George Washington nebyl jen prvním prezidentem. Jeho život skrýval nečekané příběhy

Než se stal prvním prezidentem USA a ikonou z dolarové bankovky, musel George Washington vyhrát obyčejné koloniální volby. Aby v roce 1758 uspěl, musel na rozdíl od minulé porážky vsadit na sudy s rumem, pivem a ciderem.

Příběh George Washingtona z roku 1758 ukazuje, že ani největší ikony amerických dějin se nerodily jako bezchybné mramorové sochy. Než se stal vrchním velitelem kontinentální armády, prvním prezidentem Spojených států a tváří jednodolarové bankovky, musel jako mladý viržinský plantážník a voják pochopit drsnou a pragmatickou realitu tehdejší koloniální politiky. Cesta k jeho prvnímu velkému politickému triumfu nevedla přes idealistické proslovy, ale přes sudy plné karibského rumu, piva a jablečného cideru.

Trpké poučení a porážka bez alkoholu

Washingtonovy první politické krůčky provázelo tvrdé vystřízlivění. Když v roce 1755 poprvé kandidoval do viržinského koloniálního sněmu (House of Burgesses), utrpěl ponižující porážku, když získal pouhých 40 hlasů. Mladý a hrdý důstojník se totiž tehdy odmítl podřídit hluboce zakořeněné tradici zvané „treating“ – tedy povinnosti kandidáta osobně hostit a opíjet své potenciální voliče přímo ve volební místnosti.

Washington naivně věřil, že jeho vojenské zásluhy a morální kredit budou voličům stačit. Jeho političtí soupeři však sudy s alkoholem nešetřili. Unavení a žízniví osadníci dali mladému plantážníkovi jasně najevo, že suchopárné proklamace bez kapky něčeho ostřejšího je nezajímají.

160 galonů tekutých argumentů

Budoucí prezident byl sice tvrdohlavý, ale byl také pragmatik a z drsné lekce se bleskově poučil. Když se v červenci roku 1758 konaly další volby, nenechal již nic náhodě. Přestože se sám kvůli vojenským povinnostem nemohl hlasování osobně zúčastnit, pověřil své agenty, aby kampaň zorganizovali přesně podle tehdejšího viržinského politického řádu.

Dochované historické účty dokazují, že Washington tehdy rozpoutal doslova alkoholové šílenství. Pro pouhých 391 voličů nechal nakoupit a zdarma distribuovat neuvěřitelných 160 galonů (přes 600 litrů) alkoholických nápojů.

Volební rozpočet budoucího „otce národa“ tehdy obsahoval:

• 28 galonů čistého karibského rumu
• 50 galonů silného rumového punče
• 46 galonů tradičního jablečného cideru
• 34 galonů piva
• Několik lahví drahého francouzského vína

V průměru tak na každého jednoho voliče připadlo více než 1,5 litru tvrdého alkoholu. Strategie zafungovala dokonale. Opilí a nadšení osadníci Washingtona masivně zvolili a poslali ho do sněmu, čímž mu otevřeli dveře k velké politické kariéře. V tehdejším kontextu 18. století to nebyl vnímáno jako korupce, ale jako projev společenské smlouvy – kandidát tím ukazoval svou štědrost, bohatství a respekt k lidu.

Člověk z masa a kostí: Mýty a bolesti velkého vůdce

Tento pragmatický start dokonale ilustruje, že Washington byl člověkem z masa a kostí, jehož život provázela řada lidských slabostí i skrytých trápení, které učebnice dějepisu často přehlížejí. Jedním z největších mýtů je například příběh o jeho dřevěných zubech. Washington nikdy dřevěnou protézu neměl, ačkoliv celoživotně trpěl brutálními dentálními problémy. Už ve 24 letech přišel o první zub a při své prezidentské inauguraci v roce 1789 mu v ústech zbýval už jen jediný.

Jeho náhradní chrupy byly vyrobené z tehdy dostupných materiálů – ze slonoviny hrochů a slonů, z olova, zvířecích zubů a také z lidských zubů, které mimo jiné odkupoval od zotročených lidí na svém panství Mount Vernon. Tyto protézy postupem času tmavly kvůli pití jeho oblíbeného vína z Madeiry, což dalo vzniknout legendě o dřevěném materiálu.

Tato zdravotní komplikace přímo ovlivnila i to, jak ho dodnes vnímáme na portrétech a bankovkách. Jeho typický strnulý, vážný a pevně stisknutý výraz v obličeji nebyl projevem špatné nálady nebo vrozené přísnosti, ale neustálé fyzické bolesti. Špatně padnoucí umělé chrupy totiž držely pohromadě pomocí silných kovových pružin. Ty mu v ústech neustále tlačily na dásně a nutily ho křečovitě stiskávat čelisti, aby mu protéza z úst nevyskočila ven.

Jeho vztah k alkoholu se navíc neodrážel jen ve volebních kampaních. Po skončení prezidentského úřadu se Washington vrátil na své sídlo a vybudoval zde jednu z největších komerčních palíren v tehdejší Americe. Jeho palírna v Mount Vernonu produkovala až 11 000 galonů žitné whisky ročně a patřila k jeho nejziskovějším podnikům. Washington byl také hluboce poznamenán dobovým strachem z pohřbení zaživa. Před svou smrtí v roce 1799 výslovně nařídil, aby jeho tělo nebylo pohřbeno okamžitě, ale aby bylo ponecháno tři dny v chladu, dokud si rodina a lékaři nebudou stoprocentně jisti, že skutečně zemřel.

Muž, který dvakrát odmítl být králem

To, co dělá Washingtona skutečně velkým, však není jeho lidská nedokonalost, ale neuvěřitelný morální oblouk, který během svého života prožil. Z pragmatického lokálního politika, který si kupoval hlasy rumem, vyrostl v muže s tak gigantickým morálním kreditem, jaký dějiny lidstva znají jen zřídka.

Byl jediným americkým prezidentem v historii, kterého sbor volitelů zvolil v obou jeho volebních obdobích zcela jednomyslně. Když po letech dovedl americké kolonie k vítězství ve válce za nezávislost, jeho popularita byla tak obrovská, že mu armáda i část politiků nabízeli, aby se prohlásil králem Jiřím I. Americkým. Washington to s hlubokým opovržením odmítl, protože nechtěl vyměnit jednoho britského tyrana za druhého.

Když pak odsloužil dvě funkční období v roli prvního prezidenta USA, udělal věc, která šokovala celý tehdejší svět – dobrovolně se vzdal moci, odmítl kandidovat potřetí a vrátil se jako obyčejný občan na svou farmu. Svým odchodem položil neotřesitelný základ pro americkou demokracii a vytvořil nepsanou tradici maximálně dvou prezidentských období, která byla později zakotvena i v ústavě.

Věčný odkaz otce zakladatele

Tento strhující příběh nám i po více než dvou a půl stoletích zanechává hluboké psychologické i politické ponaučení. Ukazuje nám, že ty největší historické osobnosti se nerodí jako dokonalé sochy z mramoru. Jsou to lidé z masa a kostí, kteří museli žít v realitě své doby, podřídit se jejím pragmatickým pravidlům a občas udělat kompromis, aby vůbec dostali šanci změnit svět.

Skutečná velikost George Washingtona nespočívá v tom, že by v roce 1758 napsal bezchybnou, idealistickou učebnici politické čistoty. Spočívá v tom, jak neuvěřitelnou vnitřní proměnou prošel. Dokázal, že i když člověk začne svou cestu s pomocí sudu karibského rumu a jablečného cideru, může z něj vyrůst státník, který nakonec dvakrát odmítne královskou korunu a dá přednost svobodě své země před vlastním egem.

Jeho odkaz tak v moderním světě plném populistických slibů a agresivního marketingu zůstává silným mementem: politiky bychom neměli soudit podle toho, jaké prostředky použijí k získání naší pozornosti na začátku, ale podle toho, zda dokáží upřednostnit morální principy a čisté svědomí ve chvíli, kdy drží v rukou absolutní moc.

Zdroje:

• George Washington’s Mount Vernon Digital Encyclopedia (Historické záznamy o palírně a volebních účtech z roku 1758)
• Papers of George Washington (Korespondence a deníkové záznamy z kampaně ve Virginia House of Burgesses)
• National Museum of American History (Průzkumy a dokumentace týkající se Washingtonových zubních protéz a lékařské historie)