Boty za 40 korun. Dvě vraždy. A rozsudek, nad kterým zůstává rozum stát.
V patnácti kvůli nim zavraždila kamarádku. Přitom jí byly příliš velké. O 23 let později skončila sama v lese. Také bosá. A její vrah? Ten vyvázl s trestem, kterému se nechce věřit. Skutečný příběh z Plzeňska, ve kterém má osud až děsivý smysl pro ironii.
Zuřil druhý rok první světové války a plzeňské Škodovy závody jely naplno. Zatímco muži krváceli na frontě, jejich místa u strojů a v nebezpečných muničních továrnách musely zastat ženy a dospívající dívky. V sobotu 10. června 1916 se z ranní směny v bolevecké muničce vracely lesní cestou dvě patnáctileté kamarádky – Barbora Pávová a Marie Bíbová. Byl den výplaty a Barbora si hrdě nesla svůj nový majetek: kvalitní, drahé kožené šněrovací boty, které si pořídila za celých 40 tehdejších korun. Pro chudé dělnické rodiny to byla astronomická suma, odpovídající téměř celoměsíčnímu platu. Barbora netušila, že tato radost v očích její nejlepší přítelkyně zažehne nefalšované šílenství a stane se jejím rozsudkem smrti.
Surový útok kapesním nožem a horkokrevná lež
Když unavené dívky dorazily do hlubokého lesa v oblasti dnešní plzeňské Košutky, Marie požádala Barboru, aby se na chvíli posadily do trávy a odpočinuly si. Jakmile se Barbora usadila, Marie bez varování vytáhla z kapsy zavírací nůž. S nepochopitelnou, zvířecí brutalitou svou kamarádku sedmkrát bodla do krku a obličeje. Barbora neměla nejmenší šanci se ubránit a na místě vykrvácela.
Marie z bezvládného těla okamžitě strhla vytoužené boty a z kapsy jí vzala zbylou týdenní výplatu – pouhých patnáct korun. Jenže v ten moment zapracoval strach a šok. Když se vražedkyně pokusila do nových bot obout, zjistila, že jsou jí příliš velké, padají jí z nohou a ona v nich nedokáže jít domů. V panice drahé kožené boty popadla a zahodila je do nedalekého potoka. Peníze ukryla doma ve škvíře mezi cihlami a policii tvrdila, že je v lese přepadli neznámí vojáci, před kterými ona sama s křikem utekla.
Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.
Šokující shovívavost soudců a paradox osudu
Četníci však dívčině verzi nevěřili. Definitivní zlom nastal přímo v plzeňské márnici, kde vyšetřovatelé konfrontovali patnáctiletou Marii s rozřezaným tělem její kamarádky. Dívka se psychicky zhroutila a ke všemu se přiznala. Rozsudek cizí i tehdejší rakousko-uherské justice však veřejnost naprosto omráčil. Vzhledem k jejímu nízkému věku byla Marie Bíbová v listopadu 1916 odsouzena k pouhým čtyřem rokům těžkého žaláře.
Zde však přichází první mrazivý paradox, který ukazuje, jak nevyspytatelně boží mlýny melou. To, že Marie skončila za mřížemi, jí s největší pravděpodobností zachránilo život. Jen o několik měsíců později, 25. května 1917, totiž v bolevecké muničce došlo k největší technogenní katastrofě v dějinách Plzně – při gigantické sérii výbuchů tam zahynuly stovky dělníků, převážně mladých dívek z Mariiny směny. Vražedkyně však v té době bezpečně seděla v chladné cele.
Krvavé zrcadlo po třiadvaceti letech
Po odpykání trestu se Marie pokusila začít nový život, ale stín minulosti ji neustále pronásledoval. Lidé v okolí věděli, kým je. Našla si partnera, žila na okraji společnosti, ale její vnitřní svět i osobní vztahy byly plné agrese a napětí. Osud si na ni počkal přesně o ** třiadvacet let později**, v roce 1939.
Vztah s jejím tehdejším milencem vyústil v prudkou hádku. Scéna se odehrála jako přes kopírák, jen v opačném gardu. Marie byla svým žárlivým partnerem brutálně napadena, svázána a následně zastřelena ranou do hlavy. Její tělo vrah bezcitně nacpal do pytle a pohodil ho v lese, jen několik kilometrů od místa, kde v roce 1916 vykrvácela patnáctiletá Barbora Pávová. Když policie její pozůstatky objevila, Marie Bíbová ležela na jehličí v přesně stejném stavu, v jakém tehdy nechala svou oběť – byla naprosto bosá a opuštěná. Kruh krve a pýchy se po více než dvou desetiletích uzavřel s děsivou rituální přesností.
Dnes málokdo z tisíců lidí, kteří procházejí kolem lesní školky na plzeňské Košutce, tuší, jaké tajemství skrývá starý, polozapomenutý železný křížek za plotem. Je němým svědkem příběhu o tom, že za lidskou pýchu, chamtivost a zmařený život kamarádky si lidé dříve nebo později od osudu vykoupí ten nejkrutější možný účet.

Použité zdroje:
- Plzenskenoviny: Historický rozbor případu vraždy Barbory Pávové v lese u Plzně a dokumentace pamětního kříže.
- Český rozhlas Plzeň: Archivní kazuistika z oblasti kriminalistiky na Plzeňsku – „Kamarádku zavraždila kvůli botám“.
- iPlzeňsko.cz: Studie a dobové policejní protokoly k případu Marie Bíbové a tragédie v bolevecké muničce.
- Zemský archiv v Plzni: Soudní spisy a rozsudky c. k. Krajského soudu v Plzni z listopadu roku 1916.


