Architekt vesmíru s krví na rukou: Wernher von Braun dostal lidstvo na Měsíc, ale jeho rakety se rodily v pekle koncentračních táborů

Představte si muže, kterému tleská celý svobodný svět. Muže, který stojí po boku amerických prezidentů, jeho tvář zdobí obálky prestižních časopisů a miliony dětí v něm vidí hrdinu, jenž splnil odvěký lidský sen – dobytí Měsíce. Když v červenci 1969 obří raketa Saturn V vynesla posádku Apolla 11 ke hvězdám, byl Wernher von Braun na vrcholu slávy.

Jenže pod tímto nablýskaným americkým úspěchem se schovával nejtemnější kompromis moderních dějin. Tatáž geniální hlava totiž o pětadvacet let dříve nosila uniformu SS a konstruovala rakety V2, které rozsévaly smrt v Londýně. A co je vůbec nejděsivější: tyto zbraně nevinné lidi nezabíjely jen v místech dopadu. Tisíce zotročených vězňů zemřely v krutých bolestech přímo v podzemních továrnách, kde je von Braun nechal montovat. Jak moc dokáže věda zavřít oči před morálkou, když chce dosáhnout svého cíle?

Dějiny mají rády černobílé hrdiny a padouchy. Jenže osud Wernhera von Brauna do této jednoduché šablony nepasuje. Byl to vědecký génius, bez kterého by Spojené státy závod o Měsíc s Sovětským svazem pravděpodobně prohrály. Zároveň to byl ale chladný pragmatik, který se bez mrknutí oka upsal nacistickému režimu, přijal hodnost v elitních jednotkách SS a nechal se financovat Adolfem Hitlerem.

Jeho životní motto bylo jednoduché: chtěl stavět rakety, které poletí ke hvězdám. To, pod jakou vlajkou budou startovat a na čí hlavy budou padat, pro něj bylo vedlejší.

Mladík, který propadl Měsíci

Wernher von Braun se narodil v roce 1912 do aristokratické německé rodiny. Jeho otec byl ministrem zemědělství a mladý Wernher měl před sebou zářivou budoucnost. Když mu však matka k břimovu potvrzení darovala astronomický dalekohled, jeho osud byl zpečetěn. Mladý baron propadl vesmíru.

Ve třicátých letech se stal členem amatérského Spolku pro lety do vesmíru. Mladí vědci tehdy na předměstí Berlína na koleni montovali první primitivní raketové motory na kapalné palivo. Jenže prozkoumávání kosmu je drahá zábava a nadšencům brzy došly peníze.

V té době už ale Německo ovládl Adolf Hitler. Nacistická armáda zoufale hledala nové, moderní zbraně, na které by se nevztahovala přísná omezení z Versailleské mírové smlouvy po první světové válce. Rakety byly ideální volbou. Armáda nabídla mladému, ambicióznímu von Braunovi neomezený rozpočet, špičkové laboratoře a tisíce dělníků. Wernher neváhal ani minutu. Výměnou za splnění svého snu o vesmírných raketách podepsal smlouvu s ďáblem.

Peenemünde a zázračná zbraň V2

Nacisté vybudovali pro von Brauna a jeho tým přísně střežené výzkumné středisko Peenemünde na břehu Baltského moře. Von Braun se stal ve svých pětadvaceti letech technickým ředitelem celého projektu. Vstoupil do nacistické strany NSDAP a na přímý příkaz šéfa SS Heinricha Himmlera přijal hodnost Sturmbannführera (majora) SS.

Výsledkem jeho práce byla raketa V2 (Vergeltungswaffe 2 – Zbraň odplaty 2). Byl to naprostý technologický zázrak. První objekt vyrobený člověkem, který v roce 1944 dosáhl hranice vesmíru. Letěla rychlostí, která překonávala zvuk, takže ji nebylo možné nijak zachytit ani před ní varovat obyvatelstvo.

Když v září 1944 začaly tyto rakety masově dopadat na Londýn a Antverpy a trhat lidi na kusy, von Braun podle svědectví svých kolegů chladnokrevně poznamenal: „Raketa fungovala naprosto dokonale. Jen přistála na špatné planetě.“ Pro něj to nebyla zbraň hromadného ničení, ale úspěšný test jeho vesmírné technologie.

Dora-Mittelbau: Peklo pod povrchem země

Když britské letectvo v srpnu 1943 Peenemünde vybombardovalo, Hitler nařídil přesunout celou výrobu raket hluboko pod zem, kde by byla chráněna před spojeneckými nálety. V durynských horách vznikl podzemní komplex Dora-Mittelbau.

V obřích, chladných a vlhkých tunelech vytesaných do skály byla zřízena továrna Mittelwerk. Na montáž nejsložitější zbraně Třetí říše však nacisté nenasadili placené dělníky, ale zotročené vězně z nedalekého koncentračního tábora Buchenwald a dalších zařízení.

Podmínky v podzemním pekle byly nepředstavitelné. Vězni pracovali a spali přímo v tunelech v prachu, tme a zimě. Trpěli podvýživou, tyfem a brutálním zacházením ze strany dozorců SS. Kdo nestačil tempu nebo udělal sebemenší chybu, byl na místě oběšen na jeřábu přímo uprostřed montážní linky, aby to ostatní viděli jako odstrašující případ.

Wernher von Braun do těchto podzemních tunelů osobně pravidelně docházel. Kontroloval kvalitu výroby a procházel kolem zubožených, polonahých vězňů, kteří umírali vyčerpáním jen pár metrů od něj. Věděl přesně, za jakou cenu jeho rakety vznikají. Po válce se sice hájil tím, že jako civilní vědec neměl na fungování tábora žádný vliv a z brutality SS byl zděšen, jenže odtajněné dokumenty ukázaly, že sám osobně žádal o přidělení dalších vězňů z koncentračních táborů, aby urychlil výrobu.

Historici spočítali děsivý paradox: raketa V2 zabila mnohem více lidí při své výrobě v koncentračních táborech (kolem 20 000 vězňů), než kolik jich reálně usmrtila jako zbraň při dopadech v Evropě (kolem 3 000 obětí).

Operace Paperclip: Vyprání nacistické minulosti

Na jaře 1945 bylo jasné, že Německo padne. Von Braun, jako správný pragmatik, nehodlal padnout s ním. Spolu se svým elitním týmem vědců zorganizoval tajný přesun na jih Německa, kde se vědomě nechal zajmout americkou armádou. Věděl, že Američané budou mít o jeho raketové mozky obrovský zájem.

A nespletl se. Spojené státy v té době rozjížděly přísně tajný projekt Operace Paperclip (Operace Kancelářská sponka). Cílem bylo bleskově posbírat nejlepší německé vědce, inženýry a lékaře dříve, než na ně položí ruku Sovětský svaz.

Americká vláda stála před morálním dilematem: měla tyto lidi postavit před Norimberský tribunál za válečné zločiny a spolupráci na holokaustu, nebo jim odpustit, vymazat jim nacistickou minulost a využít je pro vlastní vojenské účely? Zvítězil chladný politický realismus.

Složky Wernhera von Brauna a jeho kolegů byly americkými tajnými službami narychlo upraveny. Záznamy o členství v SS a návštěvách koncentračních táborů byly schovány hluboko do trezorů. Von Braun a stovky dalších německých inženýrů byli tajně převezeni do USA, dostali americké občanství a skvěle placená místa ve vojenském výzkumu.

Americký miláček a cesta na Měsíc

V USA se von Braun stal celebritou. V padesátých letech, kdy studená válka nabírala na obrátkách a Sovětský svaz šokoval svět vypuštěním první družice Sputnik, se Amerika obrátila na von Brauna jako na svou jedinou spásu.

Von Braun se stal šéfem vývoje vesmírných raket v nově vzniklé agentuře NASA. Dokázal skvěle komunikovat s médii. Spojil se dokonce s Waltem Disneym a v jeho televizních pořadech s úsměvem vysvětloval americké veřejnosti, jak bude vypadat budoucí cesta na Mars a oběžnou dráhu. Z bývalého majora SS se stal miláček Ameriky, ikona pokroku a vizionář.

Jeho největší triumf přišel 16. července 1969. Z Kennedyho vesmírného střediska odstartovala monstrózní, 111 metrů vysoká raketa Saturn V, kterou von Braun se svým týmem kompletně zkonstruoval. Byla to přímá evoluce jeho nacistické V2, jen poháněná mnohem silnějšími motory. O několik dní později stanul Neil Armstrong na povrchu Měsíce. Spojené státy zvítězily v kosmickém závodě a Wernher von Braun se stal nesmrtelnou legendou.

Stíny, které nešlo smazat

Wernher von Braun odešel z NASA v roce 1972 a zemřel v roce 1977 ve věku 65 let na rakovinu. Až do konce svého života si užíval obrovské úcty a poct. Jenže stíny jeho minulosti ho s postupem let začaly dohánět. Na veřejnost začaly prosakovat informace o hrůzách v podzemní továrně Dora-Mittelbau a o jeho napojení na SS.

Slavný britský satirik Tom Lehrer o něm tehdy složil sarkastickou píseň, jejíž text dokonale vystihuje von Braunův životní postoj: „Jakmile ty rakety vyletí nahoru, je mi úplně fuk, kde dopadnou. To není moje starost, říká Wernher von Braun.“

Příběh Wernhera von Brauna zůstává jedním z nejvíce zneklidňujících mement moderního světa. Ukazuje, že hranice mezi nejvyšším lidským triumfem a nejhlubším morálním pádem může být neuvěřitelně tenká. Lidstvo sice udělalo obrovský skok pro celé lidstvo a zanechalo stopy v měsíčním prachu, ale na samém začátku této cesty stály tisíce zmařených lidských životů v chladné tmě nacistického podzemí.

Zdroje informací

• Neufeld, Michael J. (2007): Von Braun: Dreamer of Space, Engineer of War – Nejuznávanější a nejkomplexnější biografie z pera kurátora Smithsonian National Air and Space Museum, detailně mapující von Braunovu nacistickou minulost i americkou kariéru.
• Jacobsen, Annie (2014): Operation Paperclip: The Secret Intelligence Program that Brought Nazi Scientists to America – Investigativní publikace detailně popisující odtajněné složky amerických tajných služeb a morální kompromisy kolem přesunu německých vědců do USA.
• Sellier, André (2003): A History of the Dora Camp: The Untold Story of the Nazi Slave Labor Program that Produced the V-2 Rocket – Historická studie bývalého vězně z tábora Dora-Mittelbau o podmínkách v podzemní továrně Mittelwerk.
• NASA Historical Reference Collection: Dokumentace k vývoji rakety Saturn V a oficiální korespondence Wernhera von Brauna z let 1950–1970.
• zdroje foto: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Wernher+von+Braun+11939-1945&title=Special%3ASearch&profile=advanced&fulltext=1&ns0=1&ns6=1&ns12=1&ns14=1&ns100=1&ns106=1