Příběhy s duší,  Tajemství

Jiří Schelinger: Rebel s chraplákem, který předběhl dobu, a záhada jeho posledního skoku do Dunaje

Spread the love

Psal se duben roku 1981. Československá pop-music tehdy připomínala pečlivě zastřižený trávník, na kterém smělo vyrůst jen to, co schválily kulturní komise. A uprostřed téhle šedi stál muž, který do ní vůbec nezapadal. Dlouhá blonďatá hříva, pronikavé oči a hlas, který zněl jako smirek smíchaný s medem.

Jiří Schelinger byl zjevením. V době, kdy se v rádiích hrály uhlazené normalizační šlágry, on se skupinou Františka Ringo Čecha rozpoutal na pódiích tvrdou rockovou bouři, ze které šílely desetitisíce fanoušků a zároveň naskakovala husí kůže soudruhům na ministerstvu kultury.

Pak ale přišel 13. duben 1981. Jiří odjel do Bratislavy natočit televizní pořad, večer se posadil do vinárny – a o pár hodin později skočil z bratislavského Starého mostu do ledových vod Dunaje. Bylo mu pouhých třicet let. Jeho smrt okamžitě spustila lavinu dohadů, konspirací a otázek, na které se dodnes nenašla stoprocentní odpověď.

Kluk z Bousova, který nechtěl zapadnout do šablony

Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v malé vesnici Bousov na Čáslavsku do hudební rodiny – otec byl učitelem hudby a kytaristou, maminka květinářkou. Sám Jiří to ale na žádnou vzornou dráhu neviděl. Vyučil se instalatérem, jenže místo trubek a hasáků ho přitahovala kytara, bigbít a svoboda, která z hudby sálala.

Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.

QR Platba 19 Kč

Zlom přišel v srpnu 1968. Sedmnáctiletý Jiří se tehdy v Praze zapojil do vylepování protestních plakátů proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Skončil ve vazbě, kde v zoufalství a strachu z toho, co ho čeká, spáchal demonstrativní pokus o sebevraždu. Tento krok mu paradoxně zachránil kůži – místo vězení putoval na psychiatrickou léčebnu v Bohnicích a dostal takzvanou modrou knížku, díky které nemusel na dvouletou vojnu. Svobodu ale musel vybojovat znovu, tentokrát na hudební scéně.

Hlas jako zvon, který vlastně nebyl zvonem

Na začátku sedmdesátých let vystřídal několik kapel, až v roce 1972 zakotvil ve skupině Faraon. Právě tam vznikla píseň, která z něj přes noc udělala hvězdu první velikosti – nesmrtelná balada Holubí dům.

Zajímavé je, že sám Schelinger z ní zpočátku nebyl vůbec nadšený. Považoval se za rockera a jemná lyrická píseň mu připadala příliš měkká. Jenže v momentě, kdy ji nazpíval svým nezaměnitelným, lehce nakřáplým tenorem, vzniklo kouzlo. Lidé po celé republice najednou znali jeho jméno.

Krátce nato si ho všiml František Ringo Čech a přetáhl ho do své kapely. Tím začala nejslavnější éra československého hard rocku. Schelinger na pódiu nepůsobil jako strnulý socialistický zpěvák u stojanu s mikrofonem. Hýbal se jako světová hvězda, měl charisma Roberta Planta z Led Zeppelin a dokázal vyzpívat neuvěřitelné výšky i syrové rockové polohy. Když v roce 1977 vyšlo legendární album Hrrr na ně…, šlo o historicky první českou hardrockovou dlouhohrající desku. Pro fanoušky to byl zázrak, pro režimní cenzory rudý hadr.

Mezi slávou, tlakem režimu a hledáním smyslu

Život rockové hvězdy v normalizačním Československu nebyl procházkou růžovou zahradou. Na jedné straně vyprodané sály, zástupy fanynek a obrovská popularita, na straně druhé neustálý dohled státní moci. Schelinger se netajil tím, že mu v dusné atmosféře konce sedmdesátých let dochází vzduch.

Když v roce 1977 podepsal takzvanou Antichartu – stejně jako drtivá většina umělců, kteří chtěli dál vystupovat – nesl to vnitřně velmi těžce. Začal se zajímat o východní filozofie, buddhismus a hledal únik z reality, která mu připadala stále těsnější. Svým blízkým přátelům často říkal, že má pocit, jako by na světě už splnil to, co měl, a že se cítí vyčerpaný. Státní bezpečnost ho navíc měla v hledáčku kvůli jeho kontaktům i nekonformnímu vystupování.

Osudná bratislavská noc: Co se stalo na Starém mostě?

  1. dubna 1981 odjel Jiří Schelinger do Bratislavy, kde měl druhý den natáčet v televizi. Večer zašel do známé vinárny Krym, kde se potkal s několika lidmi – mimo jiné se svou tehdejší přítelkyní a také s dvojicí mladíků, kteří ho poznali a přisedli si ke stolu.

Podle oficiální vyšetřovací verze se společnost pozdě večer vydala na procházku směrem k Dunaji. Na Starém mostě se pak odehrálo něco, co dodnes nedává spát jeho fanouškům ani rodině. Jeden z přítomných mužů údajně vyhecoval Jiřího k šílené sázce, kdo z nich dokáže skočit z mostu do rozbouřené jarní řeky.

Ten muž nakonec neskočil. Jiří Schelinger ale odložil kabát, vylezl na zábradlí a vrhl se do ledové vody. Prudký proud ho okamžitě strhl pod hladinu.

Pohřeb bez identifikace a teorie, které nezmizely

A právě tady začínají otazníky, které z tragédie udělaly jednu z největších záhad naší hudební historie:

  • Tělo se našlo až po téměř měsíci. Řeka vydala mrtvé tělo muže až 7. května 1981 u obce Horný Bar, desítky kilometrů po proudu od Bratislavy. Voda ho za tu dobu změnila k nepoznání.
  • Rodina tělo nikdy neviděla. Urna s popelem byla uložena na pražských Olšanských hřbitovech, aniž by kdokoli z nejbližších příbuzných tělo před zpopelněním osobně identifikoval. Úřady vše uzavřely jako nešťastnou náhodu na základě zubní karty.
  • Stíny StB a emigrace. Okamžitě se vyrojily spekulace. Jedni tvrdili, že nešlo o nešťastnou sázku, ale o promyšlenou vraždu zinscenovanou Státní bezpečností, které byl nepohodlný. Jiní – včetně jeho bratra Milana Schelingera – dlouhá léta připouštěli i romantickou teorii, že v hrobě leží úplně jiný utopenec a Jiří celou smrt jen využil k tomu, aby tajně emigroval na Západ a začal nový život bez komunistických zákazů.

Žádný důkaz o tom, že by Jiří Schelinger žil kdekoli v zahraničí, se však za více než čtyřicet let nikdy neobjevil.

Ať už se té chladné dubnové noci na bratislavském mostě stalo cokoli, jedno je jisté: česká hudba tehdy přišla o hlas, jaký tu předtím ani potom nikdy nebyl. Jiří Schelinger stihl natočit jen hrstku alb, přesto jeho písně jako Holubí dům, Šípková Růženka, Jahody mražený nebo Náměsíčná znějí z rádií dodnes s takovou silou, jako by je nazpíval včera.


Zdroje a doporučená literatura

  • Petr Bošnakov, Milan Schelinger – Jiří Schelinger: Život a… 1951–1981 (nakladatelství Levné knihy KMa, 2003)
  • Český rozhlas – pořad Zpěvák s „nemocným hlasem“. Od tragické smrti Jiřího Schelingera uplyne čtyřicet let
  • Lifee.cz – článek 40 let od záhadné smrti Jiřího Schelingera: Kdo skutečně leží v jeho hrobě?
  • Wikipedie – heslo Jiří Schelinger

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

sofiepise
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.