Cesty časem a prostorem,  Historie,  Ke kafi ☕,  Příběhy s duší

Královna pražského podsvětí Belle Époque. Jak bývalá služebná vybudovala lihové impérium a stala se matkou chudiny

Spread the love

Vznešená Praha devatenáctého století se ráda chlubila svými vlastenci, literárními salony a aristokratickými paláci. Jenže skutečné srdce tehdejšího českého národního obrození netlouklo v mramorových sálech, ale v těžkém, štiplavém kouři lihovarů a pivovarských spilek.

Uprostřed Starého Města, na Betlémském náměstí v domě U Halánků, vládla pevnou rukou žena, která se stala legendou ještě za svého života. Anna Náprstková-Fingerhutová, rozená Hamová, byla dvonásobnou vdovou, nejúspěšnější pražskou byznysmenkou své doby a jednou z nejbohatších měšťanek. Její příběh je fascinující ukázkou toho, jak se z naprostého dna, chudoby a posluhování dá vybudovat milionové impérium. Žena, která musela čelit rodinným tragédiím a pletichám pražské konkurence, nakonec proměnila své obří jmění v palivo pro pokrok a stala se milovanou „panímaminkou“ všech, které osud srazil na kolena.

Z chudinské čtvrti do čela malostranského obchodu

Anna Hamová se narodila v dubnu roku 1788 v Praze do rodiny, která sice původně vlastnila mlýn, ale řada nešťastných náhod a brzká smrt otce ji uvrhly do extrémní chudoby. Když Anně bylo pouhých osm let, její matka vážně onemocněla. Jako dítě ze třinácti sourozenců poznala Anna syrovou realitu hladu a tvrdé práce. Namísto bezstarostného dětství musela od rána do noci posluhovat v cizích domácnostech za pár krejcarů a kousek okoralého chleba.

Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.

QR Platba 19 Kč

Obrat nastal, když si její pracovitosti a bystré mysli všiml její strýc. V pouhých čtrnácti letech jí svěřil dohled nad svým obchodem na Malé Straně. Anna projevila nevídaný obchodní talent. Byla vlídná k zákazníkům, ale nekompromisní v účtech. Pod jejím vedením živnost začala prosperovat. Během deseti let těžké dřiny si Anna dokázala našetřit nevídanou částku – 80 zlatých. Tyto pracně vydělané peníze se staly jejím věnem, když se v devatenácti letech provdala za sklepníka Jana Nováka. Mladí manželé si pronajali stravovatelství a posléze i pivovar na Malé Straně. Jenže osud Annu nešetřil. Po dvanácti letech manželství Jan Novák zemřel a Anna zůstala poprvé sama s břemenem dluhů a rozjetého podniku.

Impérium U Halánků a německé pletichy s příjmením

Anna se však odmítla vzdát. Jako vdova vedla pivovar sama, dokud se po čtyřech letech neprovdala podruhé. Jejím vyvoleným se stal sládek Antonín Fingerhut. Tento muž sice pocházel ze staré české rodiny Náprstků, avšak úřady jeho jméno do matrik zapsaly německy jako Fingerhut. Tento zdánlivý detail později sehrál obří roli v rodinných dramatech.

Společně v roce 1826 zakoupili rozsáhlý a polorozpadlý klasicistní dům U Halánků na Betlémském náměstí, jehož historie sahala až do středověku. Anna okamžitě rozjela byznys ve velkém. K pivovaru přidala moderní vinopalnu a lihovar, otevřela výnosný výčep a restauraci. Dokázala vycítit, po čem tehdejší Praha toužila – po levném, ale kvalitním alkoholu a poctivém jídle. Dům U Halánků se stal zlatým dolem.

Když v roce 1832 Antonín Fingerhut zemřel, Anna se stala dvojnásobnou vdovou. Na jejích bedrech zůstala nejen celá obří firma, ale také výchova dvou synů – Ferdinanda a Vojtěcha. Anna se chopila kormidla s energií, která šokovala tehdejší ryze mužský podnikatelský svět. Pražští konkurenční sládci se ji pokoušeli zničit pletichami, udáními na úřadech a cenovou válkou. Anna však všechny útoky ustála. Stala se jednou z nejbohatších žen v zemi, a zatímco její zisky stoupaly, ona sama dál chodila v prostých šatech, osobně kontrolovala čistotu sudů a vstávala před svítáním.

Revoluční syn v Americe a matčiny miliony

Skutečná zkouška její mateřské a podnikatelské síly přišla v revolučním roce 1848. Její mladší syn Vojtěch (který si z hrdosti změnil německé příjmení Fingerhut zpět na české Náprstek) se aktivně zapojil do radikálního studentského povstání proti rakouské monarchii. Když byla revoluce brutálně potlačena a Vojtovi hrozilo zatčení a dlouholeté vězení, musel narychlo uprchnout za oceán do Spojených států.

Pro Annu to byla zdrcující rána. Její milovaný syn žil v exilu v Americe celých devět let. Celou tu dobu však lihovar U Halánků pracoval na plné obrátky jen proto, aby Vojtu v zámoří financoval. Anna posílala přes oceán tisíce zlatých. Vojta díky matčiným penězům nemusel v USA bojovat o holé přežití – mohl cestovat, studovat moderní technologie, sbírat knihy, technické vynálezy do domácnosti a nasávat myšlenky o emancipaci žen a svobodě. Anna sice v dopisech syna neustále prosila, aby se vrátil a převzal rodinné řemeslo, ale zároveň hrdě financovala jeho sny o modernizaci zaostalých Čech.

Mecenáška zástupů a chléb pro čtyři tisíce lidí

Když se Vojta v roce 1858 konečně vrátil do Prahy, dům U Halánků se pod Annou patronací proměnil v epicentrum českého společenského a vědeckého života. Anna plně financovala synovy revoluční nápady. V jejím domě vznikla první veřejná knihovna, salon, kde se scházela tehdejší elita (včetně Boženy Němcové či Františka Palackého), a slavný Americký klub dam – první český spolek pro vzdělávání a emancipaci žen. Anna Náprstková také stála u zrodu Českého průmyslového muzea, kterému po své smrti odkázala obrovské finanční prostředky.

Její dobročinnost však přesahovala intelektuální kruhy. Anna nikdy nezapomněla na bídu svého vlastního dětství. První den v měsíci se před domem U Halánků tvořily nekonečné fronty. Anna osobně rozdávala chudým rodinám čerstvé bochníky chleba a peněžité almužny. Podle dobových policejních hlášení takto měsíčně podpořila až 4 000 chudých, studentů a poutníků, kterým navíc v zázemí lihovaru poskytovala nocleh zdarma. Mezi slovenskými dráteníky a potulnými řemeslníky, kteří procházeli českými zeměmi, se zpráva o její dobrotě šířila jako legenda. Znali ji výhradně jako „panímaminku od Halánků“.

Konec jedné éry a nesmrtelný odkaz

Anna Náprstková-Fingerhutová zemřela 20. října 1873 v Praze ve věku 85 let. Její pohřeb se stal jednou z největších společenských událostí tehdejší Prahy. Za její rakví kráčely tisíce lidí – od nejvyšších politiků a akademiků až po ty nejchudší žebráky z pražských předměstí, kteří ztratili svou jedinou zastánkyni. Její popel byl uložen v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Vojta Náprstek sice získal slávu jako velký mecenáš a zakladatel muzea, které dodnes nese jeho jméno na Betlémském náměstí, avšak pravdou zůstává, že bez tvrdé práce, geniálního obchodního ducha a nekonečné štědrosti jeho matky Anny by žádný z jeho vlasteneckých projektů nikdy nespatřil světlo světa. Anna Náprstková dokázala, že největší silou člověka není jen schopnost peníze vydělat, ale především vědět, jak je použít ve prospěch druhých a pro lepší zítřky celé společnosti.

Použité zdroje:

  • Národní muzeum – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur: Archivní dokumenty rodiny Náprstkových a korespondence Anny Náprstkové (1826–1873).
  • Soukromý život a veřejné blaho rodiny Náprstkových: Odborná historická studie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (Slovo a smysl).
  • eSbírky – kulturní dědictví on-line: Dobové portréty Anny Fingerhutové a Antona Fingerhuta (historické rozbory Jiřího Vaňka).
  • Památky a historie pivovarnictví v Praze: Historické zápisy o provozu vinopalny a pivovaru U Halánků na Starém Městě.

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

sofiepise
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.