Rytíři nebeského pekla. Německé stíhací eso odmítlo sestřelit bezbranný americký bombardér a riskovalo popravu pro čest
Vzdušná válka nad Evropou v roce 1943 byla průmyslovým masakrem. Tisíce metrů nad zemí, v mrazu dosahujícím padesáti stupňů pod nulou, spolu bojovaly posádky létajících pevností a němečtí stíhači bez jakéhokoliv slitování. Válečná propaganda obou stran vyžadovala jediné – vidět v nepříteli pouze krvelačné monstrum, které je třeba zničit.
Přesto se v pondělí 20. prosince 1943 nad hořícími Brémami odehrál incident, který popřel veškerou válečnou logiku, armádní nařízení i pud sebezáchovy. Příběh německého pilota Franze Stiglera a amerického nováčka Charlieho Browna je dodnes považován za nejkrásnější projev rytířskosti a lidskosti uprostřed toho nejčistšího válečného šílenství.
První mise a rozstřílený vrak ve vzduchu
Jednadvacetiletý americký poručík Charles „Charlie“ Brown prožíval svůj vůbec první ostrý bojový let v kokpitu těžkého bombardéru B-17 Flying Fortress s výmluvným názvem Ye Olde Pub. Mise nad Brémami se však během několika minut změnila v jatka. Americký letoun nejprve zasáhl německý protiletadlový flak. Exploze utrhla kus ocasu, vyřadila z provozu dva motory a zdemolovala kyslíkový i elektrický systém.
Osamocený, pomalý bombardér, který vypadl z ochranné formace, se okamžitě stal snadnou kořistí pro německé stíhačky. Když útok nepřátel ustal, uvnitř stroje panoval absolutní horor. Zadní střelec byl na místě mrtvý, polovina posádky ležela v krvi s těžkými zraněními, většina palubních zbraní byla zamrzlá nebo nefunkční a samotný Charlie Brown byl zraněný a napůl v bezvědomí. Trup letadla byl tak strašlivě potrhaný, že jím volně proudil ledový vzduch a potrhané plechy držely pohromadě jen zázrakem. Letoun ztrácel výšku a byl v podstatě bezbranný.
Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.
Pokušení jménem Rytířský kříž
V tu chvíli si na zemi na provizorním letišti doplňoval palivo a munici devětadvacetiletý německý stíhací pilot, eso Luftwaffe Franz Stigler. Toho dne už stihl sestřelit dva americké čtyřmotorové bombardéry. Pokud by sestřelil ještě jeden, získal by kýžený Rytířský kříž – nejvyšší německé vojenské vyznamenání, které z pilota dělalo národního hrdinu.
Když Stigler uviděl nízko letící, těžce poškozenou B-17, okamžitě nastartoval svůj Messerschmitt Bf 109 a vystřelil k nebi. Snadný sestřel měl na dosah ruky. Přiblížil se k americkému bombardéru zezadu, prst měl položený na spoušti kulometu a chystal se poslat vrak k zemi. Pak se ale podíval blíž.
Slova velitele, která zachránila devět životů
Stigler skrze potrhaný trup letadla uviděl otřesenou a krvácející americkou posádku, jak se snaží ošetřit své kamarády. Letadlo bylo tak zdevastované, že Stigler podle svých slov nikdy v životě neviděl nic tak rozstříleného, co by se ještě dokázalo udržet ve vzduchu.
V ten moment mu v hlavě bleskla slova jeho prvního velitele z bojů v severní Africe, Gustava Rödela: „Pokud někdy uvidím nebo uslyším, že střílíte na muže na padáku, osobně vás zastřelím. Bojujete za svou zemi, ale ne za cenu ztráty cti.“ Stigler si uvědomil, že útok na tento bezbranný, polomrtvý vrak letadla by nebyl leteckým soubojem, ale sprostou vraždou. Pro něj to letadlo v tu chvíli bylo totéž, co muž na padáku.
Stigler sundal prst ze spouště. Přiletěl s Messerschmittem těsně vedle kokpitu Charlieho Browna. Šokovaný americký pilot náhle otočil hlavu a uviděl kousek od svého okna německého stíhače. Stigler začal gestikulovat. Pokoušel se Američanům naznačit, aby s letadlem přistáli v Německu, nebo aby odletěli do neutrálního Švédska, které bylo blíž. Charlie Brown však jeho gesta v šoku a vyčerpání nechápal a tvrdohlavě držel kurz směr Anglie.
Živý štít nad německým pobřežím
Stigler věděl, že jakmile bombardér dosáhne pobřeží, rozsekají ho na kusy německé protiletadlové baterie flaku. Rozhodl se proto k šílenému kroku. Se stíhačkou se zařadil do těsné formace hned vedle poškozeného bombardéru. Němečtí dělostřelci na zemi tak nemohli na B-17 zahájit palbu, protože by riskovali, že sestřelí vlastní stíhací eso.
Franz Stigler takto doprovázel své nepřátele jako živý štít přes celou linii pobřeží až nad bezpečné vody Severního moře. Jakmile bylo jasné, že jsou mimo dosah německých děl, Stigler se podíval na Charlieho Browna, přiložil ruku k přilbě a salutoval. Poté otočil svůj Messerschmitt a odletěl zpět do Německa. Americký bombardér s vypětím všech sil doletěl a úspěšně přistál v Anglii.
Tajemství, které mohlo stát hlavu
Po přistání Charlie Brown podrobně popsal svým nadřízeným, co se na nebi stalo. Reakce velení amerického letectva však byla chladná a pragmatická. Vojenští šéfové nechtěli, aby američtí piloti začali vnímat nepřátelské stíhače jako milosrdné lidi s vyvinutým smyslem pro čest. Brown dostal přísný rozkaz o incidentu pomlčet a armáda celý případ utajila.
Franz Stigler doma v Německu neřekl nikomu ani slo. Pokud by se pravda o tom, že nechal uniknout nepřátelský bombardér a kryl ho před vlastní protivzdušnou obranou, dostala na veřejnost, byl by okamžitě postaven před polní soud a bez milosti popraven za vlastizradu a sabotáž. Oba muži tak přežili zbytek války s tajemstvím v hlavě.
Setkání po 47 letech a přátelství až do hrobu
Po skončení války se oba piloti pokusili na prožité hrůzy zapomenout. Franz Stigler se v roce 1953 odstěhoval do Kanady, kde vybudoval úspěšnou firmu. Charlie Brown zůstal v americkém letectvu a později pracoval jako diplomat. Vzpomínka na záhadného německého zachránce ho však neustále pronásledovala.
V roce 1990 se Brown rozhodl, že se pokusí neznámého pilota najít. Začal psát do mezinárodních leteckých asociací a časopisů s popisem toho, co se 20. prosince 1943 stalo. Po několika měsících mu do schránky dorazil dopis z Vancouveru. Stálo v něm: „Byl jsem to já. Celá desetiletí jsem přemýšlel, jestli jste to tehdy zvládli a doletěli domů.“
O několik týdnů později se oba piloti poprvé od válečného setkání setkali v hotelovém lobby v Seattlu. Jakmile se tito dva bývalí nepřátelé uviděli, padli si kolem krku a propukli v pláč. Stali se z nich nerozluční přátelé, kteří spolu jezdili na ryby, navštěvovali letecké přehlídky a v dopisech se oslovovali jako bratři.
Jejich neuvěřitelné pouto vydrželo až do samotného konce. V roce 2008 zemřeli pouhých osm měsíců po sobě – Franz Stigler v březnu a Charlie Brown v listopadu téhož roku.
Použité zdroje:
- Plútarchos / Vojenské archivy USA: Hlášení 2. poručíka Charlese Browna z debrífingu po návratu z mise nad Brémami (prosinec 1943).
- Makos, Adam: A Higher Call: An Incredible True Story of Combat and Chivalry in the War-Torn Skies of World War II (monografie o životě obou pilotů).
- Sabaton History Channel: Dokumentární podklady, analýzy historiků a rozbory k incidentu Ye Olde Pub a stíhače Franze Stiglera.
- Imperial War Museums (IWM) London: Oficiální kazuistiky a historické studie o rytířskosti v německém a spojeneckém letectvu během druhé světové války.
- https://en.wikipedia.org/wiki/Charlie_Brown_and_Franz_Stigler_incident


