Blanche Monnier: Matka ji pohřbila zaživa kvůli chudému milenci. Hororový osud pařížské krásky, kterou našli po 25 letech
Měla všechno, co si mladá žena na konci devatenáctého století mohla přát. Blanche Monnier pocházela z prestižní a nesmírně bohaté aristokratické rodiny z francouzského Poitiers. Byla vyhlášenou kráskou s jemnými rysy a zástupy nápadníků z nejvyšších společenských kruhů. Její matka Louise, vážená vdova známá svou charitativní činností, pro svou dceru plánovala zářivou budoucnost. Stačilo však jedno jediné rozhodnutí, které nebylo v souladu s rodinným statusem, a milovaná dcera doslova zmizela z povrchu zemského. Pro sousedy a přátele zemřela. Ve skutečnosti však Blanche prožívala čtvrt století nefalšovaného hororu v temné komoře vlastního rodného domu.

Zakázaná láska a rozsudek bez soudu
Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.
Drama začalo v roce 1876, kdy bylo Blanche pětadvacet let. Zamilovala se. Mužem jejího srdce se však nestal žádný bohatý šlechtic, ale starší, chudý a neúspěšný právník. Pro hrdou matku Louise Monnier to byla nepředstavitelná hanba a společenská sebevražda. Matka dceři sňatek rezolutně zakázala, ale Blanche projevila nečekanou tvrdohlavost a odmítla se lásky vzdát.
Matka se společně se svým synem Marcelem, bratrem Blanche, rozhodla pro radikální řešení. Dokud dívka nedostane rozum a od svého milence neodstoupí, zůstane zavřená v malém podkrovním pokoji. Ani jedna z žen tehdy netušila, že se tento provizorní trest protáhne na neuvěřitelných pětadvacet let. Blanche se odmítla podřídit a její věznitelé zase odmítli ustoupit.
Ztracená pro svět, pohřbená v podkroví
Sousedé si brzy všimli, že mladá kráska zmizela. Rodina Monnierových však s ledovým klidem rozšířila zprávu, že Blanche nečekaně odjela studovat do zahraničí nebo že podlehla těžké nemoci. Čas plynul, chudý právník v roce 1885 zemřel a na Blanche svět pomalu zapomněl. Život ve vile Monnierových běžel dál ve vyjetých kolejích. Matka Louise získávala ocenění za dobročinnost a syn Marcel úspěšně pracoval v právní sféře.
Nad jejich hlavami, za zatlučenými okenicemi a zamčenými dveřmi, se mezitím Blanche měnila v živoucí přízrak. Pokoj byl udržován v absolutní temnotě. Pětadvacet let dívka neviděla sluneční světlo, nedýchala čerstvý vzduch a s nikým nepromluvila. Její matka a bratr ji odmítali jakkoli mýt nebo jí čistit pokoj. Jídlo, které dostávala, tvořily pouze zbytky od večeře, jež jí služebné házely na postel. Blanche žila v naprosté izolaci mezi vlastními výkaly, hnijícími zbytky potravin a hmyzem.
Anonymní dopis a šokující nález
Konec tohoto pozemského pekla nastal až 22. května 1901. Generální prokurátor v Paříži obdržel záhadný anonymní dopis, jehož autor tvrdil, že ve vile vážené rodiny Monnierových se děje cosi strašného. Stálo v něm: „Pane generální prokurátore, mám tu čest vás informovat o výjimečně vážné záležitosti. Hovořím o staré panně, která je zavřená v domě paní Monnierové, napůl vyhladovělá a žijící v hnilobě posledních pětadvacet let.“

Policie zpočátku nemohla uvěřit, že by takto respektovaná rodina skrývala podobné tajemství. Přesto se vyšetřovatelé rozhodli dům navštívit. Když policisté vstoupili do podkroví, ucítili tak nesnesitelný zápach, že okamžitě museli vyrazit okna. V rohu místnosti, na shnilé slaměné matraci, našli ležet lidskou kostru pokrytou dlouhými špinavými vlasy. Byla to Blanche. V padesáti letech vážila pouhých 25 kilogramů, byla naprosto nahá a vyděšeně se schovávala před denním světlem, které neviděla čtvrt století.
Konec rodiny a doživotní šílenství
Policejní fotografie zubožené, na kost vyhublé Blanche šokovaly celou Francii. Veřejnost byla ochromena mírou krutosti, jaké byla schopna vážená dáma z vyšší společnosti. Matka Louise Monnier byla okamžitě zatčena. Tlak veřejného opovržení a šok z odhalení však její organismus nevydržel – zemřela v cele pouhých patnáct dní po svém zatčení, ještě předtím, než stihla stanout před soudem.

Bratr Marcel byl postaven před soud a nejprve odsouzen k patnácti měsícům vězení za spolupachatelství a neposkytnutí pomoci. Později byl však po odvolání propuštěn s odůvodněním, že Blanche technicky nevěznil on, nýbrž jeho matka, a že legislativa té doby neznala pojem „povinnost zachránit“.
Pro samotnou Blanche však svoboda nepřinesla šťastný konec. Pětadvacet let v absolutní temnotě a špíně nenávratně zničilo její duševní zdraví. Trpěla těžkou formou anorexie, schizofrenií, koprofilií a neustálými záchvaty paniky z volného prostoru. Byla umístěna do psychiatrické léčebny v Blois, kde prožila zbytek svého života. Nikdy plně nepochopila, co se stalo, a nedokázala se vrátit do reality. Krásná pařížská šlechtična, která doplatila na svou touhu milovat, zemřela v tichu sanatoria v roce 1913, dvanáct let po svém osvobození.
Použité zdroje:
- Gide, André: La Séquestrée de Poitiers (Slavný francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny detailně zanalyzoval soudní proces a pozadí celé kauzy).
- Le Petit Parisien: Archivní vydání z května a června 1901 (Dobové novinové články, zprávy z vyšetřování a originální policejní protokoly).
- L’Affaire Monnier: Soudní spisy a psychiatrické posudky uložené v archivech departementu Vienne (1901–1913).
- Janin, Jean-Marie: Blanche Monnier, la séquestrée de Poitiers (Historická biografie mapující život rodiny Monnierových před tragédií a po ní).


