Cesty časem a prostorem,  Politika,  Tajemství

Operace Mincemeat: Jak mrtvola bezdomovce s milostnými dopisy od vymyšlené snoubenky zachránila desetitisíce životů

Spread the love

Představte si britskou ponorku HMS Seraph, která se v dubnu 1943 potichu vynoří kousek od španělského pobřeží. Je hluboká noc, moře šplouchá o ocelový trup a posádka vynáší na palubu podivný náklad zabalený v nepromokavém vaku. Nejsou to zbraně ani výsadkáři, ale zmrzlé tělo muže v uniformě britského majora, kterému k zápěstí připevnili řetízkem kožený kufřík.

Velitel ponorky odříká krátkou modlitbu, námořníci spustí tělo do vln a ponorka okamžitě mizí pod hladinou. O pár hodin později vyplaví příliv tohoto „utopeného důstojníka“ na pláž u španělského města Huelva. Místní rybáři netuší, že právě našli hlavní rekvizitu nejgeniálnějšího podvodu druhé světové války – operace s krycím názvem Mincemeat (Mleté maso). Celý plán zněl tak šíleně, že by ho nevymyslel ani spisovatel špionážních románů – i když pravdou je, že u jeho zrodu skutečně stál muž, který o pár let později stvořil Jamese Bonda.

Šílený plán z kanceláře budoucího tvůrce Jamese Bonda

V roce 1943 stáli Spojenci před zásadním úkolem. Potřebovali se vylodit na Sicílii, aby mohli zahájit osvobozování Evropy odspodu. Problém byl v tom, že Sicílie byla na mapě tak jasným a logickým cílem, že i sám Winston Churchill prohlásil: „Každý kromě úplného idiota ví, že dalším cílem je Sicílie.“ Němci tam proto nahromadili obrovské množství vojáků, tanků a děl.

Britská tajná služba MI5 potřebovala Hitlera přesvědčit o naprostém nesmyslu – že Spojenci Sicílii vynechají a místo ní zaútočí na Řecko a Sardinii. Jenže jak donutit německé velení, aby uvěřilo takové báchorce? Dva britské mozky, důstojník námořní rozvědky Ewen Montagu a pilot Charles Cholmondeley, oprášili starý nápad, na kterém se předtím podílel i mladý důstojník Ian Fleming (ano, ten Ian Fleming, který později napsal knihy o agentovi 007). Plán zněl jednoduše: podstrčit Němcům mrtvolu spojeneckého kurýra, u kterého najdou „přísně tajné“ dopisy o invazi do Řecka.

Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.

QR Platba 19 Kč

Kdo byl ve skutečnosti „major William Martin“?

Nejtěžší bylo sehnat správné tělo. Muselo patřit muži, jehož smrt vypadala jako utonutí po letecké havárii a jehož zmizení nebude nikdo z rodiny nahlásit policii. Britští agenti prohledávali londýnské márnice v naprostém utajení, až narazili na tělo čtyřiatřicetiletého muže jménem Glyndwr Michael. Byl to chudý velšský tulák, který přišel o rodiče, neměl práci ani domov a v opuštěném skladišti v Londýně spáchal sebevraždu tím, že snědl pastu s jedem na krysy.

Z pohledu tajné služby byl Glyndwr dokonalý kandidát. Jed způsobil, že se mu v plicích nahromadila tekutina, což při zběžné pitvě vypadalo přesně jako následek utonutí v moři. Neměl žádné blízké příbuzné, kteří by ho hledali, a jeho tělo uložili na tři měsíce do chladicího boxu, zatímco mu tajná služba vyráběla úplně nový, luxusní životopis.

Z chudého bezdomovce se na papíře stal kapitán (s dočasnou hodností majora) William Martin od Královské námořní pěchoty. Protože neměli jeho fotku z mládí, prošli agenti tisíce tváří v londýnských úřadech, až našli důstojníka MI5, který byl zesnulému podobný jako vejce vejci, vyfotili ho v uniformě a snímek vlepili do falešného vojenského průkazu.

Kapesní románek jako z červené knihovny

Tvůrci operace věděli, že německá zpravodajská služba Abwehr je extrémně podezřívavá. Kdyby u mrtvého důstojníka našli jen nablýskanou uniformu a přísně tajné plány, okamžitě by zavětřili past. Museli mu proto vycpat kapsy drobnými lidskými detaily, které by přesvědčily i toho největšího skeptika, že jde o skutečného člověka z masa a kostí.

Vymysleli mu proto fiktivní snoubenku jménem Pam. Roli Pam sehrála mladá sekretářka z MI5 Jean Leslieová, která pro „majora Martina“ napsala dva vášnivé milostné dopisy plné něžností, obav o jeho bezpečí a plánů na svatbu. Přidala k nim i svou vlastní fotografii v plavkách. Aby byl příběh ještě šťavnatější, dali mu do kapsy účtenku za drahý diamantový zásnubní prsten z londýnského klenotnictví a naštvaný dopis od fiktivního otce, který synovi vyčítal, že se žení moc brzy.

Nechyběly ani naprosto všední věci: dva ústřižky vstupenek z londýnského divadla (aby to vypadalo, že před odletem vzal Pam na rande), účet za ubytování v exkluzivním londýnském klubu, svazek klíčů, nedokouřené cigarety, zápalky a především naštvaná upomínka z banky Lloyds, která majora upozorňovala, že přečerpal účet o 79 liber.

Tenhle dopis musel osobně podepsat ředitel banky, který netušil, proč to po něm tajná služba chce, ale udělal to pro krále a vlast.

Jak se chytil samotný Adolf Hitler

Nejdůležitější částí výbavy byl ale kožený kufřík připoutaný řetízkem k zápěstí. Uvnitř ležel osobní dopis od vysokého britského generála adresovaný veliteli spojeneckých sil v severní Africe. Dopis byl napsán neformálním, lehce drbavým tónem, ve kterém se psalo, že útok na Řecko je hotová věc a že Spojenci záměrně šíří fámy o vylodění na Sicílii, aby Němce zmátli.

Tělo vypuštěné u Španělska splnilo svůj úkol na jedničku. Španělsko bylo sice oficiálně neutrální, ale místní úřady i policie byly prolezlé německými agenty. Španělé kufřík zabavili, opatrně ho otevřeli (vložili do něj i malou řasu, aby mohli zkontrolovat, zda v něm někdo nehrabal, což Britové po vrácení kufříku okamžitě poznali), dokumenty vyfotili a předali německému Abwehru v Madridu.

Když se kopie dopisů dostaly na stůl v Berlíně, Adolf Hitler skočil na špek i s navijákem. Byl tak skálopevně přesvědčený, že dokumenty jsou pravé, že okamžitě vydal rozkaz stáhnout ze Sicílie elitní tankovou divizi, přesunul do Řecka těžké dělostřelectvo, poslal tam minolovky a dokonce tam převelil i svého oblíbeného polního maršála Erwina Rommela, aby řídil obranu Řecka.

Vítězství bez jediného výstřelu

Když 10. července 1943 spojenecké armády skutečně vtrhly na Sicílii, narazily na mnohem slabší odpor, než kdokoli doufal. Němci dokonce ještě dva týdny po začátku invaze věřili, že útok na Sicílii je jen zastírací manévr a hlavní úder teprve přijde v Řecku. Operace Mincemeat podle odhadů historiků zachránila životy až třiceti tisícům spojeneckých vojáků.

Sám Winston Churchill obdržel po úspěšném vylodění slavný telegram o pouhých třech slovech: „Mleté maso spolknuto.“ Tělo chudého velšského tuláka Glyndwra Michaela bylo s plnými vojenskými poctami pohřbeno na hřbitově ve španělské Huelvě pod jménem majora Williama Martina.

Až o desítky let později nechala britská vláda na jeho náhrobek připsat jeho skutečné jméno a větu: „Sloužil jako major William Martin.“ Muž, který za svého života neměl vůbec nic a nikdo ho neznal, tak po své smrti pomohl porazit jednoho z největších tyranů v dějinách.

Zdroje:

  • The National Archives (UK) – Operation Mincemeat
  • Imperial War Museums (IWM) – The Real Story of Operation Mincemeat
  • MI5 (Security Service) – Operation Mincemeat: The Man Who Never Was
  • Kniha Operation Mincemeat: How a Dead Man and a Bizarre Plan Fooled the Nazis and Assured an Allied Victory (autor Ben Macintyre)
  • Kniha The Man Who Never Was (autor Ewen Montagu)

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

sofiepise
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.