Historie,  Ke kafi ☕,  Příběhy s duší,  Tajemství

Černá vdova z viktoriánské Anglie: Mary Ann Cotton a její čajová konvice

Spread the love

Když se řekne „viktoriánský Londýn a sériový vrah“, většina lidí si okamžitě vybaví Jacka Rozparovače. Jenže celých patnáct let předtím, než záhadný maniak začal terorizovat uličky čtvrti Whitechapel, operovalo na chudém anglickém severovýchodě monstrum daleko efektivnější, tišší a chladnokrevnější. Nebyl to žádný stín v drahém plášti, ale milá, upovídaná a hluboce věřící žena v domácnosti. Jmenovala se Mary Ann Cotton.

Zatímco Rozparovač brutálně zavraždil pět žen, Mary Ann Cotton měla na svědomí podle odhadů až 21 lidských životů. Mezi jejími oběťmi byli její vlastní manželé, milenci, rodná matka a především – její vlastní děti. Jejím vražedným nástrojem nebyla dýka ani provaz, ale šálek horkého, sladkého čaje.

Život v prachu a touha po úniku

Líbil se vám úvod příběhu? Podpořte mě v dalším psaní částkou 19 Kč na kávu přes tento rychlý QR kód. Děkuji za vaši přízeň, vaše Lenka.

QR Platba 19 Kč

Mary Ann Robson se narodila v roce 1832 v hornické vesnici low Moorsley v hrabství Durham. Život v chudých dělnických koloniích té doby byl neúprosný. Všudypřítomná špína, uhelný prach, těžká podvýživa a mizerná hygiena znamenaly, že smrt byla pro místní rodiny každodenním chlebem. Úmrtnost dětí byla děsivě vysoká; běžně se stávalo, že rodina pohřbila dvě nebo tři děti kvůli tehdy běžným nemocem jako tyfus, tyfoidní horečka nebo žaludeční infekce (tzv. „gastrická horečka“).

Mary Ann byla pohledná, inteligentní dívka, která toužila po lepším životě, než jaký jí mohla nabídnout rodná hrouda. V pouhých dvaceti letech se provdala za horníka Williama Mowbraye. Mladý pár se brzy přestěhoval za prací do jihozápadní Anglie. Právě zde, daleko od očí své původní rodiny, se začal psát její krvavý deník.

Během několika let porodila Williamovi pět dětí. Všechny do jednoho zemřely na kruté bolesti břicha a průjmy. Když se manželé vrátili zpět na severovýchod do Durhamu, Mary Ann porodila další tři děti. Scénář se opakoval. Všechny zemřely.

V roce 1865 pak náhle onemocněl i samotný William Mowbray. Po několika dnech bolestivých křečí v posteli vydechl naposledy. Místní lékař jako příčinu smrti do úmrtního listu chladnokrevně zapsal: gastrická horečka. Mary Ann byla zdrcená vdova, sousedé ji litovali pro její „strašnou smůlu“. Jenže málokdo věděl, že britská pojišťovna jí okamžitě po manželově smrti vyplatila životní pojistku ve výši 35 liber – což tehdy odpovídalo téměř ročnímu platu horníka.

V té chvíli Mary Ann pochopila, že smrt v její rodině může být velmi výnosným řemeslem.

Sladká smrt z drogerie

Jak mohla jedna žena sprovodit ze světa tolik lidí, aniž by kdokoli pojal podezření? Odpověď leží v chemii a legislativě 19. století. Tím magickým, levným a naprosto dostupným jedem byl arsen (oxid arsenitý).

Ve viktoriánské éře byl arsen všude. Používal se jako barvivo do zelených tapet, jako kosmetický přípravek pro bělení pleti, ale především jako účinný jed na krysy a štěnice, kterými byly chudé hornické domy zamořené. Kdokoli mohl vejít do místní drogerie a za pár pencí si koupit dávku arsenu, která by spolehlivě zabila celou ulici. Jedinou podmínkou bylo, že se kupující musel podepsat do knihy jedů – Mary Ann se tam podepisovala pod falešnými jmény nebo tvrdila, že jde čistit domácnost.

Arsen měl pro vraha neuvěřitelné výhody:

  • Byl to bílý prášek bez chuti a bez zápachu.
  • Dal se snadno rozpustit v horkém nápoji, obzvláště ve sladkém čaji nebo kaši.
  • Symptomy otravy arsenem byly naprosto totožné s gastrickou horečkou nebo cholerou – oběť trpěla silným zvracením, strašlivými křečemi v břiše, průjmem a dehydratací.

Mary Ann stačilo postavit na kamna svou pověstnou černou čajovou konvici, nasypat do ní lžičku arsenu, zalít ho čajem, přidat hodně cukru, aby zakryla případnou jemnou hořkost, a s milým úsměvem podat šálek svému blízkému.

Vražedný kolotoč: Manželé, milenci a sirotci

Po smrti prvního manžela se Mary Ann ocitla v nemocnici, kde pracovala jako ošetřovatelka. Zde potkala pacienta jménem George Ward. V roce 1865 se za něj provdala. O necelých čtrnáct měsíců později George náhle onemocněl strašlivými bolestmi břicha a zemřel. Lékař byl opět zmaten, ale připsal to choleře. Mary Ann inkasovala další pojistku.

Jako dvojnásobná vdova našla uplatnění jako hospodyně u zámožnějšího vdovce Jamese Robinsona, který nedávno přišel o manželku a staral se o pět dětí. Netrvalo dlouho a Mary Ann se dostala do jeho postele. Během několika týdnů po jejím příchodu do domu však tři z Robinsonových dětí náhle zemřely na „žaludeční potíže“.

Mary Ann mezitím otěhotněla a Robinson se s ní ze slušnosti oženil. Když však zjistil, že jeho nová manželka tajně krade rodinné úspory a nutí ho, aby nechal pojistit svůj život i životy zbývajících dětí, pojal podezření. James Robinson byl pravděpodobně jediným mužem, který její řádění přežil – jednoduše ji vyhodil z domu na ulici i s jejich společným novorozeným dítětem (které samozřejmě o pár měsíců později také zemřelo).

Mary Ann se však nezastavila. V roce 1870 potkala Fredericka Cottona, bratra své kamarádky Margaret Cotton. Margaret shodou okolností krátce po setkání s Mary Ann náhle zemřela na bolesti břicha, což Mary Ann otevřelo cestu k Frederickovi. Vdala se za něj (přestože byla stále legálně vdaná za Robinsona, šlo o bigamii).

Do roka byl Frederick Cotton po smrti. Po něm následoval jeho dospělý syn, její nový milovanější partner Joseph Nattrass a další novorozenci. Mary Ann střídala města, měnila jména, ale její černá čajová konvice cestovala všude s ní.

Zkáza Černé vdovy: Jedna věta navíc

Jak už to u sériových vrahů bývá, Mary Ann nakonec zradila její vlastní chamtivost a rostoucí pocit neporazitelnosti. V roce 1872 žila v městečku West Auckland. Zbýval jí už jen poslední nevlastní syn, sedmiletý Charles Edward Cotton.

Mary Ann si našla nového, bohatšího milence a malý Charles pro ni představoval přítěž. Chtěla nastoupit jako ošetřovatelka k místnímu úředníkovi Thomasu Rileymu, ale chlapec jí stál v cestě. Když si Riley v rozhovoru postěžoval, že chlapec vypadá nemocně, Mary Ann chladně prohodila větu, která ji nakonec poslala na šibenici: „Nemusíte si dělat starosti, dlouho už tu otravovat nebude. Půjde za zbytkem rodiny Cottonových.“

O pouhých pět dní později, 12. července 1872, malý Charles náhle zemřel.

Riley, kterému slova Mary Ann zněla v uších jako rozsudek smrti, okamžitě zašel za místním lékařem a policií. Doktor nejprve odmítl vystavit úúmrtní list a provedl narychlo pitvu. První povrchní testy nic neukázaly, ale policie se rozhodla tělo malého chlapce exhumovat a poslat jeho vnitřnosti k expertíze přednímu britskému toxikologovi. Výsledek byl šokující: chlapcův žaludek byl doslova nasycen arsenem.

Zatýkání Mary Ann Cotton vyvolalo obří celonárodní senzaci. Novináři z Londýna se sjeli na severovýchod a začali rozplétat její minulost. Kamkoli Mary Ann v minulých patnácti letech vkročila, tam zůstávaly hřbitovy plné jejích příbuzných. Úřady nařídily exhumaci těl Fredericka Cottona, Josepha Nattrasse a dalších dětí. Všechna těla byla dokonale zachovalá – což je mimochodem jeden z typických vedlejších účinků arsenu, který funguje jako mumifikační činidlo. Všechna byla plná jedu.

Soud a šokovaná společnost

Soudní proces s Mary Ann Cotton začal v březnu 1873 v Durhamu. Společnost byla v naprostém šoku. Viktoriánská morálka byla postavena na kultu čisté, milující matky, která je ochranitelkou rodinného krbu. Představa, že by žena, matka, mohla vědomě a chladnokrevně sledovat, jak její vlastní děti umírají v agónii, jen kvůli několika librám z pojistky, byla pro tehdejší lidi naprosto nepředstavitelná.

Mary Ann u soudu seděla klidně, oblečená v černých šatech, s biblí v ruce. Do poslední chvíle tvrdila, že je nevinná a že za smrt jejích blízkých může zelené barvivo z tapet v jejich domech. Její obhajoba však byla slabá. Porota po necelé hodině jednání vynesla jednoznačný verdikt: Vinná ze záměrné vraždy.

Dne 24. března 1873 byla Mary Ann Cotton vyvedena na nádvoří durhamské věznice, kde na ni čekala šibenice. Její poprava se stala další děsivou senzací. Kat William Calcraft, známý svým neotesaným stylem, špatně odhadl délku provazu. Mary Ann nezemřela okamžitě na zlomení vazu, ale několik minut se na laně pomalu a v hrozných mukách udusila. Sousedé v Durhamu si tehdy šeptali, že to byl spravedlivý trest za to, jak dlouho nechávala v křečích umírat své oběti.

Příběh Mary Ann Cotton dodnes zůstává fascinující a mrazivou studií psychopatie. Ukazuje, jak hluboká chudoba, sociální apatie a snadná dostupnost smrtonosných jedů vytvořily ideální podmínky pro nejhorší sériovou vražedkyni v britské historii. Ženu, která s úsměvem na rtech nabízela smrt v každém šálku čaje.

Zdroje informací

  • Flanders, Judith (2011): The Invention of Murder: How the Victorians Revelled in Death and Detection and Created Modern Crime – Skvělá historická kniha popisující kontext viktoriánské kriminality včetně případu Mary Ann Cotton.
  • Connolly, David (2016): Mary Ann Cotton: Dark Angel – Podrobná biografie zaměřující se na severovýchodní Anglii a sociální podmínky, které vražedkyni obklopovaly.
  • The Times (Londýn, Archiv 1872–1873): Kompletní soudní přepisy, dobové reportáže z procesu a rozhovory se svědky z West Aucklandu.
  • Durham County Record Office: Archivní záznamy o úmrtích, registrech nákupu jedů v lékárnách a policejních protokolech z exhumací.

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

sofiepise
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.