Bestie z Českého Krumlova: Temný příběh šíleného císařova syna, který proměnil šlechtické sídlo v komnatu hrůzy

Getting your Trinity Audio player ready...

Nádherný renesanční zámek v Českém Krumlově, tyčící se nad meandrem řeky Vltavy, dnes působí jako pohádková kulisa. Na počátku sedmnáctého století se však toto sídlo proměnilo v dějiště nejstrašnějšího a nejzvrácenějšího zločinu, jaký kdy česká šlechta zažila.

Hlavním hrdinou tohoto krvavého dramatu nebyl nikdo jiný než nejstarší nemanželský syn samotného císaře Rudolfa II., levoboček Don Julius Caesar d’Austria. V jeho žilách se smísila vznešená habsburská krev s temným šílenstvím a nekontrolovatelnou sadistickou brutalitou. Příběh jeho chorobné posedlosti dcerou krumlovského lazebníka Markétou Pichlerovou je mrazivým svědectvím o tom, co se stane, když se absolutní moc a beztrestnost spojí s duševní chorobou.

Císařské naděje utopené v záchvatech zuřivosti

Když se kolem roku 1585 narodil chlapec jménem Julius Caesar, jeho otec, císař Rudolf II., do něj vkládal obrovské naděje. Jeho matkou byla Kateřina Stradová, dlouholetá a nejmilejší císařova milenka. Rudolf chtěl pro svého nejstaršího syna zajistit to nejlepší možné postavení a skvělou budoucnost. V roce 1601 proto odkoupil od zadluženého Petra Voka z Rožmberka krumlovské panství a rozhodl se, že z něj udělá reprezentativní rezidenci pro svého levobočka.

Julius dorazil do Krumlova v roce 1605. Jenže namísto galantního renesančního kavalíra obyvatelé města i zámecké služebnictvo spatřili lidskou zrůdu. U mladého dona Julia se začala naplno projevovat schizofrenie a těžká duševní porucha, pravděpodobně zděděná po habsburských předcích. Trpěl paranoidními představami, propadal strašlivým záchvatům vzteku, bezdůvodně napadal své okolí a demoloval zámecké komnaty. Vyděšený císař se pokusil syna zkrotit a v létě 1606 ho poslal do přísného kartuziánského kláštera v rakouském Gamingu, kde měl vést náboženský a střídmý život. Klášterní izolace však šíleného prince jen více rozzuřila. Už na podzim z kláštera utekl a vrátil se zpět do Krumlova. Jeho pravé peklo mělo teprve začít.

První pád z okna na hromadu hnoje

V průběhu roku 1607 Julius při svých toulkách městem navštívil místní lazebnu a jeho pohled padl na mladou, krásnou Markétu Pichlerovou, dceru lazebníka Zikmunda Pichlera a jeho ženy Lucie. Julius dívkou okamžitě propadl chorobné, majetnické posedlosti. Rodiče zpočátku dceřiny návštěvy na zámku tolerovali – přece jen se jednalo o syna nejmocnějšího muže v říši. Jenže dvořanská romance se brzy změnila v boj o holý život.

Při jednom z těžkých záchvatů zuřivosti Julius Markétu v zámeckém pokoji surově zmlátil, pobodal kapesním nožem a začal do ní zběsile sekat kordem. Když dívka upadla do bezvědomí a on se domníval, že je mrtvá, popadl její zmasakrované tělo a bezcitně ho vyhodil z okna hradního paláce do hlubokého příkopu.

Markéta však měla neuvěřitelné štěstí. Slavný rožmberský kronikář Václav Březan v té době zaznamenal, že dívka nespadla na tvrdé kamení, ale do hluboké hromady zámeckého smetí a hnoje, která její pád ztlumila. Přestože byla těžce zraněná, podařilo se jí doplazit domů k rodičům. Její rány se hojily dlouhé měsíce a vyděšený otec Zikmund Pichler se zapřisáhl, že svou dceru už šílenému princi nikdy nevydá.

Uvězněný otec a matka v roli kata

Don Julius se však s odmítnutím nehodlal smířit. Jeho paranoidní mysl toužila po pomstě a dokončení díla. Na rodinu lazebníka začal vyvíjet brutální nátlak. Nechal otce Zikmunda Pichlera zatknout, uvrhnout do zámeckého vězení a celých pět týdnů ho mučil hrozbami, že ho nechá na krumlovském náměstí veřejně oběsit, pokud mu Markétu dobrovolně nevrátí.

Zoufalá rodina podlehla totálnímu teroru. V neděli 17. února 1608 udělala Markétina matka Lucie to nejstrašnější rozhodnutí, jakého je matka schopna – vzala svou dceru za ruku a osobně ji odvedla zpět na zámek do ložnice šíleného knížete, doufajíc, že tím zachrání život svého manžela. Netušila, že ji posílá přímo na popraviště.

Vražedné šílenství, které zohavilo kosti

Následující den, v pondělí 18. února 1608, se za zavřenými dveřmi zámeckého pokoje odehrál masakr, který krumlovský hejtman Jan Nigrin později popsal ve vyšetřovacím protokolu jako čin čistého lidského monstra. Julius na Markétu zaútočil kordem a těžkými předměty. Útok byl veden s takovou animální zuřivostí, že dívce doslova rozsekal obličej, zasadil jí desítky hlubokých ran do hlavy a tělo zohavil takovým způsobem, že z něj odsekal kusy masa a odhalil samotné kosti. Václav Březan do své kroniky otřeseně zapsal, že tělo dívky bylo rozsekáno na kusy.

Císař Rudolf II. byl zprávou o synově činu naprosto zdrcen a poprvé v životě nad ním odmítl držet ochrannou ruku. Aby zabránil mezinárodnímu skandálu, nařídil dona Julia doživotně internovat v přísné izolaci přímo v jedné z věží českokrumlovského zámku.

Smrt v moři vlastního odpadu

Poslední měsíce života šíleného prince byly obrazem absolutního lidského úpadku. Julius byl uzavřen v pokojích, kde se jeho schizofrenie rozvinula do finálního stadia. Odmítal jakoukoli hygienu, stříhání vlasů i nehtů. Služebnictvo se k němu bálo přiblížit, protože po nich házel jídlo a rozbité kusy nábytku. Oblečení z něj cáralo, okna pokoje nechal zatlouct a žil v naprosté temnotě, obklopen vlastními výkaly a hnijícími zbytky potravin. Z drahého císařského syna se stal divoký, zarostlý tvor zavřený v kleci.

V červnu roku 1609 dostal osudový trest. Kvůli extrémně špinavému prostředí a zanedbání se mu v krku vytvořil obří, bolestivý hnisavý vřed, kvůli kterému nemohl polykat ani dýchat. Dne 25. června 1609 se vřed provalil do jeho hrdla a čtyřiadvacetiletý Don Julius Caesar d’Austria se v hrozných křečích udusil vlastní krví a hnisem.

Císař Rudolf II. zakázal jakýkoli oficiální státní pohřeb. Šílený princ byl v tichosti a provizorně pohřben v areálu minoritského kláštera v Českém Krumlově, pod západní kruchtou klášterního kostela. Leží tam dodnes, na stejném hřbitově jako jeho oběť Markéta Pichlerová. Tento temný příběh zůstává nejkrvavější jizvou na kráse Českého Krumlova – mementem doby, kdy šílenství mocných znamenalo absolutní rozsudek smrti pro ty bezbranné.

---

Použité zdroje:

• Březan, Václav: Životy posledních Rožmberků (originální zápisy rožmberského kronikáře o útoku, pádu do smetí a následné vraždě Markéty Pichlerové).
• Státní oblastní archiv v Třeboni – pobočka Český Krumlov: Protokoly o vyšetřování krumlovského hejtmana Jana Nigrina z února roku 1608.
• Evans, Robert John Weston: Rudolf II. a jeho svět: Myšlenkové trendy a politické krize pozdní renesance (historická monografie o duševních chorobách v rodině Rudolfa II.).
• Minoritský klášter v Českém Krumlově: Klášterní kroniky a zápisy o provizorním pohřbu dona Julia Caesara d’Austria z června 1609.