stopa v české popkultuře zůstává nesmazatelná.

Když se dnes podíváme zpátky na fenomén Tabu, vidíme víc než jen starou televizní show s retro grafikou.

Vidíme odvahu otevřít dveře tam, kde byl dříve jen strach a mlčení. Tento pořad nám ukázal, že ta největší tajemství nenosíme schovaná v zamčených truhlách na půdě, ale hluboko ve vlastním svědomí.

A že někdy zkrátka stačí jen odhodit předsudky, tichu naslouchat a zjistit, že pod povrchem každého „podivného“ příběhu se schovává úplně obyčejná touha po pochopení a lidské blízkosti.

Použité zdroje a literatura

• ŠMUCLER, Roman a kolektiv. Tabu: Tajemství, která šokovala národ. Praha: Formát (Knižní zpracování nejzajímavějších a nejčtenějších lidských osudů z pořadu).
• Sociologický ústav. Média a bourání společenských tabu v České republice v divokých devadesátých letech. Praha: Akademie věd ČR.
• Televizní archivy. Kompletní videozáznamy pořadu Tabu (TV Nova, léta 1994–2001).
• Dobový tisk. Televizní týdeníky a společenské magazíny rozebírající tehdejší sledovanost a reakce veřejnosti.